Vzkazy

  • Bylinková krabička první pomoci

    Ačkoli máme zásoby různých chemických léků z lékáren, stejně tak účinné mohou být alternativní léky z bylin. Kuchyňská spíž nám tak může lecčím přispět, od obyčejně neobyčejného česneku, až po sušené bylinky. Pomoci nám mohou i různé oleje a extrakty ze speciálních prodejen.

     

    Měsíčkový krém

    Krém má antiseptické a protiplísňové účinky, používá se na různé řezné rány, odřeniny a suchou pokožku.

     

    Ptačincový krém

    Tento krém je jako dělaný při vytahování třísek. Používá se také na nežity, místa po bodnutí hmyzem, dále rovněž na zklidnění popálené pokožky, opařeniny a ekzémy.

     

    Česnek

    Potírání čerstvým stroužkem by mohlo pomoci akné a dalším pupínkům. Rozdrcený česnek se používá na vytažení kuřího oka. Vnitřně je vhodný při průduškových infekcích a zánětech pochvy.

     

    Med

    Med vytahuje hnis a jedovaté látky z ran. Při nachlazení je vhodný přidat do čaje, který nám nejenže příjemně osladí, ale i dokonce dodá potřebné vitamíny a další složky pro naše zotavení.

     

    Aloe pravá

    Používá se ke zklidnění menších popálenin, opařenin a také při popálení na slunci. K tomu je nápomocný hustý gel, který dostaneme po rozříznutí listu rostliny.

     

    Extrahovaný habr obecný

    Tento extrát se používá na menší popáleniny, spálení od slunce či k zástavě krvácení z ran. Jako zmražený zklidňuje místa po bodnutí hmyzem, křečové žíly a pohmožděniny.

     

    Levandulový olej

    Pokud nás bolí hlava, je dobré mít při ruce tento olej. Stačí, když si budeme s tímto olejem masírovat spánky a šíji. Migrény a úporné bolesti hlavy brzo odstoupí. Je vhodný i při popáleninách a odřeninách.

     

    Olej z kustovnice cizí

    Jeden z olejů, který má silné antiseptické a protiplísňové účinky. Použít jej tak můžeme na řezné rány, odřeniny a bradavice.

     

    Netřesk a okurka

    Vyluhováním lístků netřesku a oloupané salátové okurky získáme osvěžující pleťovou vodu, která je vhodná jako obklad na pokožku spálenou sluncem. Při horečně a zahleněných cestách dýchacích tuto vyluhovanou směs můžeme i pít. Nedoporučuje se však v těhotenství a při kojení.

     

    Sušené bylinky

    Mějte doma vždy při ruce směs různých usušených bylin, ze kterých můžete připravit nálevy. Ty nám pomohou při různých nemocech, očistách organismu a nepříjemných bolestech.

     

    Tablety z jilmu plavého

    Užíváme při poruchách trávení, gastritidě či žaludeční nevolnosti, uklidňuje žaludek a zmírňuje kapsle.

     

    Zázvor

    Tento přírodní všelék je vhodný pro zmírnění nevolností v těhotenství, vhodný je také při prevenci proti chřipce a dalším onemocněním.

     

    Cibule

    První pomocí při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.

     

     

Dnes má svátek Vladimír Zítra má svátek Jana

Soutok mocných řek Yukon a Klondike

Mývala Kennedy píše z Yukonu

Tak jsme tady na Yukonu první! Bohužel nikoliv na olympiádě, ale jako nejstudenější místo planety. Nechali jsme za sebou Antarktidu (ta je o dva stupně teplejší), Sibiř i Aljašku ... Pobroukávám si písničku: "My čekali jsme jaro/ však zatím přišel mráz/ tak strašlivou zimu/ nezažil nikdo z nás...“, ale dalších pár slov o tom, že se z mraků sypal sníh, ve mně vyvolá jen úšklebek. Tady, když je pořádná zima, tak je modré nebe bez mráčku a bezvětří. Kouř stoupá zvolna přímo vzhůru a vypadá to, jako by každý dům byl pověšený z oblohy na provázku.  No asi to nebylo na Yukonu ...

