Tedy – kalendářně a způsobem života. Dětem začaly prázdniny, rodinám dovolené, pořadatelům sezóna festivalů, policistům víc starostí na silnicích a takhle bych mohl pokračovat. Léto, myslím-li na horko, koupání apod. už začalo dávno, hned po zimě, ale teprve od července se to počítá, i když už mnozí červencoví návštěvníci koupališť jsou děsně opálení, ačkoliv ještě u žádného moře nebyli. My v Music 0pen si neoddechneme, to tedy určitě ne, ale protože vás máme rádi, trochu zvolníme přísun nových materiálů na tyto internetové stránky, abyste si – až se vrátíte od vody nebo z festivalu – stačili přečíst, co je v tom našem rybníčku nového. A nového je pořád dost v muzice, trampingu i ve společnosti.

* 2. 7. 1932 Waldemar Matuška – zpěvák a hudebník

* 4. 7. 1912 Jaroslav Malina – skladatel (hudba Nevěrná Rosita - text J. Moravec); od roku 1932 hrál v orchestru Smiling Boys, který později převzal jako kapelník; v roce 1938 založil vlastní orchestr se kterým hrál v kavárně Vltava; nahrával pro firmy Ultraphon a Esta

Festival Slunce se uskuteční od čtvrtka 12. července do soboty 14. července a stává se tak největší folkovou akcí na Moravě. V letošním roce přináší divákům tři novinky: rozšíření festivalu o jeden programový den, odpolední koncerty na Náměstí svobody ve Strážnici a textovou dílnu Slávka Janouška.

Ve čtvrtek 12. července od 18 hodin vystoupí na stadionu Zámek písničkář Tomáš Klus, čerstvý člen Beatové síně slávy Roman Dragoun, Slávek Janoušek a skupiny Lidopop, Pozdní sběr a domácí WB Band.

V pátek 13. července bude na stadionu Zámek od 17 hodin koncert nazvaný „Pocta Wabi Daňkovi“ a v jeho rámci vystoupí AG Flek, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Hop Trop, Poutníci, Pavlína Jíšová a Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem. Každý z účinkujících umělců do svého programu zařadí Daňkovy písně, čímž vzdá hold tomuto bardovi, který letos oslavil 65. narozeniny.

V sobotu 14.července se od 17 hodin představí Fleret, Nezmaři, Spirituál kvintet, Folk team, Kamelot, Neřež a Kolotoč ( P. Bende a P. Helan).

Odpolední koncerty na Náměstí svobody se uskuteční v pátek a v sobotu od 13,30 do 16,30 hodin. V pátek to bude koncert textové dílny Slávka Janouška, v sobotu tří vítězných skupin festivalu Porta. Vstup na tyto koncerty je zdarma.

Festival Slunce se uskuteční za pořadatelské účasti brněnského hudebního vydavatelství

FT Records ve spolupráci s městem Strážnice, s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici a za podpory Jihomoravského kraje.

Veškeré informace naleznete na webových stránkách www.festival-slunce.cz .

Kamarád Rosťa Čapek – světoznámý stavitel hudebních nástrojů – mimo jiné syn legendárního trampa Krisťáka, zakladatele Schovanek a jejich první banjistky Jarky – mne pozval na tento unikátní koncert v pražském hotelu Pyramida.

Koncertu předcházela výstava akustických a historických kytar v předsálí.

Po uvítání se jako první na jevišti objevila trojice muzikantů a spustila nádherný novoakustický ohňostroj. Nenápadný dvoumetrový kytarista ze Slovenska - Miško Vavro, živící se hraním na kontrabas ve slovenském symfonickém orchestru, multiinstrumentalista Ondra Kozák, kterého jste měli možnost vidět v mnoha skupinách, jako Kreni, Petr Brandejs Band, Fragment, Blackjack atd, momentálně hrající v nejúspěšnější česko-holandsko-slovenské kapele G-runs’n Roses. Jako třetí v řadě – snad nejlepší slovenský jazzový houslista Stanko Palúch. Možná ho znáte z jeho kapely Trio Pacora. Také hrával jeden čas ve Svaťa Kotas Bandu, Fragmentu, Druhé trávě atd.

Dalším vystupujícím byl kytarista s německým pasem a českým jménem Sammy Vomáčka.

Ten rozpačitě pověděl, že neví, jak bude moci během 10 minut, co mu Rosťa vyhradil, ukázat vše, co se pracně naučil na kytaru za dlouhých padesát let. Zahájil písní Travelling man, přes swing přešel k jazzu a předvedl toho opravdu dost, něco od Django Reinhardta, Fats Wallera či Ellingtonův Caravan ve své úpravě.

Jediná kompletní kapela tohoto večera, která spolu opravdu regulérně hraje, byla nová česko - slovenská formace East-West. Její členové jsou Miško Vavro-kytara, Ondra Kozák-mandolina, Filip Baťo-banjo a Erik Banič-basa. Jako host si s nimi zahrál Stanko Palúch na housle. Zahájili písní Don’t say farewell, kterou zazpíval Miško Vavro. Následovala další novoakustická smršť v podobě instrumentálky Ondry Kozáka. Neuvěřitelný Stanko Palúch exceloval na housle.

Míšo Vavro, Ondra Kozák, Stanko Paluch

Paul O'Brien

Kapela odešla, ale Stanka Palúcha, který musel bohužel za chvíli odjet s tím, že musí trénovat slovenské hokejisty, pozval Rosťa zpátky na jeviště. K němu jednoho z nejlepších amerických mandolinistů Mika Marshalla. Mike patřil k zakládajícím členům David Grisman Quintetu a je známý také svou spoluprací s Darolem Angerem, kapelou Psychograss s Tonym Trischkou, s Chris Thile, Edgarem Meyerem, či se svou německou manželkou - mandolinistkou Caterinou Lichtenbergovou.

Mike prohlásil, jak je šťastný, že si může zahrát zase jednou v Praze vedle těch všech vynikajících muzikantů tohoto večera. Se Stankem si prý již kdysi asi před dvaceti lety krátce zajamoval. Tentokrát se viděli jen pět minut v šatne - to co spolu předvedli však byl neuvěřitelný hudební masakr...

Posledním muzikanten této první části koncertu byl fenomenální mladý pražský kytarista a skladatel David Dorůžka. Ten se již v patnácti letech stal talentem roku jazzové kytary a vystudoval prestižní americkou Berkley College of Music v Bostonu. Jeho hudbu si neodvažuji popsat, musí se slyšet...

Po přestávce nastoupil další zámořský host, kanadský zpěvák a písničkář Paul O’Brien z Vancouver Islandu. Předvedl povětšinou vlastní materiál, na několik písniček si přizval svou zpívající dceru Emilly, u jedné si také zabubnoval na irský bodhran.

Martino Coppo, italsky mandolinista patří také ke světové špičce. Hraje s kapelou Red Wine z Janova a s nimi další den vystupovali na Jamboree ve Strakonicích. Radoval se, že mu to konečně vyšlo zahrát si v Praze. Před dvěma lety se chystal na Rosťovu benefici do Lucerny, ale jeho let byl zrušen kvůli soptění islandské sopky. Místo hraní v Lucerne na něho padal na milánském letišti sopečný prach....

Na mandolu, kterou vyrobil Rosťa Čapek, zahrál Good day for the blues.Pak pozval na scénu svůj dávný idol, Mike Marshalla. Zahráli si spolu poprvé v životě a vypálili medley Zlaté střevíčky-Golden slippers, Kentucky waltz a New Campton Races...

Mike se předvedl také jako komik a posléze zahrál na své mandocello skladbu od J.S.Bacha. Další instrumentálky následovaly. Prozradil, že miluje brazilskou muziku a že v Brazilii jsou spousty fantastických mandolinistů. Pár brazilských kousků také předvedl. Nakonec spolu s Martinem zahráli a zazpívali Sitting on Top of the World.

Blížil se závěr večera a jak Rosťa slíbil, nakonec na jeviště pozval všechny zúčastněné muzikanty, s výjimkou Stano Palúcha, který již byl na cestě na Slovensko.

East-West

Mike Marshall a mandocello

Znovu jsme tedy mohli spatřit kapelu East-West, Martina Coppo, Mike Marshalla, Sammyho Vomáčku a Davida Dorůžku. Společně zahráli Minor swing od Django Reinhardta a Alabama Jubilee.

Úplně nakonec pozval Rosťa ještě na jeviště Paula O’Briena a ten začal zpívat Hallelujah od Leonarda Cohena. Posléze se k němu přidala jeho dcera, a pak i celý sál a bylo to tak nádherné a dojemné, že snad nejenom mně zvlhly oči a běhal mráz po zádech.

Obecenstvo si vytleskalo ještě jako přídavek píseň Rolling in my sweet baby arms.

Byl to nádherný večer. Díky Rosťo, Ivo Louková a všichni zúčastnění. Byl to opravdu nevšední zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.

P.S. Dodatečně se mi několik pražských kamarádů svěřilo s tím, že o koncertě nevěděli, jinak že by tam určitě přišli. Kdo tedy má zájem o podobné akce které sem tam Rosťa pořádá, ať se příležitostně podívá na jeho stranku www.capek.us/ - ať zase něco nepromeškáte...

LILKA

Mike Marshall

Letošní počasí na UIČS se opravdu vyvedlo.

Sobota: Na Střeleckém ostrově jsme se s ženou Růženou zaposlouchali do kapely, které vévodili raper a raperka. Ač jsme netušili o čem rapovali, rozuměli jsme jenom, když mezi tím scatovali, tak se nám to velmi zalíbilo, že jsme odložili i návštěvu pivního stánku. Chtěl jsem mimo muziky zmapovat i ostatní činnost ,i a tak jsme se vypravili po Janáčkově nábřeží na Divadelní scénu, že spatříme LONG VEHICLE CIRCUS:ON THE STREET.

Nepřišli jsme včas, protože nás zdržel bílý anděl (živá socha) na vysokém podstavci, potom dtto v oranžovém, buddhista? láma? Obklopily nás indické tanečnice a jiné atrakce proplétající se mezi stánky, kde jste si za nekřesťanské peníze mohli pořídit křesťanský křížek na koženém řemínku. Scénu Janáček jsme ale našli a tak jsme čekali, že zde bude hrát DIVADLO KOŇA A MOTORA : MACBETH. Nikdo ale o koních a motorech nic nevěděl a Macbetha neznali.

Skupina Lanugo se zpěvačkou Markétou Foukalovou.

Pařížská skupina Pad Brapad.

Kytarista a skladatel Honza Ponocný vystupoval pod názvem Circus Ponorka.

Trochu jsme se přiškvařili na Jiráskově mostě (proboha, já si na sluníčko nestěžuju, bylo k celému festivalu United Islands České spořitelny laskavé) a těšili se na KABARET BLONĎATÁ BESTIE, který se měl odehrávat na Žofíně. Přišli jsme včas, ale nedobře. Růženka tvrdila, že ta zrzavá slečna ve žlutých šatech, která seděla v přístěnku s nějakým mužským, je ona bestie. Asi vystoupili dříve, nebo budou vylupovat později, řekli jsme si a zaposlouchali se do pokusu o rapování jakéhosi blonďáka, který se nechal doprovázet na automatické bubny. Já si původně myslel, že je to blonďatá bestie a byl(a). Po mistrraperech poslouchat „PAROUBEK, PAROUBEK, PAROUBEK“ pět minut – to se nedalo vydržet. Podle programu to byl RAPOVÝ SOUBOJ. Já bych jim dal kordy a ať se vymlátí.

Trochu jsme se na Střeláku osvěžili švédskou skupinou BARON BANE, kterou tvoří pánský kvartet s bílými maskami na obličeji a zpěvačka s černou páskou přes oči. Vypadalo to dobře, dobře se to poslouchalo, takový rock pop, ale mne nemusíte brát vážně.

Lidi proudili sem tam a tak jsme se dobrodili na Kampu, kde jsem chtěl taky zachytit nějaké slovutné slovní umění. Tak jsme absolvovali v „Literární kavárně“ WORKSCHOP CIKÁNSKÉHO ČARDÁŠE. Následoval KABARET IMPROVIZE. Inu divadelní studenti, ze kterých možná budou časem kandrdasové. Zatím ale mají představu, že improvizace je plácat co tě napadne. Měli tam jeden fór: „Moje sestra je o půl roku starší.“ Tak jsme se s Růženkou zasmáli. Jediní. Ale lidé tu ani moc nepostávali, brali to jako piknik a bylo jim dobře, což je dobře.

