Jiří Sovák a Josef Kemr v úspěšném seriálu Chalupáři

Vzpomínka na scénáristu Františka Vlčka (1910-1981).

Co vám budu povídat, v těch Ratajích nad Sázavou koupil někdy v padesátejch chalupu ňákej Franta Vlčků. Jezdil tam na weekendy, což tenkrát byla sobota vodpoledne a neděle, no dyť se vo tom i zpívalo jaká to byla pakárna! Pamatujete přeci „My sme parta veselá jezdíme rádi ven, pro nás anglická sobota je náš dávnej sen...“ A tendle Vlček měl dvě céry. Martinu a Melitu. No tenkrát v padesátejch to bylo neslýchaný! To byly samý Olji, Zoji, Nadi a podobný ména vodněkud z východních plání kéž mi to ty kočky, kerý to postihlo vodpustí. A eště ty holky Vlčkovy byly vo něco starší než já a vostatní klucí z Rataj, sice jen vo fous, ale v tomdle věku se na to kouká jinak. Byli sme pro ně malý smradi.

Dvě archívní fotografie Františka Vlčka

Ale to trochu vodbíhám vod toho Vlčka. To vám byl kusanec chlapa! Velkej, tlustej, furt se něčemu chechtal a bacha, chodil v kraťasech ale ne v těch našejch pionýrskejch! Von vám měl gatě pod kolena, no jako byste čekali velkou vodu, nebo ste je měli po staršim vysokym bráchovi. To až dneska je to normální. K tomu košili, ale zase - neměl jí zastrkanou v těch gatích jako tenkrát všicky, ale visela mu kolem dokola a plandala přes to jeho vóbrovský břicho. A to eště néni všecko! Von chodil na nákupy do ratajský samošky, což by nebylo tak divný, no snad jenom že na nákupy tenkrát chodily převážně ženský. Ale von chodil von, a né se síťovkou, jak se tenkrát chodilo, ale s košíčkem! Fakt s normálnim pletenym košíčkem z vrbovejch prutů jako by šel na houby. A von si šel místo na houby třeba pro vermůt. Z toho už sme byli úplně hotový. A nejen my! Muj děda s babičkou, kerý pamatovali eště císařepána jako mladíka a byli mistři krejčovský dycky řikali „že von ten chlap nepříde, dyť bysme mu něco pořádnýho spíchli a jestli na to nemá tak třeba na dluh!“

A taky ten Vlček s celou famílijí jezdil do těch Rataj každej tejden vlakem, fakt vlakem jako my, von byl vod filmu a neměl auťák a my sme ho bezmezně obdivovali.

Von seděl asi doma nebo v těch Ratajích a psal filmy, a my sme si představovali jak může takovej divnej chlápek psát filmy! No a teď v sobotu sme si po těch děsnejch létech pozvali pár lidí a v tom ratajskym Pivovárku sme si s ňákym Vencou Březinou, to vám je taky docela chytrej chlápek, ten zas u všech filmů na světě, no možná skoro u všech, ví kdo tam hraje, kdo to natočil, kdo napsal scénář a bůch ví co eště, zase sem vodběh, pustili pár ukázek z filmů toho Vlčka a s těma jeho cérama, kerý nás už neměly za smrady vzpomínali na dobu, kdy tady sice zuřili komančové, ale přesto byli takovýdle Vlčkové a psali skvělý věci, kerejma nás udržovali v optimismu a dycky řikali: ať se Vám splní to, po čem nejvíc toužíte, a určitě tim mysleli že pudou komančové a ty jejich svazácký přisluhovači do prdele. Škoda, že se jim to nesplnilo. Škoda, že se to nesplnilo ani nám.

No co Vám budu povídat...

Dcery Františka Vlčka, Martina a Melita

Rodinná sešlost: uprostřed dcery Martina a Melita, mezi nimi Václav Březina, filmový historik, vpravo organizátoři a autoři Biografu Ota Kmínek s Járou Károu, v pozadí Vlčkovi vnuci.

6.7. se promítaly krátké ukázky s komentáři Václava Březiny z filmů: Lidé pod horami, Nebe a dudy, Přijdu hned, Právě začínáme, Polibek ze stadionu, Fantom z Morrisvillu a poté se promítal celý film Podobizna; 7.7. Sedmilháři, Věštec, Dnes naposled a Bohouš.

Doprovodná výstava obsahující fotky, scénáře a knihy.

Foto: Otýlie Diatková

Připomínka scénáristických prací Františka Vlčka:

Haná Vítová a Oldřich Nový ve filmu Pytlákova schovanka

Jaroslav Marvan a Josef Kemr ve filmu Dovolená s Andělem

Fantom Morrisvillu -  Květa Fialová a Waldemar Matuška

Šíleně smutná princezna - Helena Vondráčková a princ Václav Neckář