Vzkazy

  • Bylinková krabička první pomoci

    Ačkoli máme zásoby různých chemických léků z lékáren, stejně tak účinné mohou být alternativní léky z bylin. Kuchyňská spíž nám tak může lecčím přispět, od obyčejně neobyčejného česneku, až po sušené bylinky. Pomoci nám mohou i různé oleje a extrakty ze speciálních prodejen.

     

    Měsíčkový krém

    Krém má antiseptické a protiplísňové účinky, používá se na různé řezné rány, odřeniny a suchou pokožku.

     

    Ptačincový krém

    Tento krém je jako dělaný při vytahování třísek. Používá se také na nežity, místa po bodnutí hmyzem, dále rovněž na zklidnění popálené pokožky, opařeniny a ekzémy.

     

    Česnek

    Potírání čerstvým stroužkem by mohlo pomoci akné a dalším pupínkům. Rozdrcený česnek se používá na vytažení kuřího oka. Vnitřně je vhodný při průduškových infekcích a zánětech pochvy.

     

    Med

    Med vytahuje hnis a jedovaté látky z ran. Při nachlazení je vhodný přidat do čaje, který nám nejenže příjemně osladí, ale i dokonce dodá potřebné vitamíny a další složky pro naše zotavení.

     

    Aloe pravá

    Používá se ke zklidnění menších popálenin, opařenin a také při popálení na slunci. K tomu je nápomocný hustý gel, který dostaneme po rozříznutí listu rostliny.

     

    Extrahovaný habr obecný

    Tento extrát se používá na menší popáleniny, spálení od slunce či k zástavě krvácení z ran. Jako zmražený zklidňuje místa po bodnutí hmyzem, křečové žíly a pohmožděniny.

     

    Levandulový olej

    Pokud nás bolí hlava, je dobré mít při ruce tento olej. Stačí, když si budeme s tímto olejem masírovat spánky a šíji. Migrény a úporné bolesti hlavy brzo odstoupí. Je vhodný i při popáleninách a odřeninách.

     

    Olej z kustovnice cizí

    Jeden z olejů, který má silné antiseptické a protiplísňové účinky. Použít jej tak můžeme na řezné rány, odřeniny a bradavice.

     

    Netřesk a okurka

    Vyluhováním lístků netřesku a oloupané salátové okurky získáme osvěžující pleťovou vodu, která je vhodná jako obklad na pokožku spálenou sluncem. Při horečně a zahleněných cestách dýchacích tuto vyluhovanou směs můžeme i pít. Nedoporučuje se však v těhotenství a při kojení.

     

    Sušené bylinky

    Mějte doma vždy při ruce směs různých usušených bylin, ze kterých můžete připravit nálevy. Ty nám pomohou při různých nemocech, očistách organismu a nepříjemných bolestech.

     

    Tablety z jilmu plavého

    Užíváme při poruchách trávení, gastritidě či žaludeční nevolnosti, uklidňuje žaludek a zmírňuje kapsle.

     

    Zázvor

    Tento přírodní všelék je vhodný pro zmírnění nevolností v těhotenství, vhodný je také při prevenci proti chřipce a dalším onemocněním.

     

    Cibule

    První pomocí při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.

     

     

Dnes má svátek Adriana Zítra má svátek Ladislav

Kresba: Pavel Hanák

Odpověď na toto tázání je jednoznačná: ano, ano! Už od náchodských gymnaziálních let je poezie přítomna v jeho díle. Byla několikrát vydána a dokonce i přednášena, a ne jen tak „obyčejně“. V 60.létech figuruje jeho básnický text Nezoufejte! v režii Evalda Schorma jako lehce provokativní titul na repertoáru tehdejší pražské „vinárny poezie“ Violy .

A tak jsem se vůbec nedivil, když na ceremoniálu předávání Ceny Jaroslava Seiferta při svém vystoupení volil tenkrát čerstvě osmdesátiletý Josef Škvorecký právě báseň jako nejpříhodnější způsob projekce svých pocitů. Přečetl - neskrývaně dojat! - své verše, věnované slavnému českému básníkovi, nositeli Nobelovy ceny, od jejíhož udělení uplynula onoho říjnového dne právě dvě desetiletí.

