Vzpomínka na dokumentaristu Vladimíra Horáka, vodáka a trampa, který se chystal v plné aktivitě dožít sta let, a pak aktivně pokračovat dál. Ještě v devadesáti se vrátil k o čtyřicet let mladší lásce z mládí. Povídal mi o tom u ohně kousek pod Pálavou. Potkali se, když jemu bylo šedesát a jí dvacet. Láska jako trám. „Čemu se divíš?“ řekl trochu dotčeně Vladimír. „Dobře jsem vypadal a byl jsem režisér!“

Dolní tok Sázavy, srpen 2013. Zleva Honza Vyčítal, Fedor Skotal, Josef Kobra Kučera, Jaroslav Čvančara. Jakoby pánové něco vyhlíželi.

Režisér Václav Křístek našel ve svém archívu zapomenuté foto. Jsou na něm (zleva) muzikant, textař a uznávaný výtvarník Honza Vyčítal, rovněž zakladatel a šéf legendární skupiny Greenhorns; novinář a scénárista Fedor Skotal, mj. autor stostránkového scénáře dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha; kurátor, výtvarník, organizátor a permanentní mluvčí pozoruhodných aktivit a hnutí Josef Kobra Kučera, zakládající redaktor tohoto časopisu; a uznávaný badatel, publicista a spisovatel Jaroslav Čvančara, zakladatel a kapelník legendárních Taxmenů.

Je možné, že tehdy v osmdesátých letech zachránil Wabi Ryvola život Janu Buddeusovi zvanému Habešan. Bylo to tehdy, když seděl celou noc u telefonu a volal kamarádům trampům. Těžce popálený Habešan zatím bojoval ve vinohradské nemocnici o život. A čekal na krev. Tu mu přinášeli kamarádi. Přinášeli vlastní krev, kterou měli v žilách. 

Kresba: Pavel Hanák

Odpověď na toto tázání je jednoznačná: ano, ano! Už od náchodských gymnaziálních let je poezie přítomna v jeho díle. Byla několikrát vydána a dokonce i přednášena, a ne jen tak „obyčejně“. V 60.létech figuruje jeho básnický text Nezoufejte! v režii Evalda Schorma jako lehce provokativní titul na repertoáru tehdejší pražské „vinárny poezie“ Violy .

Sir James Paul McCartney se dožívá osmdesáti let!

Scházel jsem dolů po Malostranském náměstí. Zatavil jsem se na chvíli U kocoura, ta pivnice už měla svá slavná léta za sebou, i štamgasti se přesunuli k sousednímu Hrochovi. Dal jsem si malé blbé pivo a rovnal si v hlavě text. Na dnešní večerní setkání legend českého rock' n´rollu v Malostranské besedě jsme s Petem Kaplanem přizvali i Pavla Sedláčka.

Režisérka Věra Chytilová zemřela a je asi nemožné aspoň naznačit, co to znamenalo pro ty z nás, co jsme od začátku sledovali její hádky, zápasy s kdekým včetně oddělení kultury Ústředního výboru KSČ (jako štít si tam vzala dvě malé děti), výbuchy energie a především hotové filmy. Snad se ale do mnohých vzpomínek vejde i jedna má malá, kratičká. Vyprávěl jsem ji v rozhlasovém Klubu osamělých srdcí Seržanta Pepře.

Na začátku října 1957, pátý den dvoutýdenního australského turné, přelétal Little Richard večerním spojem z Melbourne do Sydney. Skrze okýnko uviděl na pozadí noční oblohy náhle jasně rudé motory a potom anděly, snášející letadlo k zemi na přistání. Druhý den při koncertu před 40 tisíci diváky na sydneyském stadionu uviděl rudou kouli, která se řítila oblohou z jedné strany na druhou. Richard, pocházející ze silně věřící černošské rodiny, ten vzkaz pochopil.