Bora Bora 1978

Jak jste za těchto podmínek vychovávali s Mývalou děti ? Co jejich školní docházka ? Dojížděly někam – a jak ? Nebo jste to řešili třeba vyučováním přes vysílačku, učili je sami a jezdily pak jen někam na zkoušky?

To bude zase podrobně popisovat Mývala. Misha dělal většinu školy korespondenčně. Dostal poštou úlohy, které jsme s ním dělali a vždy po ukončení lekce odeslali zase učiteli k opravě a kontrole. Samozřejmě vše zdarma, včetně telefonních rozhovorů s učitelem dle potřeby. Olin chodil naopak převážně do školy v Dawsonu. Ke školnímu autobusu jezdil na kole nebo se psem,který se vrátil nebo pro něj zase dojel.

Žijí ještě s vámi nebo je to vytáhlo za civilizací ?

Misha si udělal po ukončení studia vandr do Indie a střední Asie,ale momentálně dělá programátora a žije ve Whitehorsu, kde si koupil domek a část jej pronajímá.Olin dostal svůj srub v Bear Creeku hned vedle nás a přes zimu pracuje na naftových vrtech někde kolem Edmontonu a vrací se sem v létě.

Zrovna jsme na boudě dodělali dříví na zimu. Ty naše dva kubíky bys asi spálil za týden nebo ještě dřív. Jakou vlastně musíš udělat průměrnou zásobu na zimu ? A nemáš už za ty roky kolem srubu vytěžené paseky?

Máš dobrý odhad – dva kubíky vydrží tak zhruba na deset dní při –40 C.Většinou spotřebujeme šest kordů, kord je 1,20 x 1,20x 2,40 m , v průměru je kord asi na měsíc.Většina lidí dělá dříví v létě na spáleništích po lesních požárech nebo je kupuje od těch, kdo se tím živí.

Nový srub Rock Creek

Říkal jsi mi, žes používal právě na dopravu dřeva „ těžký tažný psy“.Co ta slova obsahují a jaký maximální náklad ti psi utáhli?

Jezdil jsem na dříví každý den po okolí, strom tady, strom támhle, dokud jsem byl zdravý.Dnes už dřevo kupuji i nařezané na polínka. Používal jsem většinou malamuty kolem 40 kg váhy. Tři, čtyři psi utáhnou pohodlně 200-300 kg i víc. Záleží na podmínkách trailu a vzdálenosti, ovšem závodní tempo to v žádném případě není.

Rekord v závodech v tahu jednoho psa je 2500 liber – přes jednu tunu.Jinak právě probíhá závod Yukon Quest ( včera přijel první do Dawsonu) a na 16.místě jede za Českou republiku Míša Pedersen z Aljašky.

Někde jsem viděl zimní fotku tvého sněhem zapadaného srubu. A tuším, že o něj bylo opřené kolo ! To se fakt v té buši dá jezdit nebo to byla recese ? Čekáš na vybudování cyklostezky nebo ho tam zapomněl nějaký cvičený méďa?

Netuším, Jožine, podle čeho sis dělal představy kde bydlíme, ale Bear Creek není zas taková divočina. Vede tam prašná cesta , kterou v zimě protahují, podél ní je dnes nějakých dvacet baráků rozhozených asi na jednom kilometru.Nejbližší soused je od nás snad 200 m, ale nevidíme na sebe skrz buš.Na hlavní silnici je to 2 km, a potom dalších asi 12 km do Dawsonu. Jo, medvědi, losi, lišky atd. nám chodějí na dvůr – ale to i v Dawsonu.Posledně tam přišel do třídy ve škole rys…

Bear Creek

Jak je to s bezpečností ? Medvědí potok je už názvem dost jednoznačný, severské teritorium je dost neobydlené. Netoulají se tam kolem příbytku třeba vlci nebo medvědi ? Nepřitahují je odpadky, zásoby ? Jak je to vlastně u vás s likvidací odpadků či odpadních vod?

