Ministr národní obrany, gen. Alexej Čepička zahajuje vojenskou přehlídku v Praze v roce 1952 

Překvapivý pohled na Gottwaldova zetě a ministra národní obrany

Jméno málokterého ministra obrany a vojenského činitele zůstalo v povědomí široké veřejnosti tak silně a tak dlouho zakořeněné, jako jméno armádního generála Alexeje Čepičky. Členem komunistické strany se stal už v roce 1929, tedy v době, kdy to rozhodně nebyla propustka do ráje prominentů. Navíc byl v letech 1942-45 vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Ale nejen proto odmítali lidé z jeho okolí uvěřit, že byl spoluzodpovědný za nezákonnosti a zločiny páchané státní mocí v letech 1948-1955. Také Josef Uhlíř, který narukoval do armády ze šumavského venkova a dostal se v průběhu času na místo osobního Čepičkova řidiče, viděl postavu generála Čepičky a jeho rodiny v poněkud jiném světle.

Vůbec se nelíbila svým spolužákům na střední škole Thomase Jeffersona. „Nehodila jsem se,“ vzpomíná. „Četla jsem jak divá knihy, malovala a nenadávala na negry.“ Měla nadváhu a uhry v obličeji.  Spolužáci se jí posmívali a ona poslouchala Bessie Smith a Leadbellyho. Nedokončila Texaskou universitu v Austinu. O něco později, když byla slavná, napsaly školní noviny: „Troufla si být odlišná.“

Blue Sky Boys - zleva Earl Bolick a Bill Bolick

Dvacáté páté pokračování rozhlasové Country pohody

Invaze bratrských dvojic, které v první polovině 30. let minulého století zaplavily pláně americké hillbilly music, vyvrcholila příchodem dodnes uznávaných sourozenců Bolickových. Jediných, kteří se na moudrou radu producenta odlišili od všech ostatních už tím, že ze svého obchodního názvu vypustili právě slovo „bratři“. V návaznosti na pevně zapuštěné kořeny v Severní Karolíně – kraje „Blue Ridge Mountains, Land of the Sky“, je nahradili nádherně kamarádsky znějícím Blue Sky Boys. Stejně lákavý a průzračný jako tento název byl i jejich osobitý, nevídaně uhlazený a téměř odevzdaně jemný vokální styl, založený na pouhopouhém logicky harmonickém proplétání sólového barytonu a doprovodného tenoru.

Radka Fišarová

Všiml jsem si na YouTube takové šlapající písničky, kterou shodou okolností napsal člověk, jehož léta znám. Jerry Vecka zvaný Pupál, v literární tvorbě používající v poslední době pseudonym Colorado Jerry. Je z amerického Colorada, předtím ovšem z Brna, ale to je už dlouho, skoro padesát let. Tak jsem Jerrymu Pupálovi napsal, a on ten příběh napsal nám.(ň)

Pavel Jelínek - Čiča   (foto Vladimír Halm)

Z Vokounova lednového kalendária

†1. 1. 1942 Jaroslav Ježek – spoluzakladatel Osvobozeného divadla, často hostem T.O. Ztracená naděje; skladatel - hudba Babička Mary-text V+ W (z revue Panoptikum), hudba Jackova píseň -text V+ W (z revue Gorila ex machina), hudba Lodnická - text V+ W (ze Hry Pěst na oko);

Salutující Jan Spěváček v Plzni 2007 (foto Vladislav Vítek)

O prvním svátku Vánočním z tohoto světa odešel Jan Spěváček – Joe Indián (*1. 8.1944 - †25. 12. 2016), Trampové z legendární Brdské Smečky jej znali od konce 70. let z tzv. Kouzelných nocí, na nichž Joe převáděl u trampských ohňů na Brdech svá "kouzla" za pomoci psychotroniky a bílé magie. Tramp Jan Spěváček zvaný Joe Indián, byl dlouhá léta šerifem T. O. Delaware. Dlouhá léta působil jako psychotronik, astrolog a esoterik. Jako velmistr Mystické společnosti Gnostické a prezident Severočeské léčitelské komory v letech 2005 - 2016 publikoval čtyřdílné „paměti“ (Rozmluva s duchovním mistrem - Cesta magie, 2004; Rozmluva s duchovním mistrem - Cesta k mistrům, 2005; Tulák po světech, 2013; Od Blaníku do všech světadílů, 2016).

„Véčko“ Winstona Churchilla

Aneb poněkud ujeté novoroční variace na nápad trampské duše…

Můžete se o tom přesvědčit kdykoli a kdekoli – tak jak jsem to zkusil na mnoha místech světa já – tramping, jak ho známe a jak ho kromě jiných autorů zdokumentoval takřka dokonale TV seriál Zvláštní znamení touha z dílny Fedora Skotala (Ňufa),  je opravdu ojedinělý fenomén, domovem u nás. I v samotné Americe, jejíž romantika byla tohoto hnutí jednou z prvořadých motivací, trampují v pravém slova smyslu jen naši emigranti. A považte – ač se názory na pravé datum vzniku trampingu u různých autorů drobně rozcházejí, nic to nemění na faktu, že existuje už více než století. Asi tedy na něm něco bude…

"Abych nikoho neurazil, nepřeji lidem, ale postavičkám z Betléma:

Přeji volům, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem sebe,
oslům, aby nebyli paličatí a tupí,
ovečkám, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem,
pastýřům, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jako vypadají,
andělům, aby méně lítali a víc chodili po zemi mezi lidmi,
králům, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě
a Svaté rodině, aby našla teplé místo v srdcích lidí."

Zbigniew Czendlik, farář

Link na toto video, jakož i nekončící řadu dalších informací, nám poslal Tony Barčák z Plzně.