Vzkazy

  • Hudba z trampíria 2022 Brno

    Ahoj přátelé, kamarádi,

    dovoluji si vás pozvat na Hudbu z trampíria 2022 Brno. Téměř rok po pražské Lucerně se Hudba z trampíria opět usadila v Brně, kam patří, kde byla vymyšlena a kde se roky konala. Tento rok je věnována Jožkovi Jégrovi a jeho Velkému zpěvníku, který byl dokončen, bude pokřtěn a čeká na vás.

    Nenechte si ujít spoustu trampské muziky a dobré zábavy a přijďte v pátek 21. října 2022 do KD Musilka. Začínáme v 19,00 hodin.

    Celý článek...  
  • Boris Blahovec – odišla slovenská legenda

    Uprostred leta nás zastihla smutná správa - navždy odišiel za svojimi kamarátmi Boris Blahovec  (⁎27. apríl 1940 – †11.august 2022) z Novej Dubnice, legenda trampského, hudobného i výtvarného života. Boris bol šerifom trampskej osady Huricane, ktorá bola založená na Maníne v Súľovských vrchoch v roku 1967. Súčasťou osadného života bol humor a hudba. Boris spieval a hral na šesťstrunné gitarové banjo v osadnej kapele Huricane, ktorá sa zúčastnila prvého kola Porty na Slovensku dňa 26.4.1969 v Bratislave – Rači a získali tretie miesto.

    Celý článek...  
  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
Dnes má svátek Justýna Zítra má svátek Věra

Marko Čermák s Greenhorny počátkem sedmdesátých let.

Aktivní muzikant, průkopník hry na banjo, zručný a uznávaný kreslíř, milovník přírody a v neposlední řadě neúnavný tramp duší i tělem. To všechno jsou přívlastky vážící se neodmyslitelně ke jménu Marko Čermáka, který letos oslavil, ačkoliv by mu to nikdo nehádal, již dvaasedmdesátku. Je jen málo takových, kteří si označení tramp skutečně zaslouží a kteří nevyměnili trampskou stezku za bačkorové pohodlí u televizních obrazovek. A proto se náš dnešní rozhovor s tímhle rytířem zeleného erbu bude točit právě kolem trampingu a věcí, které s ním souvisí..

Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

Komplikovaná otázka pro jednoduchou odpověď. Ve dvaasedmdesáti letech zní odpověď určitě jinak než třeba ještě v padesáti. Pokud si člověk dokázal najít svůj svět, a to je to nejdůležitější, dá se pohodově žít i v chudobě, těšíme-li se přiměřenému zdraví a neřinčí se zbraněmi.

Poezie Berounky.

Jeden z nejmilejších kempů Marko Čermáka na Berouce pod hradem Krašov.

Je pro tebe tramping životním krédem s určitou výjimečností stavu, nebo jen únikovými vrátky do světa romantiky?

Tramping pro mne nikdy nebyl únikovými vrátky, ale fenoménem, který celý můj život citlivě nasměrovává. Romantická forma trampingu mě poblouznila už v raném dětství, ale od jeho vulgární podoby se distancuju. Ano, trampské hejno je na zeměkouli výjimečné společenství a kdo k němu bytostně náleží, ten našel svůj svět a nemusí ho hledat při nudných grilovačkách.

Jaký magnet tě drží i dnes u trampování, které většina tvých vrstevníků vyměnila za gaučové pohodlíčko?

Je pravda, že většina mých vrstevníků z trampské minulosti už tráví víc hodin u televize než v lese. Mě drží u trampování asi můj vrozený neklid, který se projevuje třeba i rychlou chůzí – už už někde být a pokračovat... Tím magnetem je přece ta trampská romantika, která podvědomě ovlivňuje i můj civilní život.

Máš osobní vzpomínky na perzekuce v době totality?

Když se to tak vezme, perzekuce trampingu byla nakonec i svým způsobem užitečná, protože nás stmelovala. My jsme ovšem nechtěli prvoplánově provokovat, mizeli jsme v hlubokých křivoklátských lesích a na nádražích měli přes usárny třeba bundy nebo svetry. Přesto i mě několikrát potrápili v Bartolomějské, ale to bylo nakonec vlastně i trochu dobrodružství. Dnes jsou ve společnosti vidět taková individua, že nad normálním trampem se už ani člověk netrampského ražení nepohorší.

Máš pocit, že tramping svým vývojem paralelním s tempem vývoje společnosti ztrácí na své výjimečnosti?

Myslím, že trochu ano, protože svět se otevřel a zejména mladí trampové berou často vymoženosti světa příliš za své, a to je špatně, jelikož tím splývají s davem. Já bych třeba bez usárny a s pípajícím mobilem nikdy nevyjel...

...Dcera Růženka je vášnivá rybářka.

Žena Vlaďka hraje dobře a ráda na autoharfu. Tahá ji celý týden v lodi.

Každý rok začíná osadní putování po Berounce u jezu v Darové.

Jak posuzuješ dnešní mládí a jejich styl trampování?

Ubývá té tradiční podoby trampingu, protože současná doba svádí k pohodlí – výjezdy na tramp autem, používání GPS, místo přístřešků lehké kopulovité stany, dokonce se některé osady na trampu nezdráhají spát v oficiálních komerčních kempech, kde se dříví na oheň prodává. To se ale naštěstí nás, ortodoxních, netýká.

Potkáváš na svých zelených vandrech hodně mladých trampů?

