NOČNÍ VLAK

„ Ha! Panáčku a co to máš na té ruce ?!“ vzbudil mě výkřik baculaté průvodčí v nočním vlaku. Jen s námahou si uvědomuji, že to panáčku patřilo mně a že bodrá osoba v modré uniformě chce o půlnoci vědět, nač je moje buzola. Jsou chvíle abnormální snášenlivosti. Jen tak si dovedu vysvětlit, že začínám poučovat – proč, nač a k čemu je nástroj na mé ruce. Zaměřuji pleš toho pána vlevo, hned nato určuji azimut směr klika od kupé a spěji ke konci výkladu seznamem doporučené literatury.

„Děkuji pěkně, to jsem ráda, že konečně vím, jak to časoměřiči při těch skocích na lyžích v televizi dělají“ uzavřela osoba v modrém mou přednášku.

LUMÍR

( Mladý svět 45/1976)

OČISTA

Členové základní skupiny TIS ve Veselí nad Moravou se sjeli o říjnovém víkendu do Filipova údolí, aby zpříjemnili přírodě zimní spánek. Dalo se nás do práce téměř sedmdesát. Chataři jako by tušili, že jdeme do přírody na „ velký úklid“ – povyhazovali všechno možné i nemožné, od plechovek a papírů až po kamna. Takže nám naši práci trochu kalila představa,že by nás musely být tisíce, aby se přírodě spalo skutečně dobře. Večer, když vzplál oheň, hledali jsme odpověď na otázku „ proč ?“. Proč nepochopili třeba chataři, jejichž kontakt s přírodou je přece bezprostřední, že ta smetiště za jejich chatami nejsou ani estetická ani lidská. Jako kdybychom si rozdělali oheň před jejich příbytky a odešli bez úklidu – jenomže to žádný z nás neudělá. Chmurné nálady jsme zaplašili při nedělním ragbyovém turnaji, při němž spousta kamarádů lehce pozměnila tvary svých oděvů. A pak už zaznělo – ahoj na příští očistě !

PAVOL

( Mladý svět 46/1976)

I S HOLÍ

Stárneme, kamarádi.Nikdo z nás není věčný, nesmrtelný Ahasver, který se stále toulá a toulá bez potíží ohledně příživnictví. Však ani není zrovna o co stát : svět by se scvrknul, znali bychom jej skrz naskrz a nakonec bychom se třeba dožili jen trpkého zklamání. Znáte jistě sami pocit při návratu na zregulované břehy řeky svého mládí nebo dětství. K lesu, kde udělali parkoviště a pokáceli přitom kulisu těch několika prastarých stromů , co se v podstatě k ničemu jinému nehodily. Přesto není zápas s přibývajícími léty ztracený.

Třeba zrovna ti tři, co zbyli z početné jihočeské osady. Procestovali snad všechno, co se procestovat dá. Když přišel čas, měl nejstarší z nich jít do důchodu. Nohy už mu zrovna slavně nesloužily, znáte to, revma, křečové žíly…Sešli se ve své omšelé chatičce u řeky a chystali oslavu jak se sluší a patří. Víte co, povídá jeden z nich, pojedeme na poslední velkej vandr. A jeli. S teletinou na zádech, s kytarami a ten nejstarší s holí. Nehonili kilometry, na jejich věk se to už ani neslušelo. Večer postavili stan, rozdělali oheň. Právě tak jsem je potkal. A řeknu vám, když spustili trampské songy z dávných časů, chtělo se mi brečet. Ráno odcházeli studenou rosou a jejich stíny zametl nový den. Dodneška je vidím před sebou . I ten nejstarší, s holí…

BALCAR

( Mladý svět 46/1976)

HOVADÍ NOHA UMĚLECKY

Úplněk padajícího listí rozháněl podzimní mlhu,když se kamarádi ze všech koutů republiky sjížděli do Bransouz na pátý potlášek. Byla mezi nimi spousta těch, kteří se setkali kdysi na Soběšíně díky Mladému světu. V sobotu až do setmění se soutěžilo. Na programu byl 4.ročník

Filipesova slalomu a trojboj ( kamarádi házeli oštěpem, stříleli z luku a zvedali kládu, kamarádky házely pokličkou, přišívaly knoflíky o závod a běžely pro vodu s ešusem, což byl vrcholný zážitek odpoledne.) Společná večeře kolem kotle s bramboračkou vytvořila pocit pohody. Slavnostní oheň zapálily tentokrát kamarádky. U ohně se hodně zpívalo, o to méně recitovalo a vyprávělo a nakonec byla kontrola domácích úkolů. Každý měl totiž přivézt umělecké dílo na téma „ Hovadí noha“. Vyhrála Ilka s básničkami, druhý byl Milda s Kýďou s montáží stehenní kosti koně a dědečkovy boty. V domácích úkolech nescházely obrazy, samorosty, test inteligence, inzeráty i plastiky z různého materiálu. Ráno po snídani proběhla poslední soutěž, zbývalo vyhlásit vítěze. Králem potlášku se stal Čmoudy z třebíčské Vysočiny ( která se starala o zábavu) a titul Myšš potlášku získala Julka z Turnova.

MEDVĚD

( Mladý svět 46/1976)

VZPOMÍNKY

V dlouhých podzimních večerech se stále vrací atmosféra kamarádství do zšeřelého pokoje. Pak člověk neodolá, vytáhne fotky a před očima se mu míhají vzpomínky…

Peřeje, sjíždění jezů, pochybnosti nad heslem „ Myšlení lidem, dřinu strojům!“, vrbičky, mělčiny, chatky na březích, chleby s paštikou, honby za plovoucí botaskou, voda pod lodí, v lodi i v loďáku, věčný spor háčků s kormidelníky, plno kanoí, kajaků i pramek s rybáři, města s bohatou historií, nákupy pohledů, nádherná tábořiště, stavění stanů, repelent – účinkující pět minut, balení do igeliťáků, a pak stejně sušení namočeného majetečku, vaření palačinek z prášku, drhnutí ešusů, smích i občasné výměny názorů, večery s novými kamarády u ohně, padající hvězdy - a velké přání: za rok zase ahoj !

SANDY

( Mladý svět 48/1976)