Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Michaela Zítra má svátek Vendelín

Legendární Fort Hazard, sídlo osady Zlatý klíč

První polovinu roku 1971 jsem dělal zvláštně smutnou činnost: balil jsem v redakci už zastaveného měsíčníku Kurýr rukopisy a fotografie, a vracel je autorům. Ostatní písemnosti jsem balil do velkých balíků. Pak někdy na začátku léta přijel náklaďák a pár chlapů v montérkách to literární dědictví naházelo na korbu a někam to vyvezli.. Nemusel jsem už tuto práci dělat, mohl jsem se na to vykašlat, ale bylo to pořád lepší, než se dát k dispozici pracovnímu úřadu. Redaktor ze zakázaného časopisu.

Na začátku léta jsem byl volný, i když jsem nevěděl, co bude dál. Tak jsem si na nosič motorky hodil usárnu a celtu, která se jinak nosila kolem usárny jako bandalír, a vyjel do jižních Čech. Bloumal jsem Šumavou, zajel na Lužnici, na Lipno, kde jsem byl poprvé, když se ta přehrada napouštěla. Byl to tehdy zvláštní pocit - ty prázdné domy mizející pod vodou, rumiště na konci Černé, kam jsme do lesa chodívali spávat... Apokalyptický závěr příběhu o Králi Šumavy.

Zajel jsem na Fort Hazard. Jezdíval jsem tam rád a docela často, vážil jsem si přízně osadníků Zlatého klíče, miloval jsem jejich noblesu a jinakost, kterou se odlišovali od trampského světa. Bylo uprostřed týdne a na Hazardu nikdo nebyl. Mohl klidně být, ale nebyl. Postavil jsem si z té jediné vojenské celty hrobeček, za soumraku zalezl do spacáku a díval se na stmívající se nebe. Ležel jsem ve smrkovém lese hned u chalupy, který už tam dávno není, a bylo mi smutno

Podobný pocit jsme zažili s Janou o dost let později. Rozloučili jsme se se všemi třemi stovkami osadníků Zlatého klíče a při loučení nám postupně byly vykloubeny palce na pravých rukou. Stmívalo se a my jsme seděli u svíčky sami dole v baru, kde ještě před chvíli byla spousta lidí. V krbu možná dohořívalo poleno a na stole před námi ležela obrovská osadní kronika, do které jsem měl podle očekávání šerifa Mikiho Ryvoly vepsat moudrost. A balík klíčů od všech dveří, okenic, poklopů, poklopců, kůlen, sklepů, koupelen a třináctých komnat osadníků. Byl tak velký, že se mi nevešel do usárny. Byl tak těžký, že když jsme šli za pár dnů na vlak, chtěl jsem si vzít kolečka, ale s těmi by nás do vlaku nepustili. Kdybych ty klíče prodal na váhu ve sběrně železa, zbohatl bych a mohl si koupit třeba hrad Bouzov. Ten bude větší než Hazard, ale klíčů má určitě míň.

 

V Plzni na nás čekal přenosový vůz brněnského studia Československé televize. Byla Porta a my jsme tam natáčeli Televizní klub mladých, pořad tehdy velmi sledovaný. Scházívali jsme se v redakci Portýra, byla od první dnů tohoto festivalového časopisu shromaždištěm muzikantů, novinářů, pořadatelů i zatoulaných duší.

Portýrárna stála až na konci plzeňského výstaviště. Festival už obsadil nedaleký lochotínský areál, ale zázemí zůstalo na výstavišti. K portýrárně, přízemnímu hezkému domku, vedla asfaltová silnička, kolem které byl trávník. Uprostřed stál nádherný vzrostlý smrk, jakým třeba Honza Vyčítal a Pražané vůbec říkají spací smrky. Stromy s větvemi až na zem, které nepromoknou a je pod nimi teplo. Pod nimiž je útulný pokojíček vystlaný jehličím.

Odmítl jsem nad ránem cestovat na hotel a rozbalil si spacák pod smrkem. Byla to krásná noc, z okolních kolib zaznívaly dozvuky nočních mejdanů a jehličí hřálo.

Ráno přivezl Ivan Rösler čerstvě vylisovaná elpíčka, nahraná v dosavadním průběhu Porty. Bylo to něco nevídaného, na LP se čekalo léta a většinou se jeden nedočkal, pokud nepatřil do Štaidlovy nebo Janečkovy stáje. A najednou to v Loděnicích u Berouna dokázali vylisovat přes noc. Možná se už hroutil komunismus, ale zatím to tak nevypadalo.

Prodral jsem se frontou na elpíčka a vkročil do portýrárny. Byla prázdná, jen pracovitý Houla stál se sklopenou hlavou nad psacím stolem. Stál jsem tam v trenýrkách, rozvázaných kanadách a se spacákem a feldflaškou kolem krku. Pamětliv odkazu předchůdců, jimž jsem se vždy trochu vysmíval, jsem zvolal silným hlasem - "duch trampingu nevyhyne!"

Houla zvedl hlavu, podíval se na mne svýma hodnýma očima a pronesl -"no nazdar"

Myslím, že jsem ho tehdy viděl naposledy. O něco později napsal dopis na rozloučenou a rozeslal ho několika kamarádům. A v Praze sedl na vlak Wabi Ryvola, aby přece jenom už přijel pozdě.

Foto: František Heřman

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6689383

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz