Brabenci

Letos již popáté pořádala brněnská trampská kapela Kati v žebětínském Katolickém domě své tradiční Trampobraní. Bylo narváno do posledního místečka a spousta diváků ještě postávala vzadu či kolem stěn. Tentokrát se to poprvé nekřížilo s „Peginem“, a tak jsem se mohla těšit, že konečně uvidím na podiu svou oblíbenou T.O. Roza, uvedenou na původním plakátku. Ale jako obvykle vše bylo jinak a program se trochu pozměnil. Hned na začátku nám oznámili, že nejvzdálenější host Miki Ryvola kvůli zdravotním problémům nepřijede a kdo prý přišel jen na něj, že dostane zpět vstupné. Pochopitelně se nikdo nepřihlásil.

Večer zahájila úderem šesté pořádající kapela Kati písničkou Hej Jacky. Raději je hned představím, i když jsem o nich už párkrát psala. Jsou to brněnští kytaristé a zpěváci Stařka, Chosé a Skiner a basák Bimbo. O rytmiku se stará se svou valchou Lobo z Veselí na Moravě.Celým večerem nás provázel jejich bývalý člen Medvěd. Slyšeli jsme spoustu jejich krásných písniček jako Věčnej vlak, Pračlověk, nechyběla má oblíbená ryvolovka z repertoáru legendárního Příboje Sen o krásné Molly s děravým srdcem, či ta o zaniklém vláčku motoráčku Kuřim – Veverská Bitýška. Obecenstvo si pochopitelně vytleskalo jako přídavek píseň Ranní příboj ( Good Bye Girl), kterou Wabi Ryvola kdysi věnoval brněnskému Příboji.

Kati

Na poslední chvíli se pořadatelům podařilo sehnat plnohodnotnou náhradu za nepřítomného Mikiho Ryvolu – slavné brněnské Volné sdružení pana Brabence.

Tato sestava kolem Mistra Brabence se pohybuje na brněnské scéně již skoro pětačtyřicet let a prošla jí řada výborných muzikantů. Je také proslulá organizováním nesčetných společenských, turistických či trampských akcí. Její členové hrávají i v jiných formacích jako Los Brňos, Karabina, Rowers atd.

Volné sdružení pana Brabence

Sólový kytarista se jmenuje Lubas Krmníček, další je Jura Lazar, banjista Merlin Libor Fistr, basák a jeden z hlavních zpěváků Pavel Blok Dospěl a sám slavný kapelník Bogdan Brabenec.

Hoši – tedy spíš pánové – už měli za sebou jedno vystoupení na brněnském výstavišti v rámci cestovního veletrhu u příležitosti výstavy mobilního trampského muzea českých a slovenských trampů. Hned na začátku svého hraní na nás vypálili Merlin song o jejich banjistovi, při jehož hře prý bledne závistí sám Marko Čermák…Nejvíc se mi líbil Podzim od Rolfa Staňka a Jirky Fladra. Začínala foukačka Jirky Šilhavého, a pak tak nádherné vokály, že mi z toho naskočila husí kůže. Ryvolovky jako Poslední mindrák, Bobrůvský valčík Jožky Jégra…jedna písnička hezčí než druhá. Rozloučit se chtěli písní o svém velkém vandru do Ruska s názvem Na břehu Jeniseje. Obecenstvo, padající smíchy, si však vynutilo přídavek v brněnském hantecu - Číčovu Marii s rudými pupínky. Brabenci jako vždy moc umí !

Ozvěna

Také třetí kapela byla z Brna a má za sebou dlouhou historii – její začátky sahají do sedmdesátých let minulého století a původně si říkali Sdružení brněnských tunelářů. Koho by tehdy napadlo, jaký význam to bude mít v současnosti. Od roku 1978 začínají vystupovat pod názvem Ozvěna a mají za sebou mnohá vítězství a ocenění na různých soutěžích jako třeba autorskou Portu z roku 1980 za píseň Nádraží. Skupina má v repertoáru hlavně vlastní písničky jako třeba Stůj, chvíli postůj – s keltskými motivy, kde obě děvčata hrají na flétny. Nádherná je Za duhou (a zase ta husí kůže) i jejich verze písničky Wayfaring Stranger- Ó pane náš, jejíž text kdysi napsala několikanásobná vítězka Trapsavce Tapi Synáková a svým sametovým basem ji začal Forzajt. Za jejich čtyřhlas by se nemuseli stydět ani žádní černí gospeloví profizpěváci. Ozvěna pořádá již mnoho let pravidelné trampské večery s hosty v brněnské Leitnerce a jestli se nemýlím, tak únorový je v pořadí asi 239.Hrají v obsazení Michal Žralok Čech – basskytara, Petr Pitt Vyhlas – 12 strunná kytara, Pavel Forzajt Pavlík – kytara a banjolina a zpěvačky Milena Čita Čechová a Pavla Fazola Střechová, které hrají na kytary i flétny.Jejich nádherný zpěv zaleze až pod kůži.Čím jsou starší, tím lepší. Když zpívají a capella Nehledej mne lásko má – opět všechny chlupy v pozoru z té krásy. Pochopitelně nemohli odejít bez přídavku – dali Strom taky legendárních litvínovských Popelek, kde se v refrénu zpívá A on tam stál a koukal do polí…