Kolik jich uběhlo od chvíle, kdy jsem s ním po prvé zasedl v redakční radě dávno již zaniklého měsíčníku Repertoár malé scény, mohl jsem tenkrát změřit celkem snadno – dvakrát tolik. Scházívali jsme se několikrát do roka v budově na roku dnešní Vinohradské třídy, v níž sídlila tehdejší novinářská organizace a celá řada nejrůzněších redakcí. Její dny byly už sečteny - během pár měsíců byla posléze stržena, aby uvolnila místo projektované silniční magistrále a přístavbě křídla k sídlu tehdejšího parlamentu. V obou případech byly to kroky při nejmenším velice neuvážené a z dnešního hlediska značně pochybné. Už ani nevím, kdy jsme naposledy sestoupili z redakční místnosti dolů do tehdejšího Klubu novinářů s vyhlášenou restauraci, do níž byl povolen přístup jen na členský průkaz a kde obsluhoval nezapomenutelný pan vrchní Kobylák! Nemohli jsme tušit, jakých dalších osudových konců se vbrzku dožijeme – pádu Pražského jara a následně na prahu normalizačních let pak i zastavení našeho časopisu.

Josef Škvorecký chodíval na zasedání z jiné slavné budovy na Národní třídě, kdysi sídla Družstevní práce, kulturní instituce založené ještě v letech První republiky a proslavené nejen vydáváním hodnotných knih, ale i prodejem vkusných bytových doplňků a výrobků inspirovaných folklórem. V oné době ještě dožívala tato tradice v  prodejně Krásná jizba, kde se daly sehnat nevídané skvosty: od ručně barvených kanafasových povlaků po vánoční ozdoby z peří nebo slámy, figurky do betlémů z vizovického těsta, ruční papír a různé jiné kuriozitky. . Však se na to stály někdy dlouhé fronty, v šedé poušti socialistické distribuce byla to pravá oáza! A stejnou doménou v nakladatelském podnikání byl v  témže domě Odeon, odvážně překřtěný jménem prvorepublikové knižní oficíny v čase chruščovovského tání ze sovětizačního blábolu padesátých let, Státního nakladatelství krásné literatury a umění. Tady byl Škvoreckého hlavní stan, místo odkud se často velice umně vyvzdorovávaly na režinmích schvalovacích orgánech ústupky z tehdejších tvrdých ideologických pozic. Však o tom poutavě vypráví Škvoreckého román Lvíče. Jenom tak mohly čas od času na knihkupeckých pultech zazářit pravé skvosty i z klenotnic poezie! Dva z nich leží nyní pietně přede mnou - v tirážích obou jméno Josefa Škvoreckého i jako autora.

Především zjevení úkazu v roce 1964 naprosto mimořádného: více než pětisetstránkový /!!!/ knižní špalek dobrot tak vzácných, jakými byly texty Americké lidové poezie. Pod tímto nenápadným titulem navrstvili její pořadatelé pod vedením Lubomíra Dorůžky a za Škvoreckého redakční záštity do pětadvaceti oddílů nepřeberné básnické bohatství. Už názvy těch tématických kapitol mluví samy za sebe : Zpívající dějiny, což byly písně svérázně mapující americkou historii od slavné bostonské čajové vzpoury přes šarvátky s Angličany, až k songům z občanské války Severu proti Jihu. Další oddíly? Ozvěny staré vlasti, důkazy mnohopramenné inspirace čerstvě se rodícího zaoceánského folklóru skotskou, irskou, ale také francouzskou a anglickou lidovou poezií. A další části: Na západ vede naše cesta, Písně sedla a divokých stád, …a brali zákon do svých rukou, Ta všivá loď plná špíny, V cedrových lesích a na dravých řekách, Kladiva zvoní na trati, Světlo ve štolách - není třeba k těmto titulům přidávat podrobnosti, výmluvně dokumentují úžasné spektrum člověčinou prohřátých výpovědí o všednostech i vyjímečnostech života pionýrů osidlujících vzdálená teritoria Středozápadu, strastech i slastech zlatokopů, námořníků a kovbojů , barvitého životaběhu stavitelů pacifické železnice, svědků důlních katastrof… A potom oddíly vnořující se do pocitového světa těchto hrdinů – Láska sladká a trpká, Není dobře člověku samotnému?, Utrpení a naděje, Písně, z nichž zvoní řetězy, Ach blues, trpká blues… A právě tady najdeme řadu překladatelských počinů dvojice Dorůžka-Škvorecký i s památným refrénem Blues špitálu svatého Jakuba, „ jazz-band ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou“. Ano, i po létech mohu s klidným svědomím o této antologii prohlásit, že byla v 60. let minulého století magickým majákem, jehož blahodárná záře nám posud nepohasla.

