CO NAPSALA ELVÍRA ( 4)

 Jak jsem šla s Vendou za školu

Jednou ráno mě probudilo úplně vyzývavý slunce. Tak jsem šla čekat na Vendu. Ty blázne, odpověděl mi Venda, když jsem mu řekla o svým úmyslu. A co já řeknu ve škole ?

Kulhej a říkej, že sis vykloubil nohu, poručila jsem mu.

A tak jsme šli za školu.

Bylo strašně krásně a my seděli u přehrady na vyhřátým mechu a opírali se o smrčka samotáře. Pojedli jsme školní svačiny, když se spustil liják.

Neblázni, přemlouval Venda nebe. Aspoň počkej, až dojdeme domů!

Nepočkalo. Domů to bylo tři hodiny, a tak jsme se krčili na starým seníku a bylo nám zima. Když jsme zjistili, že situace je beznadějná, šli jsme dál. Za chvíli jsme byli mokrý až na kost.Přesto jsme radostně hopsali po cestě.

Pak jsme našli žížalu. Byla úplně růžová od deště a my si sedli na bobek a pozorovali ji. Pak jsme začali shánět další žížaly, až jsme měli farmu.

Škoda, že je tak pozdě, říkal Venda. Okovali bysme je, a pak na nich jezdili.

Škoda. A tak jsme zase žížaly vrátili jejich domovům.

Bylo už hodně odpoledne, kdy jsme vycházeli z lesa, celí špinaví.

To je dneska mládež, řekla jedna paní středních let pánovi, který ji ved pod deštníkem.

( Mladý svět 38/1977)

VELKÝ VANDR

Ke konci srpna jsme podnikli velký vandr po trase Kořenov – Harrachov (celnice) do Jelení Góry, kde se za městem dá přespat pod širákem. V nedalekém lese směrem na Staniszów je skalní převis. Pak stačí pokračovat po žluté do Bierutowec, kde je místo rozhodnutí, zda se vrátit do vlasti nebo ještě pokračovat po polském území.Zvolili jsme cestu směrem na jezera Wielki a Malý Staw, kde jsme strávili další noc v kamenné chatě, fungující jako samoobsluha.Dostanete se k ní odbočkou z Cesty čs.-polského přátelství po krkonošském hřebeni hned nad jezerem Wielki Staw. Když budete mít štěstí, bude v kamenné chatě u krbu připravené dříví. Když jsme přišli, byl tam trochu nepořádek,tak jsme uklidili, připravili si teplou večeři z vlastních zásob a spali až do osmi ráno. Ráno lze pokračovat po červené směrem na Sněžku nebo nazpět k hraničnímu přechodu Harrachov – Jakuszyce po cestě, vedoucí nádhernou přírodou.

LOPA ( Mladý svět 39/1977)

PROMĚNY

Dlouhá léta stála osadní chata na Komáří loučce daleko od civilizace. Oáza klidu,ukrytá ve stínu starých vrb, zapomenutý kout. Jednoho rána nás probudil nepříjemný rachot.Po nedaleké lesní cestě si to šinul buldozer a my nevěřili svým zrakům. V lesním tichu začal panovat ruch a shon – začal boj člověka s přírodou. Stará dobrá řeka Morava den po dni měnila své letité koryto, postupně se narovnávala a jak práce na regulaci pokračovaly, ubývalo i ničivých povodní. Krajina měnila svou tvář,ale my osadníci si zvykli. Už jen fotografie připomínají krásu staré řeky, kterou nahradila řeka nová, pokořená.Chvíli byl klid, pak přijely stroje znovu a začala se rodit dálnice.Osada však žije dál v novém prostředí s vědomím, že pokrok přece zastavit nelze a že člověk v zájmu lidstva přetváří přírodu k obrazu svému.

BOB  ( Mladý svět 39/1977)

Foto: František Heřman