Piknik na Kampě - i s muzikou.

Kejklíři se pohybovali mezi Kampou a Dětským ostrovem, pro pobavení kolemchodících.

Živá socha v oranžovém.

Na ploše u Národního divadla.

Dyzajn Market se někomu líbil, jinému s výhradami.

A u Národního divadla proběhla i módní přehlídka.

Pak se objevila obrovská socha mávající křídly a rozhazující rukama ve velikosti metr dvacet. Tak si představte její velikost. Na vozejku ji tlačilo několik „otroků“ a „otrokyň“. Já tvdil, že je to elfka, Růženka upřednostňovala anděla. Tedy maxi anděla. Dvě „služebné“ na chůdách (cca 2 metry) sahaly putující soše ke kolenům, zato však házeli dětem bonbony. I mně. Inu, už je na mně vidět, že přicházím do dětských let.

Jak je mým zvykem, tak jsem si popovídal s nudícími se číšníky u stánku s nealkoholickým pivem a tu nám přálo štěstí. Konečně jsme viděli LONG VEHICLE CIRCUS: ON THE STREET. Početné pochodující člověčenstvo na chůdách dělalo doprovod kočáru s velikými koly propagujícím „bezBAR“ stan, ve kterém se prodávaly výrobky našich nějak nemohoucích spoluobčanů. Ti , kteří se obešli bez kol místo nohou tančili alespoň kolové mezinárodní tanečky. Bob Hochman provozoval „baby paging“. Pomalovával děti, hlavně děvčata, že aby vypadala jako princezny a v jednom stanu se konala soutěž Google o fesťákové ceny (?).

U rozbouraného vchodu do Národního divadla, před početným publikem, hrálo trio JAZZ STREET EUROPE. Dobře. V rockové záplavě příjemný ostrůvek. Zatím co ve stanu TV COOL zuřilo techno pro šest až devět posluchačů. Vzhledem k tomu, že tato stanice vysílá jenom seriály pro starší a pokročilé, byl to zajímavý způsob zviditelnění. Pracovníky marketingu bych okamžitě vyhodil. Ale donutilo nás to přecházet od scény ke scéně a nelitovali jsme toho.

Abych jako ve čtvrtek a pátek připomenul výtvarné umění, musím říci, že jsem viděl neobyčejně početný výskyt obrázků i celoplošných výtvorů na obpíchaných kůžích. Já hlupák kreslím fóry a ilustrace, kdybych se věnoval TATOO, už bych měl vilu na Floridě, nebo alespoň vinný sklípek na Moravě.

Nesmím zapomenout, že na velmi mezinárodním festivalu mě potěšila česká skupina ZTRACENÁ ILUZE. Jednak název vypovídá mnohé o naší současnosti, a pak tu zpívá Jamajka Koblicová. Pamatujete VERUMKU na Portě? Ano, ta mladinká kráska byla Jamajka. Ale večer na Střeláku a vlastně závěr oficiální části festivalu UNITED ISLANDS České spořitelny patřil kapele KRAAK & SMAAK z Nizozemska. Doufám, protože přece jenom program byl občas přeskupen. Hlavně to byla krása, nádhera, životní humory (kladné tekutiny v našem těle)zrychlily svůj průtok, a tak můžu říct, že poslední tóny (přídavků) odešly ze Střeleckého ostrova na krásných dlouhých nohách jejich zpěvačky. Diváci vystoupili po schodech rovnou na mimořádnou stanici tramvaje a někteří odejeli na muzicírování do rána na Zlíchově. Je dobře, že po všedních dnech můžeme zažít OSTROVY RADOSTI.

P.S. Na Zlíchově bydlí moji kamarádi. Už 30 let. Matka kamarádky pracovala 40 let ve zlíchovském lihovaru a každý den vynášela do svého blízkého domova láhev rumu. Čtyři místnosti ve sklepě byly lahvemi zarovnány. Chodili jsme ho pít a za směšnou cenu nosili domu patnáct let. Mám na Zlíchov nejlepší vzpomínky.

CCTV All Stars - založená před čtyřmi lety v Praze. Hráči pocházejí z Anglie, Kanady, Brazílie, Mexika a samozřejmě s jedním Čechem.

Podpora pro ruskou uvězněnou kapelu Pussy Riot.

Švédská kapela Baron Bane čerpá z klasických i moderních technologií - to je jejich vizuální show.

Nejmladší skupina festivalu - pražští The Colorblinds

Jejich zpěvák Adam Mišík - jablko nepadlo daleko od stromu.

Ani na velkou přízeń fanynek si nemohou stěžovat.

Jazzsteppa - originální dubstepové duo s prvky dixilandu, blues, latiny a jazzu.

Ukrajinské duo Zapaska hrají jednak na "živé" nástroje, ale i na elektronické hračičky.

Kraak & Smaak -muzikantské trio z nizozemského Leidenu.

Letošní United Islands Česé spořitelny skončil. Ať žije jubilejní 10. ročník v roce 2013!

Foto: František Heřman a Otýlie Diatková

Vážení příznivci snoubenectví sportu a kultury.

Ve svém hledačství způsobu, jak bohulibé činnosti jako jsou kulturní a sportovní činnost přiblížit masám, dospěli jsme - mám tedy na mysli kolegy ředitele festivalu Okolo Třeboně – do bodu zlomu, kdy už se na naší dokonalé práci jenom velice obtížně ( pakliže vůbec), dá ještě něco zlepšit.

Slavnostní zahájení UIČS na Kampě - nastoupený realizační team.

Pátek: Na rozdíl od včerejšího reje v klubech se páteční odpoledne odehrávalo skutečně na ostrovech. Inu UNITED ISLANDS České spořitelny. Festival byl zahájen - ano pamatuji se, že ve čtvrtek v Nosticově paláci, ale teď bylo zahájení tzv. hlavní, na Kampě, protože nemnoho, ale podstatných věcí řekl primátor Svoboda. Nejdříve ale nastoupili tři hlavní pořadatelé, kteří měli na triku 1 a 0 a !.

Mělo to symbolizovat, že na letošním devátém ročníku začala už příprava příštího jubilejního. Pak byl pozván realizační team, ve značném počtu, protože, když se přeskupili, tak písmena na jejich trikách dala dohromady pojmenování festivalu.

Kieslowski - otevírali páteční program na Střeleckém ostrově, na scéně Radio 1 Club Stage.

Goodfellas - akustická rocková kapela, která vznikla v roce 2007 v Karlových Varech zahájili páteční odpoledne na hlavní scéně "Česká spořitelna Exit Stage" na Střeleckém ostrově.

Zrní - kladenská kapela, překvapení letošního UIČS. Baví nás Radiohead, Efterklang, ale i UJD, Koubek, nebo Dvořák. To je filozofie lidové hudby a industriálního Kladna.

Toyen -jedna z legendárních "kytarovek" české hudební scény 90.let, dnes již sporadicky vystupující, se předavila v odpoledním bloku na Kampě.

Při podvečerním slavnostním zahájení diváky přivítal i primátor Bohuslav Svoboda

Poté nastoupila polská skupina RUTA, vlastně začal polský večer, protože následovala MAGDA NAVARETTE. To bylo večer, ale hrálo se už celé odpoledne. Na Střeleckém ostrově bylo více kapel, na Kampě více stánků s poživatinami. Když jsem procházel pouťovou uličkou, tak všude byly fronty, jenom v jednom stánku se dva stevardi nudili. Prodávalo se tu nealkoholické pivo. Tak jsem si s nimi popovídal. Nenudili se, protože byli v doslechu a v dohledu na hlavní scénu. V tu dobu tam hráli ROMANO DROM z Maďarska.

Na břehu Vltavy odpočívali posluchači a dívali se na lodě a lidé na lodích se dívali na ně. Chtěl jsem, po letech, vidět MONIKU NAČEVU, ale v tom množství muziky ze všech stran jsem to nějak prošvihl. Abych nezapomněl, primátor a zástupce spořitelny Kolář měli na trikách dvojku. Že by to mělo nějaký význam? Spíkr byl v tom náročném prostředí velmi pohotový a tak jsem se šel zeptat, veden nápisem INFORMAČNÍ STÁNEK, jak se jmenuje. Nevěděli. „Můžete to nějak zjistit?““Nevíme kde.“ Tak jsem jim poradil, ať si nad sebe napíší „prodejní stánek“. U stánku hlásícím se k čistotě se vinul had z umělohmotných kelímků, které potom slisují a dají k recyklaci. Snaha o opuštění pozemku ve stavu nezařáděném mi připomněla jiný festival – PORTU.

Prošel jsem kolem Nosticova divadla a Tyršova domu (starosta Prahy 1 je místostarosta SOKOLA, který se chystá na slet) a pak jsem si rozmyslel cestu tramvají, vrátil jsem se jednotlivými pásmy různé muziky, kolem umění z kamene, kovu a monumentálních dřevěných plastik z nadace Jana a Medy Mládkových zpátky na most, k návratu na Střelecký ostrov.

Romano Drom - reprezentanti současné romské hudby z Mad'arska. Od svého založení v roce 1999 projeli doslova celý svět. Jejich olašské písně zpívané v původní řeči olašských Romů, se nebojí čerpat i z jiných hudebních kultur.

Gemma Hayes se řadí mezi nejtalentovanější irské zpěvačky.

Republic of Two.

Střelecký ostrov hučel na všech scénách, snad i proto, že pořadatelům se podařilo zajistit výtah z mostu do ostrovní úrovně pro vozíčkáře. Využili ho. Pravda je, že dopravili více kočárků, ale v obou případech náleží pořadatelům několik hvězdiček. Nemohl jsem stihnout poslech alespoň částí koncertů od všech kapel. Konferenciérům (promiňte mi užití termínu z mého mládí – ani počítač ho nezná a červeně mi ho podtrhnul) jsem moc nerozuměl, protože halas současné hudby, kdy i akustické kytary jsou připojeny na „bedny“ , mi nedovolil zapnout si hluchátko. U českých kapel jsem věděl, že jsou české, ale u FUEL FANDANGO (ES) se domnívám, že to byli Estonci, GEMMA HAYES jsou určitě Irové, protože jinak bych si myslel, že o Keltech nic nevím. Nebudu pokračovat. Medailonky všech kapel jsou na internetu. Nebudu se na ně (ty prezentace) dívat. Raději jsem je poslouchal.

Vyjma stanu Prima COOL, kde tančily čtyři děti, teda poskakovaly v rytmu (bušení) techna, dva starší chlapci tu (zřejmě hluší) hráli fotbal na takové krabici, kde máte na štangli čtyři dřevěné (nebo umělé) kopálisty a tou tyčí točíte. Ale řev to byl veliký, takže domluvit se ve VIP středisku nebylo snadné. A když jste šli na TOI TOI (nádherný to vynález, přítel všech pořadatelů i účastníků festivalů), tak umělá hmota kabinky tak rezonovala, že i člověk s těžkou prostatou se snadno vyčůral.

Inu, v pátek nebyla Kampa místo klidu a Střelecký ostrov budil chvílemi dojem, že se tu střílí salvy, na ostatních místech konání UI bylo podobné. Ne stejné, protože pestrost je základem dění na ostrovech. Nevím, jestli to některé Pražany nerušilo, ale pražští holubi jsou už tak voprsklí, že se procházejí na dunících reprodukčních bednách.

Hlavní scéna na Kampě přilákala spoustu návštěvníků, nechyběli ani rodiny s dětmi. A počasí festivalu opravdu přálo.

Ruta - polská kapela, hrající staré rolnické, rebelské až anarchistické písně ze 16. století se současnou vervou.

Fenomenální španělská zpěvačka Nita ze skupiny Fuel Fandango má v krvi i zjevu flamenco, ovlivněné rockem, soulem i elektronickou hudbou.

Od razantních tónů jenmou melodii - to je zpěvačka Nita.

Zatím  na druhé straně Střeleckého ostrova sledovali skotskou skupinu Haight Ashbury.

Haight Ashbury není u nás neznámým pojmem. Již letos v lednu měli koncert v Paláci Akropolis pod hlavičkou UIČS.

Sofa Surfers - vídeňská kapela používající nové technologie k vyjádření své hudby, jež je oživením na evropské hudební scéně.

Sofa Surfers ukončili páteční večer na hlavní scéně Střeleckého ostrova.

Foto: František Heřman a Otýlie Diatková

Fotograf Oleg Homola