Vzkazy

  • Obec spisovatelů na Portě

    Již podruhé se na portovní scéně prezentovala Obec spisovatelů ČR, a to prostřednictvím udělované Ceny za nejlepší písničkový text. Vítěze, stejně jako v loňském problematickém roce, vyhodnotila odborná porota, složená z členů Rady Obce spisovatelů a publikujících autorů, která posuzovala  texty po stránce literární i ve vztahu k neotřelosti nápadu. Kvalita slovní části písniček je totiž, zejména pak u folku a spřízněných žánrů, stejně důležitá jako jejich hudební stránka a nejednou se stává i nosným pilířem písničkového sdělení a výpovědní hodnoty skladby.

    Celý článek...  
  • Čapek show na Country radiu

    Pěkný den,

    máme pro Vás několik novinek a dobrých zpráv. Do dalších dílů stále populárnější Čapek show na Country radiu připravujeme rozhovory s těmito osobnostmi:

    září - BB Bowness - skvělá mladá banjistka progresivní kapely Mile Twelve (již tuto sobotu!)

    říjen - legendární foukačkář Charlie McCoy

    listopad - Chris Jones - kytarista a leader kapely The Nightdrivers

    Vysílací časy Čapek show: premiéra každou první sobotu v měsíci od 10:00, reprízy následující pondělí od 23:00 a třetí sobota od 10:00.

    Celý článek...  
  • Zářijové koncerty Poutníků

    Kapela Poutníci loni slavila 50 let od svého vzniku. Bohužel kvůli covidu19 toho loni moc neoslavila a neodehrála, takže i letos bude jezdit s pořadem „50 let v country".

    A tady je přehled míst, kam se v nejbližším období můžete na koncerty Poutníků vydat:

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Zlata Zítra má svátek Andrea

Jsem sentimentální. Vadí to někomu? Vystřihuji si všechny články o Karlovi a teď, když mě šéfredaktor řekl, že bych měl o něm něco napsat, našel jsem si v krabici všechny články, přečetl a až mě udivilo, kolik blbostí, nesmyslů a lží se může sejít kolem jedné osobnosti.

Mělo se o něm (a dělat rozhovory s ním) psát víc v době, kdy se nadšeně vrátil. Upozorňuji, že nebyl emigrant, ale exulant, jako Komenský, a byl stejně pilný, ač nikoho neučil, ale říkal, pojmenovával nám věci a situace, životní příběhy, ve kterých jsme žili. To dělal i po svém návratu. Kdyby jenom prezentoval svůj životní boj proti totalitě, byl by vážen, Havel by ho zval na Hrad, dostal by taky nějaký ten řád, měl by talk show a vůbec. Zazpíval na Václavském náměstí s Karlem Gottem a u piva, s trochou nostalgie mi říkal: „Proč pořád píšou, že tam Karel Gott zpíval s Krylem? I po cinkání klíči jsou tu všechny kvality obrácené.“

S Karlem Krylem jsem se potkával jako tramp, pak jsme po vojně v roce 1966 spolu s Václavem Duškem, Lirunou Razákovou, Petrem Vencourem, Dankem Koblasou (ano, bratrem slavného Koblasy, jenže nenamyšleným a křehkým), Miss Severočeský kraj Danou, Alexem Koenigsmarkem, směskou, která se náhodně sešla v severních Čechách, stali teplickými potrhlíky, kteří založili Divadélko na zámku v Černé kuchyni. Jiní to prezentují jenom jako Divadlo v Černé kuchyni (dalšími názvy a cestováním ze zámku po Teplicích vás už nebudu obtěžovat).

 

Byli jsme neuvěřitelně pilná parta se spoustou nápadů. Krylovi jsme říkali Kájo. Jeden čas jsem s ním bydlel v jeho podkrovní místnůstce (teď mne napadlo, že půdě, která má 110 čtverečních metrů, je blbost říkat místnůstka) v budově dívčí ubytovny továrny na sanitární porcelán, kde Kája dělal mistra přes výrobu klosetů. Protože tam nebyla kamna a když byl mráz přes deset stupňů, tak bydlel u nás, protože moje maminka ho milovala a říkala, že tak slušného kluka je v téhle partě škoda.