Mluvím o inspiraci hudbou a poezií: tím je naplněno i další dílo převyšující běžnou produkci oné doby. Dokonce počin svrchovaně odvážný“! V roce 1966, kdy uplynul pouhý rok od vyhoštění amerického beatnického básníka Allena Ginsberga z tehdejšího Československa a na jeho dílo uvaleno přísné embargo, pokusili se Josef Škvorecký opět s Lubomírem Dorůžkou jako pořadatelé antologie Jazzová inspirace, o takřka nemožné! Zařadili závěrečný pasus jeho Kvílení mezi texty evokující jazz, a vyšlo to! Vím, že jsme to tenkrát přijali s nadšením nejenom jako gesto odvahy. Ginsberg byl symbolem svobodomyslné whitmanovské Ameriky a jeho výhost a nucené umlčení jen ubohým režimním tahem v řádu zbabělých cenzurních zákazů a mstivých čistek v análech literární historie. Jeho jméno v kontextu se slavnou plejádou americké i české básnické inspirace jazzem ,reprezentované u nás E.F.Burianem, V. Nezvalem, J. Kainarem a řadou dalších vesměs žijících autorů, včetně samého Škvoreckého, mělo svou váhu a mluvilo jasnou řečí, na čí straně jsou naše sympatie.

Koneckonců, proč si jeden z textů Jazzové inspirace nepřipomenout? Představí se v něm Josef Škvorecký nejenom jako básník,ale především jako znalec stylové řeči blues.. .

PhDr. Miroslav Kovářík (15. srpna 1934 Praha – 4. března 2020) byl český divadelník, kulturní publicista a redaktor, herec, recitátor, moderátor a vysokoškolský pedagog.  Rovněž dlouholetý nezaměnitelný konferenciér hudebního festivalu Porta. Přítel, souputník, kamarád. (fsk)

 

Blues libeňského plynojemu

Když venku prší, je mi nanic a nejradši bych spal,

ano,pane, když prší, nejradši bych pořád spal.

Nejradši bych se pod zem skrčil a na hřbitově se zakopal.

 

Déšť padá s nebe, padá na střechy a na hroby,

déšť neustále padá na hřbitově na hroby.

Tak strašně smutno není ani těm mrtvým v záhrobí.

 

Nejsem už mladej, nemám peníze a rád bych šel,

ano pane, nemám peníze a už bych rád šel tam,

kam všichni choděj a odkud ještě nikdo nepřišel.

 

Mám měkký ruce a mozek smutkem pozbyl sil.

Ruce mám měkký, můj mozek nějak smutkem pozbyl sil.

Srdce mi usnulo, o duši nevím a krev mi někdo v žilách rozpustil.

 

Ano, pane, jsem nezaměstnanej a nevím, co mám dělat.

Jsem nezaměstnanej a bůh ví, co vlastně mám dělat.

Jsem strašně znavenej a nechce se mi už hledat.

 

Dejte mi práci jestli můžete, ale já mám těžký blues.

Povídám, dejte mi práci, abych ztratil svý těžký blues.

Dejte mi práci pro duši, ruce a mozek a pro můj jemnej vkus.

 

Nezaměstnanost je těžký zaměstnání.

Víte nezaměstnanost je strašně těžký zaměstnání.

Dejte mi lásku, prosím, ať mě zachrání, milostivá paní.

 

Jenže láska je slovo, zběsilost a prázdnej pojem.

Ano, láska je slovo a co slovo, to prázdnej pojem.

Povídám, půjdu do Libně a vylezu na plynojem.

 

Do plynojemu udělám dirku, jemnou jako je váš vlas.

Ano, paní, udělám tam dirku, tak jemnou, jako je váš vlas,

a vypůjčím si sirku, a pak si to, dešti, has!

 

Když prší, je mi nanic, nejradši bych spal.

Když v Libni prší, nejradši bych pořád spal.

Nejradši bych šel na hřbitov a tam se zakopal.

/ Jazzová inspirace,1966/

Co dodat? Dvakrát se v pouhém  jednom desetiletí minulého století obrátila totalitní nenávist proti jazzu, svobodnému projevu ducha v říši tónů. Josef Škvorecký byl po každé mezi těmi, kteří „nikdy nevzali slovo zpět“, abych parafrázoval název jeho novely z protektorátních let, jejíž zařazení ve sborníku Jazz 58 zapříčinilo posléze zákaz distribuce této již vytištěné knihy. Pod názvem Eine kleine Jazzmusik objevila se až v povídkovém cyklu Sedmiramenný svícen v roce 1964, když se obsah potlačeného sborníku podařilo přenést do ročenky Taneční hudba a jazz už v roce 1960 jako první vlaštovku rozvolňujících se poměrů včetně uznání jazzu jako suverénní nadgenerační výpovědi spřízněné se světovou vlnou reprezentující jak legendy, tak avantgardní hledače jeho nových možností. .

Ano, dílo Josefa Škvoreckého, obsáhlé, žánrově bohatě provrstvené a stále živě reagující na stav světa vně i v nás, je posvěceno také křestní vodou poezie. Té, o níž praví v slavné Ódě na Evu „Fitz“Pilarovou : „Nad hukotem světa ke hvězdám… vzlétá na křídlech synkop altových divoká neposkvrněná sladká a šílená Duše jazzu.“

Foto týdne

Jste náš host číslo

8142937

Melanž

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz