Kamarádi z Rokycan na Portě '73 v Litomyšli

Při hodnocení šestého ročníku Porty došel její ústřední štáb k velice zajímavým závěrům. Nejlepší asi bude citovat tři věty z oficiálního závěrečného hodnocení: „Velkým přínosem se v posledních dvou letech ukázala putovnost finálové části Porty. Putování této akce vytváří zdravou soutěživost mezi okresy a kraji a posunuje laťku organizační úrovně festivalu. Navíc je vždy vychován nový aktiv organizátorů, kteří úspěšně pokračují v dalších akcích.“

Na tomto olympionickém názoru skutečně tehdy něco bylo, protože přijetí Porty v předchozích dvou letech jak v Karviné, tak v Sokolově bylo velice vřelé a navíc Porta tenkrát ještě nedisponovala tak širokým diváckým zázemím jako později, takže tu tisícovku diváků nebylo problémem umístit i v menších městech. Teprve pozdější vývoj Porty ukázal, že stěhování není tak výhodné, jak se na první pohled zdálo, a naopak ubírá na kvalitě zejména organizačnímu zabezpečení, protože vychovat spolehlivý pořadatelský kolektiv v místě konání finále Porty není záležitostí několika dnů nebo týdnů. A konečně další, velmi důležitý kredit - důvěra místních občanů, kteří se většinou o tyto hudební žánry příliš nezajímají - se získává velice pomalu a teprve lety nabývá těch správných proporcí. Ale v roce 1973 tato hlediska nebyla ještě tak podstatná a vítězilo především nadšení pro věc a důvěra v portovní muzikanty a diváky.

Blátotlačky

V únoru proběhl na Konopišti seminář pro organizátory krajských předkol a ústředního finále Porty a vzápětí bylo rozhodnuto. Porta se v roce 1973 rozdělí na tři (ve skutečnosti dokonce na čtyři, počítáme-li také autorskou soutěž) části. Finále interpretační soutěže trampských skupin, doplněné výběrovou přehlídkou skupin folk a country, proběhne v Litomyšli a finále interpretační soutěže folkových skupin, doplněné výběrovou přehlídkou folkových zpěváků, proběhne v Českém Krumlově jako součást Folkového festivalu. Dosavadní Folkový festival, pořádaný v Praze, totiž zanikal v řadě dalších kulturních akcí, a proto se jeho pořadatelé rozhodli přeložit jej do Českého Krumlova, do oblasti bohaté na folkové a lidové tradice, kde v historické atmosféře města a krumlovského zámku má tento druh hudby možnost plně vyznít, uplatnit se a stát se pro všechny účastníky mimořádným kulturním zážitkem. A navíc v českokrumlovském MDK pracoval kamarád Miki Malhocký, člen skupiny Létavice, který Portě nejenom fandil, ale i vydatně pomáhal...

Finále interpretační soutěže country skupin se potom stalo součástí jabloneckého Country festivalu, jehož tehdy nově vzniklá tradice vytvořila optimální podmínky pro tuto část soutěže.

Autorská soutěž Porty 73 byla rozplánována takto: trampská píseň s tradičním finálovým koncertem v Hostomicích, folková píseň s finálovým koncertem v Praze (ten se nakonec uskutečnil jako součást českokrumlovského Folkového festivalu) a textařská soutěž country hudby s vyhlášením výsledků v Jablonci nad Nisou.

Povinným základem VII. ročníku Porty byla krajská předkola. Vzhledem k tomu, že se zúčastnilo celkem 249 skupin, změnil by se jejich výčet v nudnou suchou statistiku, kdybychom se o nich začali rozepisovat. Uvedeme tedy pouze, že v Čechách a na Moravě jich bylo celkem osm a proběhla v Kutné Hoře, Kraslicích, Blansku, Českých Budějovicích, Mostě, Karviné, Praze a Hradci Králové. Na Slovensku byla předkola Porty tři: v Dubnici nad Váhom, Košicích a Hlohovci. Sice ne úplně regulérní ve smyslu statutu Porty, ale přesto tím Slovensko získalo právo reprezentace na finálových koncertech. Pro tuto reprezentaci byly vybrány skupiny Ona a My ze Žiliny, Arion z Košic, My z Modry, Jazdci z Banské Bystrice a skupiny Zubri z Nitry.

