Joe Indián

Joe Indiána ( vlastním jménem Jana Spěváčka), přivezli kamarádi z Proboštova-Přítkova, kde bydlí ( je to kousek za Teplicemi) a pomohli mu i se schodů do klubových prostor vinohradského Carpe Diem, protože Joe, který tolika lidem pomohl se zdravím, se dočasně nepohodl se svou nohou, ozbrojil se tedy francouzskou holí a pohyboval se velmi opatrně.Roky se mu zastavit nepodařilo ( ačkoliv své srdce umí zastavit na tři minuty 38 vteřin) , a tak mefistovský knírek a černý vous vyměnil za prošedivělá vousiska. Třetí díl knihy Rozmluva s duchovním mistrem ještě neopustila tiskárnu, a tak pár šťastlivců si odneslo jen první díl s názvem Cesta magie. Druhý díl je zcela rozebraný, a tak třetí kniha přijde jistě víc než vhod všem, kteří se po ní pídí v knihkupectvích.

Považoval jsem za nutné zcela zaplněnému klubu vysvětlit, proč jsem pozval právě Joa, který měl dorazit už na podzim, ale klekla mu jeho veteránská dodgka, a tak ho tenkrát nahonem musel zastoupit někdejší konferenciér Sekvoje, hráč na svá pomalovaná kolena a oblečená lýtka na Karlově mostě, kulisák Vinohradského divadla Čára.

Ještě když jsem dělal v Mladém světě Táborový oheň a v Malostranské besedě živé Táborové ohně, odjela z Československa do Tokia na mezinárodní psychotronický kongres delegace, vedená dr. Rejdákem, v níž byl Joe jediným z našich účastníků, který měl v Tokiu něco předvádět. Když se vrátil, zastavil se v redakci a vyprávěl úžasné zážitky: o šamanech, kteří za bezvětří rozkývali stromy, o dalších, kteří četli texty zamčené v trezorech apod. Joe způsobil ( ačkoliv sám dr. Rejdák byl velmi skeptický) že deštivé počasí skončilo se začátkem kongresu. Ještě ráno šli s deštníky, v devět hodin, kdy jednání začínalo, pršet přestalo a dvě minuty po deváté zazářilo slunce, které pak svítilo všechny následující dny. Joe předváděl jak umí během chvíle zvadnout kytku a také teleportaci, která spočívala v tom, že jeho japonská asistentka sáhla namátkou do vybraných vizitek účastníků a majiteli kartičky vypověděla, jak to vypadá u něho doma, co má na stole, co ve stole apod.

Pozval jsem Joa do Malostranské besedy, protože zrovna ten večer byl živý TO a byl jsem si jist, že diváky zaujme psychotronikovo vyprávění stejně jako mě. Joe ještě ve dveřích při odchodu se rozpomněl a sdělil mi, že jsem imunní vůči elektrickému proudu.To mě šokovalo a když mě vyzval, ať si to tedy zkusím, strčil jsem dva hřebíky do zásuvky, protože jsem jako šofér na vojně u spojařů měl čtyři agregáty na výrobu elektrické energie, párkrát jsem si šáhl, kam jsem neměl, a tak jsem věděl, že mě to maximálně zabrní…Jenže nestalo se vůbec nic, nezabrnělo to , nevyhodil jsem pojistky, jen Joe se smál a s tím jsme se rozloučili.

Francouzská hůl, psychotronik Joe a Honza Dobiáš

Joe Indián neboli Jan Spěváček

Večer jsem to vyprávěl narvané Besedě a lidi se smáli, až se za břicho popadali. Jenže Joe mi dal dva hřebíky, zvukaři hodili na podium takovou tu šňůru s několika zásuvkami, které se říká pes, já strčil hřebíky do zásuvky, lidi na židlích trochu zbledli – jenže nestalo se zase nic, jen my s Joem si klidně povídali dál. To už bylo silné kafe asi i pro zvukaře, tak v sále zhasli, píchli mě do ruky zkoušečkou – a ona se rozsvítila. Byl jsem pod proudem…

Po letech – to už bylo po revoluci – jsme jeli s ženou někam za Teplice a já Hance začal vyprávět, že tamhle vpravo bydlí Joe Indián a jak do mě kdysi v Besedě pouštěl proud.Smála se stejně, jako ti lidi tenkrát na živém Táborovém ohni. V Dubí jsme zatočili a za chvilku jsem zvonil u domu, na kterém byla cedule „ Psychotronická laboratoř“. Přivítali jsme se s Joem a já mu vyprávěl, co jsem líčil Hance a jak se smála, že auto málem poskakovalo. „Tak já do ní pustím proud taky“ řekl na to Joe. Hanka zavrtěla hlavou, že takových pitomostí se nezúčastní, ale Joe vytáhl šňůru ze zásuvky, takže vypnul televizor, chvilku držel Hanku za zápěstí, pak strčil dva hřebíky do zásuvky a vyzval ji, ať si sáhne. Hanka nechtěla, ale pak delšími nehty lehounce zavadila o kov a když se nic nestalo, oba hřebíky chytla do rukou…

Legitimace Jan Spěváčka jako kapitána US Army

Zadní strana kapitánovy legitimace

Byl jsem v té době zaměstnany v televizi Prima, která vysílala v podvečer živý pořad Sauna, jehož jedním z moderátorů byl Honza Musil. Už nevím proč jsem mu zážitek z Besedy vyprávěl a on nedal jinak, než že mu musím Joa do Sauny obstarat. A tak se stalo, že Joe pouštěl proud i do Jana Musila, sledovaly to kamery a nevím kolik diváků u obrazovek doma.

Teď seděl psychotronik v Carpe Diem a po úvodních písničkách Sekvoje se posadil na novým kobercem ozdobené podium a když jsem ho představil a řekl, proč je osmým hostem v pořadí mini živého Táborového ohně, Joe se rozpovídal. Nejdřív na moje otázky, ale pak i bez nich dal posluchačům trochu nahlédnout do toho, kdo to je Joe Indián. V klubu bylo ticho jako v kostele, které skončilo až s posledními slovy a přestávkou v programu, po níž následovaly další písničky a povídání Sekvoje. Joe se svými kamarády se vydal po skončení TO noční Prahou směrem na Teplice a ještě před tím rozdal několik autogramů, taky do knížek, kde je uveden jako velmistr magických , filozofických a okultních věd řádu Gnostického, viceprezident Severočeské léčitelské komory, tramp a šerif trampské osady Delaware.

Myslím, že diváci zaplněných klubových židlí měli a mají o čem přemýšlet. Mně ten zážitek s Joe Indiánem a ještě několik dalších setkání s psychotroniky či léčiteli dovedly k tomu, že na otázku zda věřím na psychotroniku odpovídám, že to je pro mne špatně položená otázka. Není to totiž věc víry. Zažil jsem na vlastní tělo věci, které nevím ani jak pojmenovat, nevím, jak je to možné – ale staly se.

Příštím hostem – v neděli připadající na Apríla – bude písničkář ( ale zdaleka nejen) Wabi Daněk.

Joe vypráví a v sále je hrobové ticho

Olda Dolejš, Emil Makal, Pavel Hurt - Sekvoj - doprovázeli večer s Joe Indiánem

Foto: František Heřman