Kapitán Kid (vlevo) s autorem tohoto textu. První Slet Divnejch ptáků, Velký Beranov - Jeclov 1982

Poznali jsme se na jaře 1968 na Portě v Ústí nad Labem. Šel jsem za ním poté, co slezl z pódia, a překvapilo mne, jak je mladý. Štíhlý a krásný černovlasý a černovousý muž. Bylo mu třicet pět let, ale nevypadal na ně. Asi jsme si padli do oka, navštěvovali jsme se, byl jsem za ním na osadním campu Island, který by nemohl myslet vážně ani Jára Cimrman – ale Island byl součástí Kidovy fikce, jeho tvůrčí hravosti.

Slavili jsme spolu narozeniny, jsme oba prosincoví, deset let a pár dnů od sebe, u průkopníka brněnského trampingu Anýzka na Brněnské přehradě. Kid byl v té době neobyčejně šarmantní muž. Měl úspěch u žen a ženy ho zajímaly. Byl šťastný.

Ještě dřív než Kida jsem ale znal jeho písničky. Táhli jsme v roce 1961 Slovenskem, taková směsice Divousů a tehdy významného Mikfelu, pokořili jsme Vysoké i Nízké Tatry a brouzdali Slovenským rájem, a do pochodu si zpívali Krinolínu. Večer jsme ji hráli u ohýnku, tehdy se ještě mohlo tábořit i na Štrbském plese. Nevěděli jsme, čí jsou to písničky, mně je učil Baron, co teď už padesát let žije v Coloradu. Slabocha Bena, Kdo mi zatlačí oči... Nakonec jsem Barona s Kidem seznámil – v Malostranské besedě v roce 1997.

Myslím, že po roce 1970 měl rodilý Pražák Kid odejít z Ústí nad Labem. Nic tak strašného neudělal, jen se vysmíval ruským okupantům, ale v Ústí to všichni věděli. I tak se stal úspěšným spisovatelem, jedna jeho knížka byla detektivním románem roku... Ale štěstí jsem už u něj nehledal. Pořád něco doháněl, asi to, co nemohl udělat, to, co už nikdy nestihne. Řekl mi to nedlouho před smrtí – ještě toho chci tolik napsat... Dílo Kapitána Kida je rozsáhlé, avšak jeho autor měl mít víc volnosti a štěstí. Štěstí z talentu, který je vyjadřován a tím naplňován.

 Rozhodně mu nezávidím těch patnáct let, kdy žil se svými sny, svými ambicemi, se svým svědomím, pod krycím jménem Doktor. Kapitán Kid zemřel před svými osmdesátými narozenionami, na které si dokonce připravil sólové vystoupení v Malém sále ústeckého Domu kultury. To představení s písničkami v rámci festivalu Porta nakonec odehrál herec Vladimír Čech. Zanedlouho zemřel.

Foto: František Heřman