Jak jsem už říkal, mladým se otevřel svět a nejsou tudíž odkázáni jen třeba na mé milované Brdy. Otevřené hranice a exotika lákají mladé. Projel jsem řadu zemí i jako muzikant, ale moje srdce buší pro česká trampská zákoutí. A mnozí staří trampové, kteří tenkrát nemohli z Československa vycestovat, mají slabost pro místa svého trampského mládí.

A které lokality jsou pro tebe právě onou „srdeční záležitostí“?

Před léty jsme objevovali nejzapadlejší kouty a stavěli tam své kruhy z kamenů úplně fanaticky. Já mám ale pořád dost kreslení, hraju s kapelou Paběrky, pobývám na sroubku El Toro na Brdech, pádluju po Berounce a v zimě nám běží nonstop lyžařská školička v Krušných horách. Proto stíhám oprašovat víceméně jen svá nejoblíbenější místa. Ale copak můžu něco z mých aktivit záměrně vypustit? „Doma“ jsem na Brdech a horní Berounce.

Marko by za nic nevyměnil svou starou loď, která má tolik záplat že váží přes půl metráku.

Markův splněný sen: všichni mají usárnu.

Neobírají současné možnosti cestování mladé lidi o onu příchuť nedostupných snů a tužeb?

Ano, ta vábivá nádhera nedostižných dálav měla obrovské kouzlo. Proto odmítám navštívit třeba Ameriku – zachovávám si ji v mysli zromantizovanou písničkami, westernovými filmy, názvy stařičkých trampských chat. A to si nenechám pokazit skutečností.

Tvrdí se, že s naší poválečnou generací tramping vymře, co si myslíš ty?

O konci trampingu nejvíc mluví ti, co sami skončili. Já říkám, že se tramping rozptýlil, a nás – pravověrných ubylo. A dodávám – alespoň na lesních kempech není vysbíráno všechno dřevo. Občas potkávám mladé trampy a někdy dokonce mají i usárnu. To jim vždycky nezapomenu pochválit. Usárna totiž býval symbol trampa. Pod krosnou nebo „gemou“ by mi určitě naskákaly pupínky. Trampové, kteří nebyli vyloženě osobně deptáni totalitním režimem, měli zůstat tady. Cítím tu propast mezi námi a těmi, co emigrovali od českých ohňů. Ale řada z nich se ke stáru k nám ráda vrací.

Má tedy podle tebe tramping šanci na přežití?

Tramping přežil Kubáta, Hitlera, komunisty a přežije i tuhle tržní dobu. Jen slabé trampské nátury se nechají ovlivnit. Je nás sice míň, než když nás stály stovky na nádražích a čekaly na první vlak o pracovních sobotách směr Sázava nebo Brdy, ale to je jedno. My máme třeba méně početný, ale svůj svět, ve kterém nemáme zapotřebí s davem surfovat po supermarketech.

Díky moc za rozhovor a suchou stezku pro všechny tvé kroky ...

Každou zimu tráví Marko s rodinou v Maringotce u Jáchymova.

Foto týdne

Jste náš host číslo

8384076

Melanž

  • V Brně je možné všechno. Třeba i brazilský karneval.

    "O uplynulém víkendu (20. - 21. srpna) se v Brně konal velkolepý karneval nejen s polonahými krasavicemi, ale i s temperamentní muzikou a alegorickými vozy na téma "200 Anos", za čímž se skrývá odkaz na dvěstěleté výročí brazilské nezávislosti a na dvěstěleté výročí narození věhlasného přírodovědce Jana Řehoře Mendela. Brno, už tak nejveselejší město v zemi, ožilo a rozzářilo se všemi barvami a světly", píše Jan Buddeus Habešan. " Můj brněnský kamarád a fotograf Igor Zehl mě chtěl potěšit štůskem fotografií z téhle bohulibé události a povedlo se mu to."

    Dodejme, že kolega Igor Zehl byl dlouhá léta fotoreportérem České tiskové kanceláře, s kterou dodnes spolupracuje.

    Celý článek...  
  • Léčivá síla bylinek

    Přestože se příroda začíná pozvolna chystat k zimnímu spánku, sběrači léčivek mají napilno, aby využili posledních slunečných dnů. Zelené části rostlin pomalu žloutnou a schnou, takže s výjimkou máty peprné, pelyňku, zeměžluče, vřesu nebo slézu už stěží doženeme to, co jsme nestačili natrhat v létě. Pozornost tedy soustředíme na sběr právě dozrávajících plodů a semen a znovu se vydáváme na sběr kořenů, resp. oddenků či hlíz, do kterých rostliny před zimou ukládají maximum účinných látek. Sbíráme tedy typické podzimní plody: šípky, bezinky, dozrává i rakytník, hloh, jalovec, trnka nebo jeřáb. Na zahradě sklidíme fazolové lusky a semena kopru a fenyklu. Ve volné přírodě najdeme semena ostropestřce mariánského, jírovce maďalu (kaštan), na polích oves.

    Ze země můžeme v tomto období dobývat kořen kontryhelu, anděliky, čekanky, pampelišky, lopuchu nebo kostivalu, oddenky pýru plazivého, reveně nebo mochny nátržníku.

     
  • Letní lidé Františka Dostála

    Nedávno oslavil 84. narozeniny vynikající český reportážní a dokumentární fotograf František Dostál. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu.

    Jak před časem řekl František Cinger: Dostálovy snímky jsou svědectvím času, přitom se mu pořád nějak kutálejí do legrace. On totiž František Dostál má raději úsměv než pláč.

     

     

     

     

     

    Připomeňme si dílo Františka Dostála několika fotografiemi z jeho asi nejslavnějšího souboru Letní lidé, který František Dostál vytvořil mezi roky 1968–1990.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz