Po vyhodnocení Porty 73 bylo rozhodnuto, že tudy cesta nevede a interpretační soutěž byla opět sloučena do jednoho celku a jednoho termínu na jedno místo. Autorská soutěž folku zůstala součástí českokrumlovského Folkového festivalu a trampská autorská soutěž se měla konat již tradičně v září v Hostomicích. Textařská soutěž pro oblast country hudby nebyla znovu vyhlášena. Krajská kola proběhla do konce května 1974 a zúčastnilo se jich 250 skupin. Možná, že vás bude zajímat stručné, ale velice výstižné hodnocení krajských kol ze zápisu zasedání ústředního štábu Porty 5. června 1974:

Praha (72 skupin) - organizace dobrá, umělecká úroveň výborná, návštěvnost výborná. Středočeská kraj (Kutná Hora, 17 skupin) - organizace velice dobře zajištěna, umělecká úroveň slabší průměr, návštěvnost slabší. Východočeský kraj (Hradec Králové, 31 skupin) - organizace výborná, umělecká úroveň lepší průměr až výborná, návštěvnost dobrá. Jihočeský kraj (České Budějovice, 18 skupin) - organizace slabší, nedostatky v propagaci, úroveň folkových skupin výborná, country skupin slabší průměr, návštěvnost slabší. Západočeský kraj (Kraslice, 38 skupin) - organizace zajištěna dobře, nezvládnutý rozsah programu, trampská soutěž velmi dobrá, folková a country část průměrná, návštěvnost dobrá. Severočeský kraj (Teplice, 30 skupin) - organizace slabší, trampská a folková část dobrá, country lepší průměr, návštěvnost slabší. Jihomoravský kraj (Tišnov, 31 skupin) - kapelám nebylo umožněno setkání a pohovory s porotou, nebyly zajištěny noclehy pro kapely, po stránce umělecké úrovně byla folková a country část průměrná proti trampské části, která byla kvalitativně nejsilnější. Návštěvnost průměrná. Severomoravský kraj (Zábřeh, 13 skupin) - celkové hodnocení organizace špatné (viz dodatek), hodnocení umělecké úrovně bylo celkově ve všech kategoriích nejslabší.

Volupsije Jablonec nad Nisou

V tom dodatku k hodnocení severomoravského kola Porty 1974 je napsáno, že ze 24 přihlášených skupin jich 11 nebylo připuštěno do soutěže. Severomoravský KV SSM si tehdy vytvořil jakýsi vlastní soutěžní řád, podle kterého kapely předkládaly k cenzuře pouze tři texty. V případě jednoho zamítnutého textu byla skupina automaticky vyřazena ze soutěže a nebyly povoleny náhradní texty. Tak se stalo, že ze soutěže byly vyřazeny všechny severomoravské špičkové kapely, jako Falešní hráči, Bluegrass Nova, Severní hvězda, Cantabille nebo Královští hoši, které by bývaly mohly výrazně zasáhnout do pořadí i v národním finále. Trampské skupiny tímto administrativním cenzurním zásahem vymizely na Severní Moravě úplně. Situaci se štáb sice snažil řešit, ale na nějakou náhradní akci bylo už pozdě, protože termín národního finále se rychle blížil.

Finále Národního festivalu trampské písně a folk a country, kterýžto honosný podtitul Porta tehdy měla, se konalo ve Svitavách od čtvrtka 4. do neděle 7. července 1974. Portýr glosoval toto posunutí začátku soutěže už na čtvrtek tímto sloupkem:

„Už ve čtvrtek? Máme takový dojem, že se ještě někdy v budoucnu dočkáme Porty, která bude začínat v pondělí. Ale tahle, osmá, začala ve čtvrtek a publikum z celé republiky s napětím očekávalo, jestli se jim ten jeden utracený den dovolené vyplatí.“

A vida! Již o devět let později se toto proroctví začalo alespoň z části naplňovat, protože došlo k dalšímu posunutí začátku národního finále Porty už na středu. A oproti svitavským sedmi stovkám, sledovalo středeční koncert v Plzni více než 7000 diváků. Takže se jim to zřejmě vyplatilo.

Svitavy jsou město nevelké, ale Portou žily a festival pulzoval nejen v Lidovém divadle JKP, kde v sále pro 744 diváků probíhaly hlavní soutěžní koncerty, ale i pod řadou podloubí renezančních domů historického náměstí a v malebných uličkách kolem. Svitavy jsou město nevelké, ale dostatečně bohaté vlastním kulturním děním, nezávislé na programech, dodávaných agenturami. Nebo alespoň tehdy tomu tak bylo. A snad právě proto zde měla Porta podporu všech představitelů města, kulturními pracovníky počínaje a veřejnými činiteli konče. A nejenom jimi. Zúčastněné kapely byly zvány do místních továren, kde pro ně byly připraveny exkurze, a ony naopak přímo v továrnách zahrály a zazpívaly. Ale nebylo to žádné ideologicky proklamované a strojené „spojení s dělnickou třídou“, naopak, bylo to upřímné, bezprostřední a vyplývalo to z opravdového zájmu všech zúčastněných. A takových drobných, ale milých pozorností byla ve Svitavách spousta, a snad právě proto bývá svitavská Porta označována za jednu z nejhezčích.

Ale raději se vraťme k vlastnímu průběhu finálových koncertů. Ve čtvrtek patřil sál Lidového divadla country skupinám. Místo komentáře budeme citovat festivalového Portýra, kterému tehdejší předseda poroty Milda Langer sdělil:

„Naivně amatérské začátky naší country hudby jsou již dávno ty tam a naše scéna vypadá, jako by se každý již narodil s pětistrunným banjem v kolébce - o mandolinách, kytarách a houslích ani nemluvě...“

Tohle ale Milda Portýru řekl až po skončení porotního zasedání, na kterém si porota trochu zasedla na moderní country, takže výsledky nakonec vypadaly takto:

Tradiční country: 1. Taxmeni - Praha, 2. Volupsije - Jablonec nad Nisou, 3. Formani – Praha

Moderní country: 1. místo neuděleno, 2. Sepie - Praha, 3. Antares - Brno.

Čestná uznání porota udělila Jaroslavu Říhovi (Voraři - Znojmo) za mimořádně muzikální projev, Jiřími Michálkovi za blues Slunce hladí záda a skupině Fialový expres (Svitavy) za interpretaci. Ještě je třeba podotknout, že keramické porty se v roce 1974 udělovaly za všechna tři hodnocená místa, takže teoreticky mohlo být v interpretační soutěži uděleno patnáct port.

Plížák Sokolov

V pátek portovní dění ve Svitavách začalo již krátce po obědě seminářem pro country skupiny a odpoledne pokračovalo recitály Marsyasu a Kantorů v zahradě Vzdělávacího střediska. Večer patřil trampským skupinám, kterých soutěžilo celkem patnáct. Mezi nimi například Verumka, nová skupina Wabiho Daňka Rosa, poprvé v trampské soutěži Toronto (později přejmenované na Brontosaury) nebo Krakatit Kapitána Kida. V tradiční trampské písni porota první místo neudělila, o druhé se rozdělila pražská Ariana s brněnským Příbojem (tehdy mimochodem čím dál stejným) a třetí byli Kamarádi z Rokycan. V moderní trampské písni zazářila gottwaldovská Rosa v čele s Wabi Daňkem, druhé skončilo Toronto a třetí Krakatit z Ústí nad Labem.

V sobotu chudáci muzikanti z trampských skupin vstávali již v pozdních nočních hodinách, aby stihli seminář, který začínal už od 10 hodin. Od 13 hodin probíhaly opět hodinové recitály, ve kterých se vystřídali Formani, Fialový expres, Taxmeni, Toronto a Plížák. Ale ani večer zahrada Vzdělávacího střediska neosiřela, protože, stejně jako v pátek, zde pro diváky, kteří se nedostali do sálu Lidového divadla, probíhaly paralelní koncerty, na které většina skupin odcházela přímo po odehrání soutěže. Jeviště divadla zaplnilo v sobotu večer opět patnáct skupin, tentokrát folkových. První tři místa ve folkové soutěži se stala jednoznačnou pražskou záležitostí: 1. Skupina Bohdana Mikoláška, 2. Marsyas, 3. Blátotlačky. A dokonce i zvláštní cenu obdržela další pražská kapela Berani. Porota potom udělila ještě čestná uznání skupinám Létavice - Český Krumlov, Bakaláři - České Budějovice, Los Gringos - Praha a Kominíčci - Uherské Hradiště.

Dvorana Porty 74 začala v nedělním odpoledni. Mimo vítězných skupin na ní zahráli jako hosté jablonečtí Formánci, vítěz armádní folkové soutěže skupina Klub 73 z Brna, Minnesengři, Pacifik, se kterým nastávající matka Helena Maršálková za doprovodu otce Václava zapěla ukolébavku a neotesané trampstvo zjihlo, a konečně i kapela hvězd, kterou porota tentokrát udělala mimořádně velkou: Otakar Janovský (Taxmeni, kontrabas), Jan Šmídek (Formani, mandolina), Jan Novák (Taxmeni, housle), Luboš Berg (Taxmeni, doprovodná kytara), Jan Prýca (Formani, banjo), Karel Kroupa (Vyprahlo, steelkytara), Bohumil Sýkora (Sepie, sólová kytara), Jaroslav Říha (Voraři, foukací harmonika), Karla Vosmanská (Taxmeni, zpěv) a Václav Kovařík (Antares, zpěv). Potom už následovalo rozdílení keramických port, ke kterým místní pořadatelé přidali vázy a další věcné dary a nakonec loučení. Smutné, protože ve Svitavách bylo dobře. A ještě jeden postřeh: tehdejší asistent režie Pepíček Plšek pronesl ve Svitavách životní moudrost, která se v dalších letech objevila v záhlaví Portýra jako motto „Hudba je lék a Porta je nejlepší apatykou“. Závěrem k Portě 1974 musíme ještě dodat, že autorská soutěž ve folku proběhla v rámci českokrumlovského Folkového festivalu 5. až 8. září. Vítězství zde získal Bohdan Mikolášek s písní Přátelství. Autorská soutěž trampských písniček se nekonala, jak se původně předpokládalo v září opět v Hostomicích, ale teprve 14. prosince v Praze v Radiopaláci. Prvenství, a tím i poslední portu ročníku 1974 v ní vybojoval Kamarád Honzy Nedvěda před Rosou na kolejích Wabiho Daňka. A to už byla skutečná tečka za ročníkem 1974. Ročníkem, který přinesl několik trampských hitů a vnesl do Porty opět více pohody a kamarádství.

Verumka Kadaň

Šatna Lidového divadla JKP ve Svitavách

Fialový expres Svitavy

Foto: František Heřman