Porta začala před pětačtyřiceti lety - v roce 1967. A letos poprvé se musela vypořádat se skutečností, že mezi diváky, muzikanty či hosty nebude jeden ze zakladatelů festivalu Kapitán Kid. Odešel, jak Indiáni krásně říkají „ do věčných lovišť “, ale nebyl by to Kid, kdyby neudělal něco, řekněme netypického. Letos by oslavil osmdesátku, Porta mu tedy chtěla věnovat úvodní večer, Kid s elánem sobě vlastním sestavil dramaturgický plán a protože bylo jasné, že to má být jeho večer, vybral z toho velikého balíku písniček, které kdy napsal,takové, které chtěl při oslavě svých osmdesátin slyšet a současně i řekl, kdo by je měl zpívat. A umřel, ačkoliv si to asi nikdo z jeho kamarádů neuměl moc představit.

Ve čtvrtek 14. června 2012 letošní ročník mezinárodní Porty odstartoval v Divadelním sále ústeckého Domu kultury. Začal Vlajkou a ústecká Náplava, s níž Kapitán Kid tuto trampskou hymnu mnohokrát hrál a zpíval, společně s hlasy naplněného sálu zahájila večer nazvaný Potlach s Kidem. A nejen díky obrázkům Kapitána Kida, promítaným na velké plátno v pozadí jeviště, nejen díky písničkám, které si mohli diváci zpívat s sebou, nejen díky Kidovým citátům, kterými moderátor večera Vladimír Vejce Čech prokládal průvodní slovo to byl skutečně potlach s Kidem a jen občasné otočení hlavy, kde vlastně sedí ten prošedivělývšeuměl v námořnickém tričku – bylo zbytečné,protože neseděl nikde a přitom byl všude.

Potlachem s Kidem v imaginární Kidově pracovně provázel Vladimír Čech

Ústecká Náplava

Po Náplavě a tmě v sále, do níž zazpíval Kidův hlas, přišel další člověk, kterého si bez spojení s Portou těžko představit – Mirek Kovářík - a byl to zase ten, který umí verše říkat tak, že kdokoliv je slyší jim rozumí.A po něm se střídali u mikrofonů ti, na něž Kid myslel při přípravě potlachu a na něž se bez debaty všichni těšili: Helena Maršálková s Tony Linhartem dali zaznít Šlajfce pro štěstí nebo třeba songu Adieu lásko, Stařenky, což je název čtyř Schovanek a Vláďa Čech se ostýchal to vůbec vyslovit, protože s Vandou Čehovskou chodil do školy, holky ( s prominutím) to rozbalily tak, že sál bouřil při každém sólu a bylo jasné, že stařenky vypadají jinak. A když přišla i Jarka Čapková s banjem, jejíž muž Krisťák kdysi v minulém století Schovanky založil, ovace vrcholily. Logicky, protože po pětici dam přišla osamělá legenda Miki Ryvola a hlasem staženým neobvyklostí chvíle zazpíval nejen Zemi tří sluncí, ale připomněl i legendární Island a smečku kolem Kapitána Kida. Musel přidávat, protože to přece ani na Potlachu s Kidem jinak nešlo a nemohlo jít.

Mirek Kovářík

Helena Maršálková

Tony Linhart

Stařenky

Miki Ryvola

Po přestávce opět zazněl Kidův hlas – tentokrát při Tenisovém songu, který oživil baletní pár Margarity a Slávy Pleškových. Tančili na forbíně jeviště, vybaveného nejen mikrofony, ale i dekorací přeplněné knihovny, jak si pan spisovatel Jaroslav Velinský vymyslel – ale hlavně zasloužil.

Přišli Riders Hoppers v tradičních světlých stetsonech a po chvíli se k nim v černém klobouku přidal i Petr Kocman, který o písničce Pošťák prozradil, že ji zpíval v devíti letech – a až teď. A zahostoval si i u další legendy ( taky si vysloužila transparent v hledišti jako Kid nebo Miki) Věry Martinové, kterou doprovodili muž Jarda Petrásek a sestra Lenka Slavíková.

A poslední písničku Až na vrcholky hor, třebaže nebyla od Kida, zpívala většina sálu.

Měla proč se rozezpívat, protože nastoupila skupina Bob a Bobci a zazněla – jak řekl Ježek – klasika: Krinolina, Šedivé ráno, Jenoféfa, Hej Joe, takže sbor byl několikasethlasý a banjo Honzy Vyskočila víc než připomnělo Kidův Krakatit.

A přišel Wabi Daněk, který zcela netypicky začal Rosou na kolejích, hned se pak zase vrátil ke Kidovi a sálem zazněl nejen slavný Šanson, ale neméně slavná píseň Žádám. Jenže ono je to těžké – řekněte mi, která Kidova píseň není slavná!

Závěr byl typický: přišli všichni, kteří na potlachu z jeviště zpívali a začali ( nejdřív s originál Kidovým hlasem) písničku, se kterou se Kapitán loučíval na svých koncertech a na Potlachu s Kidem to nemohlo být jinak: No to se ví, zase se sejdem !

