Joan Baez, celým jménem Joan Chandos Baez, se narodila 9, ledna 1941 v New Yorku na Staten Island v rodině s mexickými, anglickými i skotskými kořeny. V jejím dětství se rodina často stěhovala po USA, Evropě a Středním východě. Koncem padesátých let se usídlili v Bostonu, kde otec učil na univerzitě a Joan, která od mládí hrála na kytaru a hezky zpívala, se zde seznámila s rozvíjející se folkovou scénou. Jako písničkářka se poprvé prosadila na legendárním festivalu v Newportu v roce 1959. O rok později natočila své první album, které se stalo nejúspěšnější gramofonovou nahrávkou tehdejší americké folkové scény.

Po tomto velkém úspěchu následovala řada dalších desek. V období let 1962 až 1964 byla Joan Baez  jednou z nejznámějších tváří folkové scény nejen v USA. Stala se hvězdou mnoha festivalů a koncertů, vystupovala v rámci řady politických happeningů.

V té době potkala pro její život klíčovou osobu, Boba Dylana, který znatelně ovlivnil její tvorbu v šedesátých letech. Jejich vztah se po třech letech rozpadl, ale zůstali přáteli. Joan o Bobovi napsala songy To Bobby, Diamonds & Rust nebo Winds of the Old Days. Bob o ní zase zpívá ve svých písních To Ramona, She Belongs to Me nebo If You Gotta Go, Go Now.

Později trochu koketuje s folk-rockem, trochu s pop-music, ale v zásadě zůstává písničkářkou. V jejích písních i v životě se už tehdy projevovala občanská angažovanost. Zaměřuje se především na lidská práva, mnoho jejích textů je o aktuálních tématech a sociálních problémech. Bojuje proti chudobě, trestu smrti, ničení životního prostředí... Ze svých postojů nikdy neslevila a za její snahu a smýšlení si jí mnoho lidí hluboce váží.

Když v červnu 1989 vystoupila Joan Baez na hudebním festivalu Bratislavská lyra, přerostla tato akce téměř v protirežimní demonstraci. Joan totiž pozvala na koncert do Bratislavy sedm signatářů Charty 77 včetně Václava Havla, čerstvě propuštěného ze zatím posledního výkonu trestu. Celou akci připravovla s přáteli několik měsíců. Pobyt Joan Baez v Bratislavě od počátku provázela zvýšená pozornost ze strany bezpečnostních orgánů. Aby se zabránilo StB v zatčení chartistů, především pak Václava Havla, na nějž měli nejvíce spadeno, provezla Joan Baez celou skupinku z hotelu do sportovní haly na Pasienkoch v oficiálním mikrobusu pořadatelů Bratislavské lýry. Pozdější český prezident nesl zpěvačce kytaru.

Baez do Bratislavy přijela rovnou z Polska, kde zpívala Lechu Walesovi, a v průběhu koncertu zazpívala tehdejší neoficiální hymnu Solidarity. Vrchol bratislavského koncertu pak nastal, když Joan pomocí nahrávky ve walkmanu a papíru s textem přednesla ve slovenštině věnování pro následující píseň: "Chtěla bych věnovat tuto píseň Chartě 77..." Přerušil ji ohlušující jásot a pískot. Nato odvětila: "To ještě není konec. Nezávislému mírovému sdružení a Petru Cibulkovi. Zároveň tu vítám přátele Charty včetně Václava Havla." Tomu pak poslala vzduchem polibek. Publikum v hale šílelo a my ostatní jsme tuto událost sledovali u televizorů se zatajeným dechem. Byl to neuvěřitelně silný zážitek. 

Počet jejích „řadovek“ a koncertních alb se vyšplhal přes třicítku, k tomu ještě připočtěme dvojciferný počet výběrů a několik monografií, které o ní byly vydány. Její poslední studiové album Whistle Down the Wind, vydané téměř po deseti letech 2. března 2018, bylo nominováno v kategorii nejlepší folkové album na cenu Grammy..

Svým charakteristickým sopránem dokáže vyzpívat až tři a půl oktávy. Její interpretace Arie No.5 Bachianas Brasileiras (Heitor Villa-Lobos) nebyla dosud překonána.