Falešná karta

Po přestávce nastoupila pro tento večer nejmladši parta – Falešná karta z Nového Města na Moravě. Hoši se upsali moderní trampské písni a dávají důraz hlavně na vokály a dynamiku. Je to čistě interpretační kapela, zpívající písničky svých kamarádů. Dva z autorů – Robi a Jim – byli také přítomni v hledišti.Kapela vznikla již v roce 1995, ale z původních členů zůstali jen dva, nynější sestava spolu hraje od roku 2009. Kromě toho, že krásně hrají a zpívají pořádají četné akce, festival Vírský sumec, různé Mikulášské, bály apod. Kromě jiného získali také diváckou Portu v Ústí n.L. 2003. Zahájili písní Sedmnáctá míle, následoval Tulácký král ( Sešlapaný boty) a spousta dalších. Přítomnému bývalému členu Čírovi věnovali píseň Bolavá křídla, kterou pro něho napsal Robi z Přerova. Upřesnili, že z Nového Města je vlastně už jen jeden z nich, ostatní jsou z okolí Prahy, ale k tomu se v Brně raději moc nehlásí…Marně vzpomínám, v kterém roce byli u nás ve Švýcarsku na potlachu, kde jsem je viděla poprvé, ale je to asi už hodně dávno. To s nimi ještě hrál Číra.Moc se mi líbila jejich píseň Zatracení blázni. A prý když už onemocněl a nepřijel Miki Ryvola, aspoň nám o něm zazpívají ve své nejnovější písničce Muzikantům. Nádhera ! Jejich třičtvrtěhodinový set utekl jako voda, poslední písnička byla v koňském rytmu – Stádo koní. Pochopitelně jsme si vytleskali přídavek, v němž prozradili, že jsou Nepolapitelní… Hráli Milan Milda Dvořák, Vlasta Vlasťák Libr - oba zakládající členové, kytaristé a zpěváci, Tomáš Čára Volše a na basu Vráťa Blažek.

FT Prim

Také poslední skupina – brněnský FT Prim – je ověnčena četnými cenami. Letos na podzim budou slavit pětadvacetileté výročí. Také u nich se pochopitelně za tu dobu vystřídalo několik muzikantů a zpěvaček. A na svém kontě mají i pěkných pár cédéček a zpěvníků. Léta mi vrtalo hlavou, co znamená to FT a teď již vím, že to jsou zkratky jejich bývalých skupin Flažolet a Tuláci. Na kytary a klávesové nástroje hraje a zpívá vedoucí skupiny Aleš Agi Bojanovský, Jan Zakyn Žáček obstarává krásný zpěv a další kytaru, Jirka Štyrla Jetelina hraje na basovou kytaru, Pavel Bongo Plch na bicí, perkuse a také jako všichni krásně zpívá. Nejlepší pochopitelně na konec – zpěvačka Lenka Prťa Sýkorová.Jako málokterá kapela se mohou pochlubit tím, že jejich zpěvačky dostaly třikrát po sobě hrdý titul Miss Porta 1991,1992 a 1993.

Hrají převážně své vlastní písničky, povětšinou z pera kapelníka Agiho Bojanovského a bývalého člena Petra Fabšice. Zahájili písní Musím počkat na svůj vlak, Lenka zazpívala Hrátky z jejich posledního alba Woodcraft, následovala osadní hymna Údolí pavučin a spousta dalších. Největší úspěch měly písně Přísahám, či nádherná poetická píseň o jejich milované Oslavce, začínající slovy Padá den a stín se soumrakem se loučí, která zatím ještě na žádném albu nevyšla, ale zato zvítězila jako nejoblíbenější hned prvním kole ankety na jejich stránkách. I já ji mám nejraději. Jako u každé pořádné brněnské kapely se jejich vystoupení neobešlo bez písničky v hantecu, byla to vypalovačka Šnelcuk. Vyšla koncem loňského roku u Pavla Kopřivy na poslednim albu FT Record Nélepčí zonky v hantecu.Ke konci jejich vystoupení se k nim přidal „ bublinkový tým“ – dva chlapečci, vyfukující na scénu do taktu mýdlové bublinky…Poslední písnička měla být Vlčí dráp, ale obecenstvo si vykřičelo jako zákusek další dvě. Celý sál si s nimi zazpíval Niagaru a legendu o Hagenovi ( Štola č. 14).

Pak už byl tedy opravdu konec, nezbývá než se těšit, co nám Kati naservírují příští rok.