Termiti

Ale to už se přiblížila druhá polovina června a první část finále Porty 73 v Litomyšli mohla začít. Portýr si dal do záhlaví motto: „Porta je motýl, Porta je včelka, Porta je píseň od pátku do pondělka“ a v pátek 22. června v 19,30 vše vypuklo. Páteční nesoutěžní přehlídka představila patnáct špičkových kapel z oblasti country a folku. Diváky, stejně jako porotu, která nakonec neodolala a udělila několik zvláštních uznání, nejvíce zaujali Pražští trubadúři, brněnští Menší bratři, královéhradečtí Kantoři, pražské Blátotlačky, Královští hoši z Nového Bohumína, pražští Ohaři, brněnští Hráči a Ona a My ze Žiliny. V sobotu odpoledne proběhl koncert nazvaný Cesta hudební historií trampské písničky. Uskutečnil se podle scénáře trampského skladatele Tonyho Hořínka, určeného původně pro pořad 50 let trampské písně v pražské Lucerně. Konferenciér Mirek Kovářík zasvěceně provedl diváky historií tohoto žánru, od dvacátých let přes rudé trampy, Gézu Včeličku, první poválečnou renezanci, moderní trampské písně bratří Ryvolů v šedesátých letech, až po epochu Plížáku a Pacifiku. Všechno povídání bylo samozřejmě doplněno ukázkami, o které se postaraly skupiny Albatros, Londonovci, bratři Formánkové, Bizoni, Hoboes, Pacifik a Plížák.

Hlavním koncertem bylo večerní finále soutěže trampských skupin. Soutěž byla rozdělena opět na „tradiční“ a „moderní“ trampskou písničku. V „tradici“ zvítězil brněnský Příboj před Bizony z Lubů u Chebu a třetími Kamarády z Rokycan. V „moderně“ obhájil prvenství z minulého ročníku pražský Pacifik před Hoboes, o třetí místo se rozdělili Termiti s Plížákem. Uznání poroty si odvezla Verumka z Kadaně, Poutníci z Blanska, Helena Maršálková z Pacifiku, Zdeněk Musil z Poutníků, Jindřich Pitra z Hoboes, ing. Stanislav Korál z Medvědů (Praha) a slovenské skupiny Arion a Zubri.

O tom, že ale ani tehdy neprobíhalo všechno tak úplně hladce a s pochopením ze všech stran, svědčí satirický sloupek Fedora Ňufa Skotala v Portýru z neděle 24. 6., z něhož úryvek stojí za to ocitovat:

„Nezakrývejme si ovšem, že Porta jako taková má řadu vážných nedostatků. Začněme hned publikem: nemá kravatu. Dále: hráčské kolektivy se chovají na jevišti nenuceně, až přirozeně, a po představení, místo aby si sdělovaly svoje dojmy a postřehy, prozpěvují do noci v parcích a na schodištích budov. Je na čase nahradit Portu něčím docela novým. Něčím, co tu dosud nebylo. Takový je projekt nového trampského festivalu ,O zlatého ptáka´. Čtveřice televizních komentátorek by mnohojazyčně uváděla trampské sólisty, kteří by za doprovodu studiového orchestru a Pánkovců zpívali nové trampské písně našich předních skladatelů populární hudby.“ Tato parodie vyvolává úsměv dokonce i ještě dnes, ale s podobnými připomínkami, nápady a návrhy oficiálních představitelů různých institucí se museli pořadatelé Porty tehdy potýkat dnes a denně.

Sepie

Přeskočilo léto a ve středu 5. září večer byla v Českém Krumlově recitálem domácí skupiny Létavice zahájena folková část Porty 73. Přes všechna očekávání a předpoklady pohříchu město hudbou příliš neožilo. Plakáty, které visely ve všech větších městech v Čechách i na Moravě se v Krumlově daly spočítat na prstech jedné ruky a z původně plánovaných osmnácti koncertů jich řada byla odřeknuta pro nezájem diváků. Folková autorská soutěž, jejíž finále se uskutečnilo ve čtvrtek večer, utrpěla absencí stálic tehdejšího folkového nebe, takže prvním překvapením českokrumlovské folkové části Porty bylo suverénní vítězství Wabiho Ryvoly, jemuž do finále postoupily hned čtyři písničky - Strašná Barbora, Bejt starej chlap, Už táhnou stáda snobů a To ta holka nevěděla. Druhé místo získal Jaroslav Pochmon z ostravské skupiny Cantabille za písničku Vše plyne a třetí místo Lýdie Vatgerdiová a Jozef Špiegel ze skupiny My z Modre za písničku Zátišie s ovocom. Porota autorské soutěže udělila ještě čestné uznání Milanu Dvořákovi z pražské skupiny Havrani za textařskou práci. V interpretační soutěži folku byla porta naposled udělena v roce 1970 Spirituál kvintetu, takže toto klání bylo očekáváno s napětím. V pátek odpoledne a večer ve dvou koncertech v Maškarním sále českokrumlovského zámku se představilo celkem osmnáct skupin, mezi nimiž byla (trampové pozor!) další zajímavost krumlovské Porty - pražská skupina Brontosauři, tehdy ovšem ještě pod názvem Toronto. Do soutěžního repertoáru tehdy bratři Nedvědové a spol. zařadili písničky Frankie Dlouhán, Kamarád, Dívka z města a Lidská přání. Nad průměr v těchto dvou koncertech, mimo oceněných kapel, vynikla ostravská skupina Cantabille, plzeňští vojáci Černobílí a pražské skupiny Havrani a Pražští trubadúři. Vítězství, a po dvou letech opět i portu, si odvezli budějovičtí Minnesengři (tehdy hrající něco jako folkrock), před Menšími bratry z Brna a pražskými Blátotlačkami. Vrcholem českokrumlovské folkové Porty byla závěrečná Dvorana - přehlídka vítězů, nejlepších skupin, zpěváků a autorských dvojic, která proběhla v sobotu večer v divadle s otáčivým hledištěm v zámeckém parku.

Havrani

Již o čtrnáct dnů později se Porta opět stěhovala, tentokrát již potřetí do Závodního klubu Dolu Alois Jirásek v Hostomicích, kde se konalo finále autorské soutěže trampských písní Porty 73. Z celkového počtu téměř 60 zaslaných skladeb jich porota do finále vybrala šestnáct. Mezi jejich autory se tradičně objevili Wabi Daněk, Vojta Kiďák Tomáško, Wabi Ryvola a Tonda Linhart. Všechny písničky měly společného jmenovatele - chytré a přemýšlivé texty, diametrálně se lišící od sentimentu dob ještě velice nedávných i od klišé středního proudu populární hudby. Místo o stříbropěnných peřejích začali autoři psát o věcech aktuálních, i když mnohdy metaforicky, protože jinak to tehdy nešlo. První místo a tudíž i keramickou portu získal Tonda Linhart za písničky Poraněný koleno a Velká vlaková loupež, druhé místo Wabi Ryvola za písničku Šestačtyřicátej a třetí místo autorská dvojice Josef Joe Jégr a Ladislav Staněk za písničku Ontario, interpretovanou Příbojem.

Ohaři - Vráťa Vyskočil zdvihá Portu v Jablonci n/N.

A opět přešlo pár týdnů, rok se pomalu schyloval ke konci a Porta 73 se naposled stěhovala. 20. a 21. října se usadila v jabloneckém divadle, kam byla naplánována interpretační soutěž country skupin a textařská autorská soutěž country hudby. Ovšem právě v Jablonci ani zdaleka všechno neproběhlo podle představ organizátorů a pořadatelů. Přes poměrně velice pečlivou předběžnou přípravu došlo k ideologickému zásahu „shůry“, takže sobotní dva finálové koncerty ve studeném, příliš slavnostním a komorním prostředí jabloneckého divadla byly neveřejné(!) a konaly se pouze pro porotu a členy štábu. Tolik se jablonečtí straničtí činitelé a představitelé státní správy báli, aby se bacil americké muziky nerozšířil mezi místní veřejnost! V těchto dvou podivných koncertech soutěžilo celkem třiadvacet kapel, z nichž porota vybrala nejlepší do nedělní Dvorany slávy. Byly to smutné koncerty, bez tradičního povzbuzování kapel spontánním „Umííí!“. Chyběla jim zkrátka ta pravá „porťácká“ atmosféra. Teprve nedělní Dvorana alespoň částečně napravila smutný dojem z jablonecké Porty. Hodnocení se provádělo v kategorii tradiční a moderní country. V tradiční části zvítězila jablonecká skupina Volupsije před dvěma pražskými kapelami - Taxmeny a Průvanem. V kategorii moderní country byla udělena jen dvě místa - první pražským Ohařům a druhé další pražské kapele Sepie. Dále porota udělila čestné uznání olomoucké skupině Falešní hráči za stylově čistou adaptaci české lidové písně Hop hej cibuláři, skupině Žebrácká opera z Milevska za interpretaci Tureckého pochodu W. A. Mozarta a skupinám Dostavník (Olomouc), Ohaři a Volupsije za společensky anagažovanou tvorbu. Porta v autorské soutěži textařů byla udělena Michalu Bukovičovi za text písničky Hledej dál!, kterou interpretovali Ohaři. Na jablonecké Dvoraně také poprvé proběhlo vystoupení takzvané „kapely hvězd“ - nejlepších instrumentalistů a vokalistů ze zúčastněných skupin, které vybrala porota. Toto vystoupení bylo zlatým hřebem Dvorany a zároveň uzavřelo koncerty Porty 73.

Skupina Cantabille hrála i v Maškarním sále českokrumlovského zámku.

Co říci na závěr o VII. ročníku Porty v roce 1973? Byl experimentem. Portu, která byla původně jednorázovou záležitostí, rozprostřel do celé řady koncertů v průběhu více než půl roku, takže se stala záležitostí dlouhodobou. Ne všechno ovšem vyšlo podle představ a záměrů, nebyly k tomu ještě podmínky. V dnešní době tyto podmínky již jsou, ale zkuste si představit Portu třeba pouze pro country kapely. Asi by to byla trochu nuda, poslouchat dva nebo tři dny výlučně jeden žánr. Takže můžeme uzavřít, že Porta 73 byla experimentem, který čas překonal. Ale i tak zaznamenala tehdy několik rekordů: tři autorské soutěže obeslalo 52 autorů 168 příspěvky a hrálo na ní 1750 hudebníků na 53 koncertech pro přibližně 15 000 diváků.

Foto: František Heřman