Jeruzalém

Posledně jsem skončila ve městě Davidově se znakem lva - v Jeruzalémě, údajně nejžidovštějším městem na světě, kde si dneska ještě chvilku pobudeme. Nejprve si skočíme na tržiště, kde ovšem převládá arabský duch – jak mezi prodávajícími, tak mezi nakupujícími (nepočítám-li ovšem turisty). Očekávaný kolorit tvoří spousta zboží vyrobeného nepochybně v Číně či Thajwanu, naprosto stejného jako u nás ve vietnamských krámcích – od ponožek přes podprsenky až po kabely, hračky či kosmetiku.

PRVNÍ JAHODA

Šlapu a slunce pálí. Oči pročesávají meze a stráň kolem. Možná, co kdyby už nějaká…Jsem totiž jahodovej maniak.Za jahodu dám půl života. Vtom jsem ji uviděla. Ostřím ještě zrak – ano, vysoko na prudkém svahu se červená a jakoby se smála. Tady že chceš vylézt ? Lezu. Ruka co nohu mine, pot se mi perlí na čele. V téměř opičí poloze, jednou rukou zavěšená na keři, po ní sahám.Tak, opatrně položit na jazyk a teď přitisknout k patru…Netisknu, letím, padám , řítím se a beru s sebou lavinu kamení. Přistávám na všechny čtyři a zlomyslná usárna mi přirazí hlavu na pěknej placák.

Kamarádi z Rokycan na Portě '73 v Litomyšli

Při hodnocení šestého ročníku Porty došel její ústřední štáb k velice zajímavým závěrům. Nejlepší asi bude citovat tři věty z oficiálního závěrečného hodnocení: „Velkým přínosem se v posledních dvou letech ukázala putovnost finálové části Porty. Putování této akce vytváří zdravou soutěživost mezi okresy a kraji a posunuje laťku organizační úrovně festivalu. Navíc je vždy vychován nový aktiv organizátorů, kteří úspěšně pokračují v dalších akcích.“

V pátek 27. července bude na telčském zámeckém nádvoří slavnostně odstartován jubilejní 30. ročník Prázdnin v Telči, málem nejdelšího hudebního festivalu v České republice. V kulisách pohádkové renesanční Telče vystoupí během sedmnácti dnů na třech scénách stovky špičkových hudebníků a představí se desítky divadelních uskupení. Návštěvníci kulatého ročníku Prázdnin v Telči se mohou těšit například na Divadlo bratří Formanů a jejich představení Obludárium, či na koncert Markéty Irglové, Bratří Ebenů, Radůzy a mnoha dalších slavných muzikantů.

Do nového dvacetiletí vstoupil festival Okolo Třeboně poučený a rozhodnutý, že si v tomto věku už může začít pořádně užívat a na nic nečekat. A tak organizátoři letos v létě rovnou uspořádali Vánoce. „To pro případ, že by v prosinci nastal ten avizovaný konec světa,“ vysvětloval ředitel a dramaturg Pavel Barnáš. Musel to během tropických dní a nocí, kdy padaly teplotní rekordy, a dokonce i prestižní závod Okolo Třeboně skončil předčasně koupelí v rybníku Svět, opakovat pořád dokola.

Jiří Sovák a Josef Kemr v úspěšném seriálu Chalupáři

Vzpomínka na scénáristu Františka Vlčka (1910-1981).

Co vám budu povídat, v těch Ratajích nad Sázavou koupil někdy v padesátejch chalupu ňákej Franta Vlčků. Jezdil tam na weekendy, což tenkrát byla sobota vodpoledne a neděle, no dyť se vo tom i zpívalo jaká to byla pakárna! Pamatujete přeci „My sme parta veselá jezdíme rádi ven, pro nás anglická sobota je náš dávnej sen...“ A tendle Vlček měl dvě céry. Martinu a Melitu. No tenkrát v padesátejch to bylo neslýchaný! To byly samý Olji, Zoji, Nadi a podobný ména vodněkud z východních plání kéž mi to ty kočky, kerý to postihlo vodpustí. A eště ty holky Vlčkovy byly vo něco starší než já a vostatní klucí z Rataj, sice jen vo fous, ale v tomdle věku se na to kouká jinak. Byli sme pro ně malý smradi.

Start tradičního cyklistického závodu v rámci festivalu Okolo Třeboně. V pruhovaných trikotech asi poznáte (zleva) Nezmary Zajíce a Drengubáka, permanentní vítěze soutěže

Léto je v plném proudu, což se pozná i podle toho, že naši meteorologové předvídají ochlazení a zatímco v novinách čteme, že ve světě jsou nějaké nadbytečné zásoby potravin, které by měly i u nás znamenat snížení cen- v televizních zprávách hovoří naši zemědělci, že kvůli strašným mrazům v zimě a následnému suchu bude úroda asi mizerná a přinese další zdražení, zejména základních potravin. Někteří, co jsou od gastronomického fochu, si nechávají zadní vrátka prohlášením, že jak to bude vypadat s úrodou poznáme, až se sklidí. Takže nám nezbude, než si říci – uvidíme!

„Tohle si vezměte do letadla a sem dejte vaše velké zavazadlo,“ řekl mi odbavovací úředník na letišti, když jsem na pás hodila svůj ani ne čtyřkilový zelený batoh. Moc se mu nedařilo pochopit a kroutil nad tím hlavou, že na čundr do Izraele a Jordánska bez cestovky má ta ženská, která zrovna na majitelku zlaté kreditky nevypadá, tak málo věcí. Hned už v tu chvíli mi bylo líto, že cestuji sama, protože podělit se o tuhle scénku s kamarádkou by byl úplně jiný zážitek.

Pacifik

Všechny úvahy o tom, že se Porta vrátí do Ústí nad Labem padly již na podzim roku 1971. Tehdy totiž bylo rozhodnuto, že se Porta opět přestěhuje, tentokrát na úplně opačný konec republiky - do Hornického domu kultury a techniky v Sokolově. Hostitelem se tedy opět stali horníci, kteří V. ročníku Porty tolik přáli. Hlavní pořadatel, ČÚV SSM, získal s pořádáním tohoto festivalu již větší zkušenosti, takže hned od počátku roku 1972 se začal pokoušet odstraňovat nedostatky, které Portu provázely v minulých ročnících. Od středy 1. do pátku 3. března uspořádal v hotelu Dolina v údolí pod kokořínským hradem seminář organizátorů Porty. Střídavě se tu přednášelo a diskutovalo o trampské písni, folkové a country hudbě, Portě a muzice pro mladé lidi vůbec. I při kytaře se zapělo a Milda Langer měl snad svoji nejdelší diskotéku, při které se mnoho dozvěděli i odborníci.