Medvědů nám projde kolem řádka, hlavně na jaře a na podzim, když se probouzejí nebo jdou spát. Příliš se poblíž lidí nezdržují nebo se dají snadno zahnat, většinou o nich nikdo ani neví, zvlášť když jsou lidi celý den v práci. Samozřejmě, že se odpadky musí vyvážet na skládku, která je zabezpečena elektrickým ohradníkem, ale ani ten moc nepomáhá, Medvědi už zjistili, že ohradník dává jen impulzy a mezi tím se dá proskočit. A za jednu nebo dvě rány jim ta hostina stojí.

Když jsme u medvědů – složil jsi taky nějakého ? A čím ? Jaký je vlastně tvůj zbrojní arsenál?

Černé medvědy je povoleno střelit až dva za rok. Sezóna je otevřena na jaře a na podzim, ale my se většinou spokojíme s jedním. Mimo sezónu je možné střelit medvěda pokud je příliš dotěrný, nedá se zahnat, když hrozí nebezpečí napadení nebo působí nějakou škodu.Takový případ se musí hlásit rangerům, kteří si vezmou kůži, ale mohou nám ponechat maso. Zatím se mi to stalo párkrát. Jednoho jsem střelil z okna ložnice, ten mi dvakrát v témže dni rozbil a vykradl lednici, odmítal odejít a vracel se celou noc v půlhodinových intervalech. Druhý prokousal klukům gumy na kolech. Toho jsem střelil Winchestrem 30-30, ale většinou používám anglickou vojenskou pušku z 2.světové války Enfield 303.Těch mám několik v různých úpravách. Na ryby beru sebou brokovnici s Brenek náboji jako ochranu před medvědy a malorážku na drobnou zvěř. Předloni jsme střelili s Mishou medvědy hned dva, co se k nám nastěhovali a rozbourali půl kůlny, kde byly uskladněné zásoby.

Fish Camp - kuchání lososů

Živil ses i komerčnim lovem lososů. Ani to nemůže dělat každý a jsou prý na to nějaké speciální povolenky. V jaké době a jak vlastně takový zátah probíhá ? Co uskladnění ? Udíte, někdo si pro lososy jezdí nebo je někde poblíž zpracovna ryb?

Není to žádný zátah. Sítě se natáhnou kousek od břehu, v zátoce je vracák a po 2 – 6 hodinách se jezdí sítě vybírat. Lov lososů je přísně regulován omezeným počtem licencí a denně se hlásí počet ulovených ryb. Jamile je dosažena určitá kvóta, je lov ukončen. Poslední dobou se lovilo už jen dva až čtyři dny v týdnu, ale kvůli nízkým stavům je nyní lov do odvolání zastaven. Ryby jsme většinou odváželi po 24 hodinách do mražáků, udili jsme si jen malé množství pouze pro sebe.

Každý určitě četl v mládí nějaké knížky o Yukonu, nejznámější jsou ty od Londona. Ale ani vy jste nepodlehli tomuj sedět s rukama za zády a s Mývalou ( Zákon Yukonu a jiné povídky) jste v poslední době sepsali knihu Trvalé bydliště Klondike. V jakém nákladu, jaký má odbyt a kde se dá sehnat ? Máš přehled, zda si ji kupuje někdo i mimo náš relativně úzký trampský okruh?

Povídky „ Zákon Yukonu“ vyšly v trampském nakladatelství Avalon už před devíti roky. Byla to pro Mývalu spíš taková zkouška odvahy. Do té doby psala pouze sem tam články do časopisů a trampských rubrik, byla u zrodu Trapsavce, kde se též umístila s pár povídkami. Nejvíc toho ale asi napsala ve svých dopisech domů z Kanady, ze kterých nyní – na žádost brněnského nakladatelství www.outdooring.cz zpracovala už skutečně knihu na úrovni – „ Trvalé bydliště Klondike aneb kde medvědi dávají dobrou noc“. Kniha vyšla v červenci 2012, zatím je prodána polovina výtisků, Bohužel není k dostání v knihkupectvích, jinak by už byla jistě rozebrána. Prodej je pouze od nakladatele poštou nebo osobně k vyzvednutí v Brně.Je možné objednat 20 a více kusů  se slevou 30 % a poštovným zdarma. V Českých Budějovicích ji má k distribuci Evelina / tel. 420 733 721 867/, v Praze Bowery / tel. 733 202 986/ a Vickie Ryvolová / tel. 604 250 986/. Další informace jsou na našich stránkách www.tulaciseveru.estranky.cz nebo u nakladatele www.ourtdooring.cz. 

