Čtyřicet let trvá tradice světových potlachů, s kterou přišel již zesnulý Wimpy Nebeský původně z pražské osady Sovy, od roku 1967 žijící v kanadském Torontu. Až do listopadu 1989 byly setkáním trampů v exilu, po tomto datu začali přijíždět i trampové z Čech, Moravy a Slovenska. Poslední desátý celosvětový potlach se koná na ranči Fort Adamson ve východním Texasu v sobotu 10. listopadu tohoto roku. Informační video sestříhal Rudi Křesťan z Denveru, Colorado.   (ňuf)

Letošní zimní bluegrassový camp se tradičně konal v zasněžené horské chatě Kosodrevina na jižním svahu dva tisíce metrů vysokého Chopku v Nízkých Tatrách. Je to nejvýš položený bluegrassový festival ve střední Evropě. Vyprodaný bývá již několik měsíců dopředu. Tradičně byl věnován památce bývalého chatára Jožky Černého, který si tuhle jedinečnou akci společně s Romanem Áčem z Trnavy vymyslel. Bohužel nás v létě 2012 ve věku pouhých jedenapadesáti let opustil. Určitě se ale na nás celý víkend koukal shora a líbilo se mu, že má opět plný dům a na dálku si s námi připíjel čerešňičkou…

Pozapomenutý ruský génius, inspirátor českých folkařů i Jarka Nohavici, by se v těchto dnech dožil teprve osmdesátky. Přitom jeho hlas zaznívá doslova jako z minulého století - Vladimír zemřel, když mu bylo 42 let. Důležité je, že pořád zaznívá. Aspoň v to doufám.

S Vladimírem Vysockým je to trochu jako s přeludem. Všichni ho znají, všichni o něm slyšeli. Kolik ale znáte jeho básní? Kolik jste slyšeli jeho písniček v originále? A v češtině? Dostupné české zdroje se tváří informovaně, ale vzájemně si odporují. I v podobě jeho smrti, toho nejzásadnějšího okamžiku v životě. Podle jednoho informovaného zdroje zemřel na schodech domu, v kterém bydlel. Lid k tomu dodal okamžitě legendu – puklo mu srdce žalem. O Vysockého smrti se nesmělo psát, jedinou zmínku přinesl moskevský večerník, a jeho šéfredaktor byl za dva dny vyhozen.

Zuzana Hasalová, zpěvačka z muzikantské party hosta 6. kola, Honzy Donalda Jíchy

Už je tu zas, ta nekonečná řeč o Notování, která obvykle vydá za dva články! Ale tentokrát to tak dlouhé není, nebojte se! A přesto, jsou-li mezi vámi ještě lidé, kteří rádi čtou, taky si přijdou na své. Odpůrce čtení ušetřím reportérských názorů na minulé kolo, protože se stalo, že jsem z 5. základního kola Notování psal reportáž pro jeho oficiální web, takže čtiví ji mohou navštívit na http://www.notovani.cz/rec-5-zakladnim-kole-xv-rocniku-notovani-5-1-2018/. A nečtenáře, které zajímají jenom výsledky, ale i čtenáře se stejným zájmem, odkážu pro změnu na http://www.notovani.cz/vysledky-5-zakladniho-kola-xv-rocniku-notovani-4-ledna-2018/, čímž máme minulé kolo za sebou, ani to nebolelo.

Napsal si někdo na starej kůl prostinkej nápis Válka je vůl / před kůlem stojím, čepici smekám, v očích mám slzy a pak si klekám / modlím se za ty, kteří ten kůl nevidí a nečtou, že válka je vůl.

Je to až cynicky nespravedlivé, že největším hitem v rozsáhlém hudebním díle OIdřicha Veselého je tak prostinká píseň. Že z té prostinké písně velehit vlastně udělal text Františka Jemelky, a především úderný, opakující se slogan. Slogan, který se hodí do každé doby, ale do šedesátých a sedmdesátých let v tehdejším Československu jaksi zvlášť.

 Porta Bohemica

Festival Porta, jedna z největších tuzemských hudebních událostí druhé poloviny minulého století, vznikl v roce 1967 v Ústí nad Labem. Nazván byl podle návrhu tamního učitele hudby Zbyňka Jelínka Porta – podle přilehlé labské soutěsky Porta Bohemica, Brána Čech. A přeneseně i jako brána, kterou v dalších letech na hudební scénu vstupovaly neuvěřitelné talenty. Na Portě se definovaly nové žánry, tou branou na profesionální scénu rovnou vstupovaly později slavné kapely i jednotlivci. Vrcholu dosáhla v osmdesátých letech minulého století, byla předobrazem listopadových událostí roku 1989, stala se slovníkovým heslem.

Začátkem června (1968, pozn. red.) po návratu Divadla Járy Cimrmana z Vídně jsme požádali profesora Ladislava Smoljaka a doktora Zdeňka Svěráka, aby nám o zájezdu vědeckého týmu, jehož jsou členy, něco napsali. Prof. Smoljak nás odkázal na září. Zeptali jsme se, zda potom už nebude pozdě. „Bude“ odpověděl profesor Smoljak, „ ale to je právě důvodem našeho odkladu.“ Koncem září nám přinesli oba vědci článek, který v nezkráceném znění otiskujeme:

Náš Jára Cimrman razil heslo: Psát pozdě je znakem seriózní žurnalistiky !

Začátkem června (1968, pozn. red.) po návratu Divadla Járy Cimrmana z Vídně jsme požádali profesora Ladislava Smoljaka a doktora Zdeňka Svěráka, aby nám o zájezdu vědeckého týmu, jehož jsou členy, něco napsali. Prof. Smoljak nás odkázal na září. Zeptali jsme se, zda potom už nebude pozdě. „Bude“ odpověděl profesor Smoljak, „ale to je právě důvodem našeho odkladu.“ Koncem září nám přinesli oba vědci článek, který v nezkráceném znění otiskujeme:

Náš Jára Cimrman razil heslo: Psát pozdě je znakem seriózní žurnalistiky !

Doprovázený skvělou kapelou Darin&Brooke Aldridge Band přijede v únoru do Prahy nejrespektovanější zpěvák newgrassu a bluegrassu John Cowan, nezaměnitelný hlas legendární kapely New Grass Revival, která nesmazatelně ovlivnila celý bluegrassový žánr. Jejich písně samozřejmě zazní i na pražských koncertech v hotelu Pyramida, které jako jediné v Evropě exkluzivně pořádá agentura Rosti Čapka.

Karel Effa s Waldemarem Matuškou ve filmu Limonádový Joe (1964)

* 1. 1. 1958 Oldřich Damborský – Roy (Bořetice), básník, Trapsavec 1997, sbírky Na levém břehu ženy, 1990; Mozart jménem vítr, 1991; Večírek samomluvy, 1992; Vinobraní duše, 1993; Ať stromy promluví, Avalon 1996 /Zelené řádky sv. 4, ilustrace Vladimír Kalina – Dawson/; Paralelní ráj, 2000; Tančící dům, 2000 /ilustrace Antonín Vojtek/; /, Divoké víno dne, Ledové hrozny, Dobyvatelé ticha, Obrazy z vernisáže lásky, Cesta do srdce duhy, Ještě jedno dobrý kafe, Ve tvých slunečních vlasech