Kapitán Kid (vlevo) s autorem tohoto textu. První Slet Divnejch ptáků, Velký Beranov - Jeclov 1982

Kapitán Kid, vl. jménem Jaroslav Velinský (1932 – 2012), český hudebník, skladatel, textař, výtvarník, rovněž úspěšný spisovatel.

Poznali jsme se na jaře 1968 na Portě v Ústí nad Labem. Šel jsem za ním poté, co slezl z pódia, a překvapilo mne, jak je mladý. Štíhlý a krásný černovlasý a černovousý muž. Bylo mu třicet pět let, ale nevypadal na ně. Asi jsme si padli do oka, navštěvovali jsme se, byl jsem za ním na osadním campu Island, který by nemohl myslet vážně ani Jára Cimrman – ale Island byl součástí Kidovy fikce, jeho tvůrčí hravosti.

 Slavili jsme spolu narozeniny, jsme oba prosincoví, deset let a šest dnů od sebe, třeba i u průkopníka brněnského trampingu Anýzka na Brněnské přehradě. Kid byl v té době neobyčejně šarmantní muž. Měl úspěch u žen a ženy ho zajímaly. Byl šťastný.

Ještě dřív než Kida jsem ale znal jeho písničky. Táhli jsme v roce 1961 Slovenskem, taková směsice Divousů a tehdy významného Mikfelu, pokořili jsme Vysoké i Nízké Tatry a brouzdali Slovenským rájem, a do pochodu si zpívali Krinolínu. Večer jsme ji hráli u ohýnku, tehdy se ještě mohlo tábořit i na Štrbském plese. Nevěděli jsme, čí jsou to písničky, vozil jsem je z Prahy, učil mě je Štěpán Jalovec alias Baron, co teď už víc než padesát let žije v Coloradu. Slabocha Bena, Kdo mi zatlačí oči... Nakonec jsem Barona s Kidem seznámil – v Malostranské besedě v roce 1997.

Myslím, že po roce 1970 měl rodilý Pražák Kid odejít z Ústí nad Labem. Nic tak strašného neudělal, jen se vysmíval ruským okupantům, ale v Ústí, kam se přestěhoval kvůli Portě, to všichni věděli. I tak se stal úspěšným spisovatelem, jedna jeho knížka byla detektivním románem roku... Ale štěstí jsem už u něj nehledal. Pořád něco doháněl, asi to, co nemohl udělat, to, co už nikdy nestihne. Řekl mi to nedlouho před smrtí – ještě toho chci tolik napsat... Dílo Kapitána Kida je rozsáhlé, avšak jeho autor měl mít víc volnosti a štěstí. Štěstí z talentu, který je vyjadřován a tím naplňován.

Rozhodně mu nezávidím těch patnáct let, kdy žil se svými sny, svými ambicemi, se svým svědomím, pod krycím jménem Doktor. Kapitán Kid zemřel v roce 2012 před svými osmdesátými narozeninami, na které si  připravil sólové jevištní vystoupení v Malém sále ústeckého Domu kultury. To představení s písničkami v rámci festivalu Porta nakonec odehrál herec Vladimír Čech. Milionář. Zanedlouho také zemřel.

 Krinolína

Jsem v krinolíně lariatu oblečen,
mou košilí je tichá savana
a v sedle sním svůj kostkovaný táhlý sen,
sen omšelého Dona Juana.
Tisíce krásek voní šalvějí,
mou lásku sosny stínem oplácí,
jen na koni se se mnou projet nechtějí,
dál ve větru sem-tam se kymácí.

R.: Měsíc mě označkoval cejchovadlem lesů,
sombrero z kaktusu si vyzývavě nesu,
je moje láhev dávno dopita
a v dáli tepou kopyta.

Že pistole už Oklahomou nezazní,
to nemrzí mě, bude aspoň klid,
a že se ráno jako jindy rozední,
je lepší nežli zlato objevit.
Hacienda v dáli není má
a nepatří mi stáda kolem ní,
a jestli mě tu vůbec něco dojímá,
tak na dně kapsy tabák poslední.

I Llano Estacado zná můj zpěv,
u Tennessee jsem řval do hřmění stád,
jsem zkřivený a hořký jako babí hněv,
ač mrtev, přesto žiju napořád.
V nábojích prach mám z dálných cest,
já brodil řeky, projel údolí,
žíznil jsem v poušti, viděl tisíc měst,
mám koně, laso, hlad a pistoli.

R.: Měsíc mě označkoval cejchovadlem lesů,
sombrero z kaktusu si vyzývavě nesu,
je moje láhev dávno dopita
a v dáli tepou kopyta.

(1959)

Foto: František Heřman