 Dnes je -46C. Co se týče studny i odpadů, s tím se už vůbec nezatěžujeme. Vodu nemám, co jsem se vrátila z Česka, koncem září. První měsíc jsem se snažila sehnat někoho na opravu, ale dvěma se to nepodařilo a pak jsem rezignovala. Bylo mi už jasné, že do jara se s tím nic nenadělá. Vzhledem k tomu, že Kennedy zůstal v Česku až do poloviny prosince, musela jsem zvládat všechno sama. Přišly občas tuhé chvíle ... když zamrzl i odpad, nebo ještě nebylo kolem dost sněhu na vodu. Také když se naftová kamna rozhodla, že při teplotě k mínus padesáti se na protest vypnou. Kamna na dřevo to sama o sobě bohužel dost dobře nezvládala, tak bylo poněkud chladno i v kuchyni. Prostě zima na Yukonu má svoje specifické problémy ... Doprostřed kuchyně jsem si vytáhla žlutou vaničku, ve které jsme v dávných dobách koupávali děti. To ještě na Bear creeku, když jsme neměli tekoucí vodu. Do té jsem se snažila nasbírat trochu čistého sněhu aspoň na nádobí. Tou dobou ho ještě moc nebylo. Pitnou vodu jsem brala od Soni a jednou týdně jsem si dokonce u nich dopřála i přepychu koupání. Přemýšlela jsem, co tu vlastně dělám, když v podstatě miluju horké podnebí a moře ...

Loňské léto to byla paráda, s kamarádkou z Ostravy a jejím synem jsme se vypravili do Tunisu. Byl to vlastně pro mne takový návrat do minulosti, protože tenkrát před čtyřiceti lety jsem do Tuniska emigrovala. Proto jsem také věděla o nejlevnějším a nejzajímavějším způsobu zdejší dopravy, o luajážích ... Jsou to mikrobusy, které jezdí bez jízdních řádů kamkoliv po celém Tunisku za minimální ceny. Turisté o nich asi nevědí, alespoň za celou dobu co jsme se jimi pohybovali, jsme se nikdy nesetkali s jediným bělochem.

 

Mývala v Tunisu

Na výlety jsme vyráželi z hotelu v Monastiru ... Jedna z našich prvních cest vedla do hlavního města Tunis. Madame Laplace, stará Francouzka u které jsem tam asi tři měsíce bydlela, už musila být dávno mrtvá. Ale k mému úžasu právě po téhle kdysi mojí ulici dnes jezdí tramvaj. Za mne tu žádné tramvaje nebyly ! Tunis se za ty roky strašně změnil, byla jsem štastná, když jsem našla pár budov, které jsem si pamatovala z dřívějška. Jinak se z toho malého klidného města stalo velkoměsto ...  Ještě že Café de Paris a Café de Tunis na hlavní třídě byly pořád na stejném místě. Bleskla mi hlavou vzpomínka z Café de Tunis, kde jsem tenkrát seděla a přemýšlela co bude dál ... když se ke mně připlazil zmrzačený kluk ... Žebrák, kterému jsem chvíli předtím na ulici dala pár drobných milimů. Musel mne sem sledovat a pokusil se mi ukrást kabelku, přehozenou přes opěradlo židle. Naštěstí jsem si ho včas všimla, ale vyděsilo mne to tak, že jsem se ještě asi hodinu třásla hrůzou ... Veškeré moje peníze, doklady, prostě vše co jsem vůbec měla ... Kdyby se mu to povedlo, musela bych jít asi žebrat místo něj a určitě bych nebyla tak úspěšná, protože přece jen jsem měla dvě funkční nožičky.

 

Tunis - Monastir

 Prošli jsme s Jindrou městem na souk ... Tím jsem vždycky probíhala nahoru na emigrák a do kancelaří United Nation. Byla tam taková malá restauračka přímo v uličkách souku, vařili jenom jedno jídlo denně... ber, nebo máš smůlu. Chodila jsem tam často a majitel mne už dobře znal. Vařilo se tam totiž velice levně a přitom chutně. Ovšem člověk musel hodně slevit z čistoty stolování. Jednou, když jsem tam byla s mojí tuniskou kamarádkou Hediou, přišlo menší zemětřesení a všichni lidi tomu chudákovi utekli bez placení, jak si nám pak trpce stěžoval ...

Teď tu bylo všude plno lidí a nejvíc pravě na souku. Možná proto, že byla sobota. Bohužel byly také zavřeny všechny banky a já jsem neměla kde vyměnit kanadské dolary, které mi v recepci našeho hotelu odmítali, že mění jen eura a americké. Pěkná hloupost, když kanadské mají stejný kurs...  A tak jsem se vlastně nedostala nikam do míst, která jsem si chtěla připomenout.

Můj zahradní domek v Carthagu Byrsa, kde jsem žila nejdelší dobu svého pobytu ... Saidin v Salambo a potom nádhernou vilu přímo u moře v La Marse, která se jmenovala Dar el Deflat a kde jsem také několik měsíců bydlela u svých francouzských kamaradů ... "No tak snad příště..."

 

Matmata

Tím mi bylo jasné, že jsem s Tunisem ještě neskončila. Jedna z našich dalších cest vedla do Matmaty, na kterou se nejvíc těšil Jindra, kvůli Hvězdným válkám, které zde filmovali. Matmata je městečko, kde jsem se přesvědčila, že jsou pořád ještě na světě místa, kde se  zastavil čas ... Domovy tryglodytů, lidí žijících pod zemí ... Opravdová měsíční krajina a vedro!!! Vzali jsme si průvodce, protože tolik času jsme zas neměli a on nejlépe věděl, kudy a kam jít. Já už dávno ne. Zavedl nás do jedné z těch dosud obydlených jeskyní, kde bylo krásné chladno a měla jsem pocit, jako bych byla někde na statku. Uvítala nás velice příjemná stará Berberka, nechala nás vše fotit a nabídla nám čaj, který nalévala po arabském zvyku hodně zvysoka. Při odchodu, jak jinak , si řekla o pět dinarů.

 

Jindra a Star Wars

Pak jsme ještě šli do hotelu "Sidi Driss", jehož bar byl hlavním dějištěm v jedné episodě filmu "Star Wars". Touto dobou byl sice zavřený, ale pustili nás dovnitř si ho prohlédnout, takže Jindra byl dokonale šťasten. Matmata má být turistická atrakce, ale my jsme se ani tady opět s žádným cizincem nesetkali. Historie říká, že pravděpodobně Matmata vznikla v době, kdy Římané po poslední punské válce poslali dva egyptské kmeny, aby si v Matmatě založili nové domovy. Řekli jim, že kohokoliv kdo se jim postaví do cesty mohou zabít. Původní obyvatelé tedy museli opustit svoje chýše a vyhrabali si domovy pod zemí. Z těch za noci vycházeli a vraždili Egypťany, kteří věřili, že se jim přicházejí mstít ze skal nějaké příšery. Nakonec v hrůze Matmatu opustili ...

 

Matmata

Podzemní osada zůstala utajena před světem po celá staletí. V roce 1967 přišel velký déšť trvajicí 22 dní, ten poškodil spoustu tryglodytních domů a mnohé se zřítily. Matmaťané žádali pomoc od státu, která kupodivu přišla, ale nové domy jim postavili na povrchu. Přesto spousta lidí dává dodnes přednost svým podzemním obydlím.

Bylo to někdy docela dobrodružné shánět odkud jede další luajáž, protože hlavně řidiči taxiků se nám snažili namluvit cokoliv jen aby nás zlákali pro sebe a samozřejmě ošidili. Měli ale smůlu. Jezdili jsme s Jindrou sami, protože Libuška by tyhle cesty zvládala dost těžko. Někdy se muselo v luajáži čekat třeba několik hodin než se sešel plný počet cestujících, to jest osm ... Jinak se řidiči nevyplácelo vyjet. Snažili jsme se s Jindrou vždycky obsadit sedačku vepředu u řidiče, kde jsme sice taky byli nacpaní, ale aspoň jsme v prudkých zatáčkách padali jenom jeden na druhého. Někdy jsme zas dobíhali na poslední chvíli a pak se mačkali s Tunisany jako sardinky. Každopádně mezi turisty v hotelu jsme byli za exoty, když se tam Jindra chlubil našimi výpravami. Díky těmhle výletům to prostě nemělo chybu! Ležet na pláži a opékat se, to bych těžko vydržela. I když teď při pohledu z okna, mi připadá, že i to mohla být nádhera.

Nemusím ani říkat jak se mi ulevilo, když se konečně vrátil Kennedy ... Ne že by mohl něco udělat s vodou, to musí definitivně počkat na jaro. Ono je toho ale kolem víc na co nestačím a také, jak praví přísloví "Ve dvou se to lépe táhne".

 

 

Vánoce jsme strávili u Mishy ve Whitehorsu ... Čtrnáct dní v luxusu! Vana s výřivkou, horká tekoucí voda (Snažila jsem se nakoupat do zásoby ale nějak to nepracuje) a splachovací záchod ... dokonce i myčka na nádobí. K té jsem ale jaksi nepojala důvěru, takže se Misha zlobil pokaždé, když mne přistihnul, že myju nádobí rukama v dřezu. Pořídil si nové domácí zvíře ... hroznýší miminko a  pojmenoval ho Kaa. Jsem zvědavá jak poroste.

Po vánocích přestala téct voda a zamrzly odpady i u Soni. Přišli na to, až když jednou spláchla záchod a ze stropu na kuchyňsky stůl začaly protékat odpady. První si toho všimnul její dvouletý syn Jerome. Začal radostně tleskat ručičkama a nadšeně volal "pupu pupu". Soňa přiběhla, chytila první hadr co byl po ruce ... tedy čerstvě vyprané prostěradlo a snažila se vytírat, aby tohle nadělení hlavně nezateklo nikam do škvír. Litovala jsem jí ... byla to práce pro vraha.

Od té doby vozíme vodu v kanystrech, nebo tavíme sníh, chodíme do kadibudky a sprchujeme se v prádelně ve městě ... Prostě zas jako za mlada :)) ... a dál čekáme na jaro.

 

 

Dawson City je město ležící na řece Yukon na území stejnojmenného kanadského teritoria pár set kilometrů od polárního kruhu. Podle sčítání z roku 2006 tu trvale žije něco přes třináct set lidí (podle novějších údajů devět set, pozn.red.). Avšak každoročně sem přijíždí okolo 60 000 návštěvníků. Na městském hřbitově se nalézá hrob Eskymo Welzla.

Legendární místo zlaté horečky na Klondiku bylo založeno v roce 1897 a pojmenováno po kanadském geologovi jménem George M. Dawson. Bylo hlavním městem Yukonu v letech 1898 – 1952, poté se hlavním městem stal Whitehorse. Největší vlna dobrodruhů přišla v roce 1898, skoro 2 roky po prvním nálezu zlata, kdy už byla většina nalezišť již zabrána. V tomto roce zde bylo okolo 30.000 lidí a o pár let později již jen asi 8.000. V době největší slávy město poskytovalo stejné příležitosti jako např. San Francisco – byly zde operní domy, divadla, kina, nemocnice, restaurace s francouzskými šéfkuchaři, nevěstince, tančírny apod. Uklízeči zde rýžovali zlaté piliny z podlah barů. Dawson se stal nejdražším městem, kdy pokoj v hotelu na noc stál více než nájem bytu v New Yorku na několik let. Velká část původních budov ovšem shořela nebo podlehla mrazu (bývá zde i -60°C). Většina těchto budov byla později zrestaurována.  (Zdroj: Wikipedie)

 

Dawson City v červenci

 

 

 

Foto týdne

Vašek Souček

17. 1. 1941 - 25. 4. 2022

Jste náš host číslo

8062622

Melanž

  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     
  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz