Hoboes ve své nejslavnější sestavě v 70. letech minulého století. Zleva Jindřich Pedro Pitra, Miki Ryvola, Marcela Koťátková, Jarka Vrbová, Wabi Ryvola

O Wabim Ryvolovi a jeho písničkářské tvorbě toho bylo napsáno a řečeno opravdu víc než dost, ale i po dvaceti letech od jeho smrti se objevují bílá anebo zamlžená místa v popisu jeho životní pouti a rozhodujících milníků. Některá z nich nám pomohl zaplnit či upřesnit pamětník – písničkář a Wabiho souputník Míra Navara.

A začít můžeme hned u vzniku Hoboes, u kterého stáli nejen – jak bývá uváděno – Wabi a Miki Ryvolové a Jindřich Pedro Pitra, ale i spoluosadnice Bandita (Hanka Homolková) a Míra Navara. V době vystupování v Lucerně však ještě výběr ze Zlatého klíče jménem Hoboes neexistoval, takže ve sborech si tenkrát vavříny odnesl Zlatý klíč. Jak Míra Navara dál cituje z Mladého světa, který o první poválečné legální soutěži trampských písniček v Lucerně informoval: „v duetech se na druhém místě umístilo duo Homolková-Navara a v jednotlivcích získal třetí místo Ryvola – Zlatý klíč (autor článku Jirka Černý, který ten článek do MS psal, ještě tak moc mezi Wabim a Mikim nerozlišoval) s písní Mám lesy rád, s níž současně vyhrál cenu Mladého světa jako autor a interpret nejlepší původní trampské písně.“

 Úspěšné duo Homolková - Navara, osadníci Zlatého klíče, zakládající členové skupiny Hoboes.

Lucernu, podle slov pamětníka a spoluzakladatele Hoboes Míry Navary tehdy prosadili chytří a zkušení redaktoři Mladého světa ( např. Josef Holler, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Leoš Nebor, Miroslav Hucek) prostřednictvím finty – nasazením spolupořadatele, jímž byl ČSM ČKD Přístroje (později Trakce), nikoliv tedy mírné společenské uvolnění, které se dostavilo až o pět let později... 

 Sbor osady Zlatý klíč v pražské Lucerně. Trampové v secesním plyši.

V celé řadě článků o Wabim se objevuje mimo jiné také zmínka o Rokoku a Waldemaru Matuškovi. Míra Navara tuto záležitost podrobněji rozvádí a faktograficky upřesňuje: „Společně s Matuškou jsme účinkovali jen jednou jedinkrát v Lucerně (Walda tehdy přišel do šatny v těžké depce – jeho tehdejší partnerka se pokusila vzít si život a my jsme mu zpívali, abychom ho z toho před vystoupením dostali). Zatímco v Rokoku v pořadu Nokturno mladých autorů jsme byli napůl s duem Kopecký–Faktor a tímto pořadem jsme poměrně úspěšně pokryli letní divadelní prázdniny Rokoka.“

A protože fakta, pokud jsou podložená, si skutečně respekt zaslouží, byla by škoda je opomenout a nepředložit naší čtenářské veřejnosti – třeba i pro časy budoucí...   

Foto František Heřman (1 a 4) a archív Míry Navary