Mývala a Kennedy u hrobu J. Welzla

Dost jste se s Mývalou angažovali i při lokalizaci hrobu Eskymo Welzla (mimochodem byl jsem i v moravském Zábřehu, kde má svůj pomník a muzeum). Jak jste to místo našli ? Slyšel jsem, že prý ale stejně není autentické…

Jan Eskymo Welzl byl Mývalin projekt od jejího příchodu na Yukon. Rozhodující byla vlastně náhoda.Když na jaře 1986 sháněla v nemocnici podrobnosti o jeho úmrtí, hledala ročník 1951, jak se mylně tradovalo, že zemřel.Jenže záznamy shořely při požáru,,,Čirou náhodou se zachoval pouze rok 1948 a jak v něm bezcílně listovala, zahlédla jméno Jan Welzl…pohřben na veřejném hřbitově. Potom už se dalo vše najít v archivech muzea i ve starých novinách. Tedy až na ten hrob.Já se zúčastnil vlastně jen fyzicky v terénu přemístěním pomníku z hrobu Itala Fagetiho na katolickém hřbitově na současné místo.Ano, hrob je pravděpodobný, v podstatě symbolický, protože přesné místo se již nedá ověřit, stejně jako kdo je v tom hrobě. Pokud to není Jan Welzl, pak je pohřben v okruhu několika metrů a definitivně na tomto hřbitově.

Co emigrantské osady ? Jezdíte na nějaké jejich ( teď nemyslím světové) potlachy, třeba na Bush River ? Jaké mezi nimi panují vztahy a co jejich děti ? Jak se dívaji na to že jejich rodiče takto blbnou v divočině a neválejí se třeba na Havaji ? Jdou v jejich stopách ? Mají k trampování nějaký vztah nebo to berou jenom jako nějaký druh folkloru ? A jak se na tyto potlachy dívají místní usedlíci? A co Indiáni ? Jak se tváří na to, že bílý muž si přisvojuje jejich kulturu, staví totemy a snaží se svým způsobem napodobovat život jejich předků ? Koneckonců i slovo potlach je převzaté z indiánského jazyka.

Trampské osady jsou v několika velkých městech v Kanadě a USA a většina jich pořádá různé ohně a potlachy.Co se nás týče, příliš se nezúčastňujeme. Jednak Mývalin zdravotní stav, a pak ty obrovské vzdálenosti. Málokdo si může vyrazit o víkendu z Vancouveru do Toronta na potlach.A Yukon je ještě odříznutější. Jen do Vancouveru je to nějakých 2500 km. Kamarádi z Calgary a Vancouveru pořádají střídavě potlachy na Bush River, tedy asi na poloviční cestě. Tam jsme byli několikrát, ještě když byli kluci malí. Zavítá tam vždycky i pár kamarádů z Toronta nebo USA. Zvláště v Denveru je silná koncentrace trampů ze šedesátých let. V Torontu bývala velice dobrá a aktivní parta za časů Wimpyho, jak pokračují dnes nemám přehled. Jinak jsou osady i skupiny trampů v Edmontonu, Winnipegu, 100 Mile House, P. George, Clevelandu, San Diegu a samozřejmě je řada jednotlivců roztroušených po celé Severní Americe. 

Mývala s Clarence

Mládež je asi všude stejná. Pokud jsou mladí, jezdí s rodiči povinně,ale v pozdějších letech už většina nemá příliš zájem.Asi jim hlavně chybí pojem romantiky, který jsme měli v Čechách a na Slovensku. Jak jsem si všiml, je to asi celosvětový trend – co dokáže překonat romantiku a dobrodružství computerových her, navíc v suchu, teple a pohodlí na otáčecí židli…? Kolik dětí dnes vidíš vůbec na ulici nebo na hřištích ? Kdy jsi viděl na chodníku namalovaného panáka ? Vezmi si třeba našeho Mishu a Olina: do školy chodí s polovinou třídy Indiánů, o prázdninách pomáhali s lovem lososů v kempu vzdáleném čtyři hodiny cestou lodí od nejbližší civilizace. V zimě jezdí ke školnímu autobusu se psem a v létě vídají po cestě lišky a medvědy. Jakou představu má takové dítě o romantice ? Ano, Vinnetou pro ně byl ten pravý Indián, ale s jeho spolužáky neměl nic společného…Vrchol dobrodružství? Projíždět se v Praze dokola výtahem Páter Noster.

A Indiáni ? Co vím, tak ti zdejší s trampy moc do kontaktu nepřijdou, leda v hospodě.V Dawsonu se dokonce už po několika trampských akcích naučili při písničkách volat „ Umí!“. Z indiánských jazyků zná většina „masi-čó“, což se překládá jako děkuji, ahoj nebo na zdraví.

Co pro tebe osobně znamená tramping ? Za tvých časů byla každý pátek nádražíčka k narvání naprasknutá lidičkami v zeleném. Jistě sis všiml,že v současnosti jako když utne, je to jen bájná vzpomínka.Pravda, tramping po celou dobu své existence měl své vlny vzestupů i stagnace, ale…Máš nějaký širší přehled o současném zdejším dění ? A jak se na tento trend ty osobně díváš?

Jak už jsem řekl dříve, dnešní doba trampingu moc nepřeje. Tahle přetechnizovaná společnost se mi zdá dokonale vymazává poslední zbytky vztahu lidí k přírodě a smysluplnému žití. Přál bych si, aby mezi povinnou četbu ve škole zavedli knihu „ Konec civilizace“ neboli“ Překrásný nový svět“ od A. Huxleyho. Nebo film „ Absurdistán“. Mně rozhodně nepřipadá jako komedie, spíš mě děsí svou pravděpodobností.

Canada 1971

Bejvávalo… ano, nádraží v sobotu odpoledne nebo pak už i v pátek, v Budějicích stejně jako v Praze, Brně, Bratislavě, všude to bylo stejné. Všude plno batledresů, usárny, telata, ohrnuté půlitry.Z nádražní krčmy zněly kytary a do posledního vagonu chodil průvodčí jen když chtěl slyšet trampskou muziku, protože lístky stejně neštípal…Kde ses potkal s vandrákem, věděl jsi, že je to kamarád. „ Ahoj“ to bylo heslo, i když jste se neznali. A ty návraty, když se táhlo průvodem…po lanovce nebo ze Smíchova k Andělu…Policajti šíleli, ale nic nezmohli. Byly nás tisíce, nebyli jsme organizovaní, nikdo nikoho neznal jménem, ale přesto jsme byli propojeni jako jeden obrovský živoucí organismus. Asi před dvěma lety jsem si zašel z nostalgie na nádraží Praha-Braník…za celé odpoledne se tam ukázali tři kluci 15-17 let, co ještě vypadali jako my tenkrát. Potom pár armáďáků a pár snad kdysi trampů, kteří jeli někam na chatu…a konec. Připadal jsem si jako dinosaurus v zoologické.

Ve vlaku jsme byli všichni pohromadě, když nás honil hajný, policajti nebo milice, mohli jsme zmizet kamkoliv a nepotřebovali jsme tolik krámů, nebyli jsme ničím vázáni.Byli jsme volní a šťastní. Dnes už nás nikdo nehoní…a asi je to škoda…

Stvořidla, Velikonoce 1958

Ještě než se vrátíš mezi ty masožravé severské komáry, můžeš nám na závěr prozradit nějaký speciální aljašský recept, který by se dal aplikovat na zdejší čundrácké poměry ? Připomínám, že u nás psy lososy nekrmíme a obligátní fazole se slaninou nám už lezou ušima…

Když já si , člověče, pořád nedovedu představit nic chutnějšího než pár poctivejch českejch buřtů nebo kus koňáku, opečený na klacku nad ohněm…To je snad také jeden důvod,proč se sem porád vracím.

Jožin