Dubnoví oslavenci II

*22. 4. 1936 - Glen Campbell, americký zpěvák z pomezí popu a country, největší hity měl v 60. a 70. letech. V roce 1958 se stal studiovým muzikantem v Los Angeles. Na desku si ho pozvali Rick Nelson, The Beach Boys, Merle Haggard, The Monkees, Elvis Presley, Frank Sinatra, Dean Martin, The Mamas & the Papas a mnozí další. Glen ovšem čekal, kdy se mu podaří prosadit se jako zpěvák a čas nastal v roce 1967 s hitem Gentle on My Mind a o rok později a I Wanna Live. Od té doby se vyskytoval v televizních show, filmech vedle filmových velikánů a vůbec, dokázal svou kariéru dlouhodobě zužitkovávat, jenže koncem osmdesátých let došlo k problémům s drogami, devadesátá léta byla všelijaká, ale v roce 2002 se znovu octl v hitparádách s remake jednoho svého starého hitu - Rhinestone Cowboy. Ovšem problémy s alkoholem měl i v té době. V roce 2005 byl uveden do síně slávy Country Music.

*23. 4. 1936 Roy Orbison (85 let), americký písničkář, průkopník rock and rollu, který ovšem zasahoval i do jiných žánrů. Více v článku na naší hlavní stránce v den Royových nedožitých narozenin.

*25. 4. 1951 Zdeněk Merta (70 let), hudebník a hudební skladatel. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno, za partitury muzikálů Babylon a Svět plný andělů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hraje šansonový muzikál Nahá múza, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie Ptákoviny (politická satira Jiřího Žáčka na motivy Aristofanovy hry Ptáci). Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení Casanova (scénář a režie Juraj Jakubisko), ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu (libreto Karel Šíp) Ferdinand a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu La Roulette. V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě (dir. C. Richter, rež. S. Moša) - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojty Dyka. Věnuje se také hudbě filmové, v posledních letech spolupracoval na filmech Summer with Ghosts, Hranaři, Probudím se včera nebo Zločin v Polné. Napsal tři knížky – Pražská svatba a jiné erotické povídky, Křížem krážem a Hudba je zázrak. Příležitostně publikuje v různých periodikách. Patří mezi výrazně všestranné hudebníky – mezi jeho poslední aktivity patří autorská i producentská spolupráce se Zorou Jandovou. Spolupracoval také s Hanou Hegerovou, Petrou Černockou a dalšími interprety. 

*26. 4. 1941(80 let) Jan Antonín Pacák, akademický malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, hudebník, multiinstrumentalista; syn architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách). Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959 -1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii, výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70 knihám); v letech 1988-1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979-1990). Působil rovněž jako pedagog. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku). Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA). J. A. Pacák byl nejen výtvarník, ale i hudebník – multiinstrumentalista: hrál na dechové i strunné nástroje  - flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, basovou kytaru, autoharfu – a bicí a percussion; veřejnosti byl nejznámější jako bubeník skupiny Olympic (1965 – 1971) se kterou nazpíval i několik písní (Strejček Jonatán, Anděl a já, Bon Soir, Madmoiselle Paris – tato píseň měla mít původně jiný rytmus a aranžmá, Petr Janda nakonec ustoupil Pacákovi a píseň dostala známou valčíkovou podobu), hrál dixieland, jazz, beat, rock, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka; o jazzu a beatu připravoval i pořady pro Čs. rozhlas.(Wikipedie)

* 30. 4. 1961 Jaroslav Dušek (60 let), je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem, vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den (podle učení Australanky Jasmuheen).