Riders Hoppers s hostem Petrem Kocmanem

Mirek Kovářík při druhém vystoupení četl texty Kapitána Kida v Kidově pracovně

S Věrou Martinovou vystoupil jako host i Petr Kocman

Bob a Bobci

Při vystoupení kapely Bob a Bobci se promítaly fotografie ze společných koncertů s Kapitánem Kidem

Po koncertě se sešla část redakce Music Open s Wabi Daňkem na chviku povídání

(zleva Fedor Skotal, Hanka Hosnedlová, Wabi Daněk, Josef Kobra Kučera)

Foto: František Heřman

Time Switch se představí v sobotu na Střeleckém ostrově v rámci United Islands České spořitelny

Devátý ročník soutěžního Notování skončil, Cimbura oslavil šedesátku se spoustou výborných muzikantů, chystá se potlach Stráníků na Kalku i Folková růže v Jindřichově Hradci, hrálo se na Jablonském Medvídku, chystá se krásný potlach v Herálci, tradiční festival s muzikou, Cimrmany i cyklistikou Okolo Třeboně a spousta nádherného hraní na řadě dalších míst, ale především taky skončila ústecká mezinárodní Porta a chystá se české vyvrcholení v Řevnicích u Prahy.

Když jsem byl ještě malý, otec často hovořil o pepřovníku a já již tenkrát věděl, co pro něj ten strom znamená. Pepřovník byl pro otce symbol, stejně jako rolls-royce, kterého si vždy chtěl koupit. Ne slova, která o tom stromu říkal – nikdy konečně neměl dar výřečnosti – ale způsob, jakým je říkal, měl význam.

Když jsme bydleli v Newtonu u Sydney, hledal jsem pepřovníky pokaždé, když mě vzal v neděli odpoledne na procházku.

„Podívej, tati, tady je!“ volal jsem radostně.

„To je jen keříček, synku, ne strom,“ říkal otec vždycky. „Pepřovníkům se ve městě nedaří. Není tu čistý vzduch. Měl bys vidět tyhle stromy na západě, odkud pocházím!“

POZDRAV Z TROJCÍPU

Rád bych vám napsal o zajímavé zimní výpravě, které se zúčastnilo šest košických kamarádů, většinou členové Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny. Šlo o třetí zálesáckou zkoušku, složenou z vlastnoruční výroby výstroje ( včetně sněžnic), zkoušky odvahy a znalostí zimního táboření.

Cílem výpravy o zimních prázdninách byl nejvýchodnější bod Československa – vrch Kremenec (1221 m n. m.) – trojcíp československo – polsko – sovětských hranic. Úkolem výpravy, která měla sebou mj. i teploměr a barometr s výškoměrem bylo také zaznamenávání povětrnostních podmínek. Pomocí výškoměru jsme kontrolovali správnost kót, uvedených na mapě, získané z Technického muzea v Košicích. Nejnižší teplotu jsme zaznamenali 26.prosince v deset večer – minus 18 stupňů.

Budova zvaná Kiva, kde skauti tančí rituální tance indiánů

Motto: Vnikni znovu do rytmu bubnu Velkého hromu a nech tvoje srdce volně tančit s větrem Stínové země. Dívej se daleko do modré oblohy, až uvidíš Hořícího ptáka. Jen tak budeš vědět, že někde tam žije sám Wakan Tanka – Velký duch. On smí naplnit tvoje srdce krásou a mírem lesních dětí.

Koshare prolog / J. F. „Buck“ Burshear

V městě La Junta (čti La Hunta – křižovatka) existuje výjímečný skautský oddíl. Nazývají se Koshare (čti Košárí) a jejich zvláštností a zálibou jsou indiánské tance. To znamená, že v rytmu obrovského bubnu - v průměru dvou metrů – a za zpěvu a halekání indiánských melodií poskakují a krouží v pestrých kostýmech kolem taneční arény. Chlapci a dnes i děvčata. Kluci mají štíty, oštěpy a luky a dívky mají dlouhé pestrobarevné šály a rolničky uvázané nad kotníky. (Připomíná mi to tance Shawl a Jingle Dance).

Krakatit Kapitána Kida na Portě 1976 v Ústí nad Labem

Dnes večer v 19 hodin začne mezinárodní festival Porta v Ústí nad Labem v divadelním sále Domu kultury večerem, který se jmenuje POTLACH S KIDEM. Připravoval se k 80. narozeninám porťáckého barda Kapitána Kida, jenže bude – bohužel – vzpomínkový, protože Kapitán Kid – Jaroslav Velinský – letos 19. února zemřel. Všichni hosté, které si Kid vybral, budou zpívat jeho písničky, někteří právě tu, kterou jim Kid ještě za života „přidělil“.

Závěr IX. ročníku soutěže hudebních skupin i jednotlivců z celé republiky byl impozantní.Po šesti základních kolech, z nichž se postupovalo do tří semifinále ( vždy o postupu rozhodovaly hlasy diváků, udělené zahraným písničkám a ke třem vítězům semifinále nominovala Rada Notování tři další účasníky ) se šest finalistů utkalo 7. června v pražském sálku Music City o konečné pořadí. Diváci tentokrát nehodnotili písničky, ale jednotlivé finalisty a Rada Notování udělala totéž. Nesmírně vyrovnaný, dramatický a barevný večer, v němž každý finalista předvedl něco svého, přinesl z historického hlediska dost ojedinělou věc, protože diváci dali nejvíc hlasů jiné kapele než Rada Notování, a tak vítězové IX. ročníku ( držitelé palmy vítězství) jsou po mnoha letech dva. A diváků přišlo tolik, že se do útulného sálku skoro nevešli. Desátý ročník začne po prázdninách v září a hosty jednotlivých kol budou vítězové uplynulých ročníků. Všechny výsledky finálového klání najdete na www.notovani.cz .

No co vám budu povídat, koncem května se u nás v Ratajích nad Sázavou stavil takovej vyčouhlej hubenďour, jak se zpívá „šest stop a pět palců...“, po ksichtě dost zmačkanej, byl na něm vidět těžkej život a ať prej zapomeneme na ňáký televizní filmy a prapodivný seriály, von že to není von co si myslíme a že nám přijel zazpívat a říct ňáký moudra.