Dokázali jsme do sebe neuvěřitelně rejpat, takzvaně až na kosť dřeně. Na každou verbální či situační nahrávku následoval nemilosrdný smeč. Kvůli svému malému vzrůstu si Kája vytrpěl své. Ale jinak byl velmi ošetřován, obzvláště dívkami (jezdil na čundry s dívčí osadou Bububu). Ale při tom všem „štengování“, snad, že jsme hodně četli a přednášeli poezii, jsme dokázali vycítit ten moment, kdy je humor na hranici zranitelnosti. Kdy jediný z party, Kája, dokáže patos až k slzám v jediném okamžiku proměnit na reálný zážitek a objevit ve všem trochu optimismu a hodně humoru. Když jeho věci čtete, víte o Krylovi prd. Když ho posloucháte, tak tam je ta směs člověčenství.

Vůči okolí jsme pak byli sevřeným hloučkem, který každého z party dokázal uhájit. Když se někdo dotknul míry, kterou Bůh Kájovi (věřícímu, ale bez potřeby ornátů) vyměřil, dostal pár facek.

Naše společenství se rozpadlo, protože skrumáž osobností je odstředivá. Ale ke Kájovi :doplním opravy k otištěným blbostem. Není pravda, že jeho tvůrčí období začalo v Ostravě, ale v Teplicích. Ostrava vykřikuje, že tam Kryl natočil první písničky. Není to pravda, všechny věci, které dodnes tvoří základ jeho tvorby, natočil v Ústí, ve studiu Mirka Kováříka, kde jsme zadýchaní cestou do kopce dostali studené pivo, abychom mohli mluvit, Karel zpívat (k pivu si dával rum). Pamatuji si to proto, že jsem koktavě přednášel v rozhlase svou první báseň.

Kája byl neuvěřitelný perfekcionista. Zatímco já jsem v létě užíval obrovskou prostoru Kájova obývacího ateliéru k tomu, abych se vzpamatovával z flámů, Karel kreslil na obrovské plochy balicího papíru, původně určeného na zabalení zdravotního porcelánu, nebo v houpacím křesle s kytarou tvořil písně.

Jezdil jsem s Kájou na čundry, hrál s ním divadlo, vezl jsem ho na starém skútru do rozbořeného kostela, aby si odtud odvezl sochu anděla (je o tom píseň). Byl veliký, dřevěný, polychromovaný, prolezlý červotočem a nevím kam se ztratil. Karel chodil k nám domů popít otcova ovocného vína a pochválit mojí matce večeři, a byl jediný z mých přátel, který se jí revanšoval kytičkou polního kvítí. Zní to strašně sentimentálně, ale nemůžu to neříct.

Když si na mých starých gramofonech pouštěl opery nebo Mou vlast (Blaník mi propálil cigaretou, když při poslechu usnul), dokázal ve čtyři hodiny ráno vzít kytaru a mezi brnkáním vrstvit na papír sloky svých věšteb. Nevěřím na nic okultního, ale Karel byl vizionář. Psal o věcech, které se potom staly. Polovinu Bratříčka složil v Teplicích a pak odložil. Dopsal ji hned po okupaci ve vlaku.

Tohle mi říkal i v zákulisí Lucerny, kam pro mne nebyl problém se dostat, ale k němu do šatny to bylo jenom přes festung bodygardů. Naštěstí mě zahlédl – a tak jsme spolu chvíli pobyli. Dohodli jsme se na jeho návštěvě v redakci Škrtu, který jsem tehdy vydával, a on přinesl slíbenou kresbu a poprosil mě, že žádný dlouhý rozhovor. Byl unavený.

Byl nasraný tím, jací lidé jsou v OF…byl prostě hodně nasraný. Psal a zpíval o tom, co jsme si neuvědomovali – byl to vizionář – a jeho písničky budou věčné. Ale ty, které napsal po návratu z exilu, a které napsal proto, že chtěl této společnosti dodat vůli k tomu, abychom byli opravdu svobodní, se nezpívají. Nehodí se to této společnosti?

Také se mu vyčítá, že stejně jako proti pánům komunistům promluvil jeho talent zpívajícího rétora i proti pánům dnešním. Jeho víra byla, tím teď nemyslím náboženství, že pravdu je nutné vyslovit. A vyslovil jí. I když to bylo netaktické, i když mu to přinášelo bolest. Sám sobě ryl v duši. Přijímal kritiku, byl ochoten diskutovat. Nebyl ale ochoten přijmout nějaké vymezení. Ale tady s ním nikdo nediskutoval, tady se všichni divili, že ten rebel není schopen napsat žádnou pořádnou oslavnou píseň. Vždyť všichni ostatní je psali.

Kája, který v první inscenaci našeho teplického divadélka Dražba na Villona dokázal, že jeho písničky snesou srovnání se středověkým klasikem, byl nesmírně skromný. Ale potom, co vytvořil, co kvůli tomu prožil, měl nárok na uznání. Zlidověl, stal se symbolem, a tak ho v jeho svaté prostotě překvapilo, že nový establisment ho přehlídnul jako plevu. A on byl zrno. S údivem čtu vzpomínky přátel. Je tu vzpomínka Jaroslava Hutky. Mám Jardu rád, ale pamatuju si, že Kryla neřadil mezi písničkáře. To je ten co zpívá politickou agitku, byl jeho názor v roce 1970. Názory mladé novinářky, která se s ním asi vyspala, mě nezajímají. Ač hluboce nevěřící, jsem asi na stejné lodi s opatem Opaskem, protože ten měl Káju opravdu rád.

Myslím si, že v Teplicích byla nějaká konstelace hvězd, která spojila řadu osobností k společné tvorbě.

Když jsme se cpali dexfenmetrazinem, který nám opatřovaly zdravotní dívky, ne proto, abychom měli drogu, ale abychom získali čas, ze kterého nám fabrika ukrádala, abychom mohli tvořit a diskutovat a hledat, byl on z nás všech největším optimistou. A pak vznikla píseň nesmírně skeptická a vizionářská. Pokud se mu nevedlo, vše napsané nemilosrdně ničil. Ničil vše ze své tvorby, co nepovažoval za dokonalé.

Dělal „paňáky“ ze šamotu, té nejhorší možné hmoty pro sochaření. Dával je vypalovat spolu se sanitárním porcelánem a tak když vyjel vozík z pece, bylo tam dvanáct bílých lesknoucích se hajzlů a jeden šamotový klaun. Některé plastiky rozbil hned, některé přežily pár dnů. Jednou, když rozbíjel plastiku navzájem propletených milenců, v podstatě vysoký basreliéf, ukecal jsem ho, aby mi ji věnoval. Slepil jsem je, Milence, a měl je později v pražském bytě pověšené na WC. Jednou, možná vlastní vahou, vytrhli skobu, možná, že se o ně při mejdanu někdo opřel, spadli a rozbili klozetovou mísu. Milenci se rozpadli, ale při tom likvidovali to, co Kája bytostně nenáviděl. Vystudovaný keramický výtvarník musel jako syn z kulturní rodiny, protože jeho otec tiskař vydával vzácné bibliofilie, vyrábět s prominutím hajzly.

V roce 1968 jsem bydlel s dalším členem teplického divadélka Petrem Vencourem v Libni. Prosecká ulice 9. Dům už zbourali. Skoro do rána jsme vedli řeči, pili grog, protože rumu bylo málo, a Kája pokreslil celou zeď výjevem, který nazval Burlaci na Vltavě. Kresba byla nejen monumentální, ale měla i svoji pointu. Burlaci netáhli loď proti proudu, ale s nesmírným úsilím jí bránili, aby mohla plout po proudu. Karel Kryl byl vždycky neuvěřitelně nadčasový.

Foto týdne

Jste náš host číslo

7487982

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz