Paběrky Marko Čermáka

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy nepolevuje ve svém programu, m. j. orientovaném na tramping. V sobotu 16. března se ve výstavním sále muzea sešlo převážně trampské publikum, aby si užilo vyzrálé muziky kapely Paběrky Marko Čermáka. Bylo naprosto vyprodáno, pro pár dalších fandů se našlo místo i na zemi, či při stěnách sálu. Večer sestával z poloviny z části koncertní a druhé poloviny besední. Odstartovala jej ředitelka muzea dr. Šárka Juřinová, mezi trampy, kteří se sem opakovaně vracejí, už považovaná více méně za kamarádku.

Ředitelka muzea v Jílovém u Prahy dr. Šárka Juřinová

Uplynulých 39 let existence kapely bylo znát – většinu písní si publikum notovalo s protagonisty a bylo cítit, jak tuto partu mají trampové v oblibě. Není divu, jako mnoho jiných i já poznám, když to „šlape“, tak, že mi naskočí husí kůže a nohy začnou taktovat. Nebylo jediného songu, kdy by to přestalo fungovat…

Marko Čermák a bendžo jedno jsou. Tak lze charakterizovat kapelníkův projev na jevišti. Totálně splyne s nástrojem a v obličeji je vidět – na proměňujícím se výrazu – jak, navzdory faktu, že už není žádný mladík, jede naplno a bezchybně, strhujíc publikum ke spoluúčasti. Ať letití profesionálové, jsou Paběrky stále především trampové – a to se pozná a publikum to oceňuje.

Když pak Marko beseduje, má o čem vyprávět. Není třeba opakovat, v čem vynikl, o co se zasloužil, co umí a čím stále dokáže zaujmout a potěšit jak posluchače, tak čtenáře, či milovníky komiksů (především Rychlých šípů), ale i dalších výtvarných a uměleckých žánrů. Přesto, že jde o kapelu desítky let působící, osobnosti, o nichž se už takřka všechno ví, vždy se najdou dotazy z hlediště, ze kterých občas vykoukne nějaká novinka. I to je součástí obliby a úspěchu Paběrků.

Večer se mimořádně vydařil, závěrečná fronta na Markovy podpisy byla velmi dlouhá. Název kapely tak trochu nevystihuje, čím je a co produkuje. Nepaběrkuje, ale dokonale baví a bohatě rozdává skvělou zábavu a s duší trampů dokonale souzní...

Foto autor