MASTŇÁK ?

Krajinu protínala čtyřproudá dálnice, která mizela kdesi za horizontem. Řítily se po ní proudy aut.
Dnes byl v Praze , pozítří jede se šéfem do Bratislavy. Je toho moc. Od mládí si přál řídit auto,ale pomalu ho to začínalo unavovat. Léta se hlásila o své. Panebože, ty holky. Jestli jim bylo šestnáct, tak je to moc. Rance na zádech a stopují u silnice. To není jako za jeho mládí. Stovky kilometrů v nohách a nikdo nemyslel na autostop. Snad dokonce jezdí s klukama. S takovými partami měl špatné zkušenosti. Za půl hodiny jízdy mu stačili ukrást tranzistor a poničit sedadla. Už aby byl doma. Co je asi v televizi ?

Automaticky otočil hlavu a viděl padající hvězdu. Na nejbližším parkovišti zastavil. Vytáhl z auta starý plášť a položil se na něj do příkopu. Díval se na nebe, které mu trčelo vysoko nad hlavou. Přivřel oči a začal vzpomínat na mládí, na rodiče, na kamarády, první vandry, první lásky a bylo mu děsně fajn. Podíval se na zápěstí. Tři hodiny. Začínalo svítat. Líně se zvedl a usedl do auta. Blížil se pomalu k probouzejícímu se městu.

Zavezl auto do garáže a loudal se domů. Měl ještě plnou hlavu letní noci a snad proto mu nevadily pohoršené pohledy chodců, kteří se divili, kde se vzalo jehličí na saku a ve vlasech toho elegantního pána.

KDYŽ PŘÍRODA, TAK PRAVÁ

Nastoupil jsem vandr v zeleném. Dostal jsem se ke své oblibě – přírodě. Když vojnu, tak alespoň tam, kde je nejlíp – v lese a venku. A to jsme pořád. Tady na Kvildě je příroda v pravém slova smyslu. Počínaje pramenem Vltavy, potoky a jezírky čisté vody a krásnými lesy. Takhle kdyby to vypadalo všude, to by se jezdilo a šlapalo veseleji. Když tak hlídám hranice, napsal jsem si takovou básničku – poslechni, jakou:

Když stojíš takhle na špaku, to není lehká věc

Jsi strašně blízko oblaků, vidíš až do Němec.

Denně chodíš po mechu a pozoruješ les

Někdy prší z oblaků, to bys někam vlez.

Někdo chodí ze služby a ty do ní chceš

Někdy šlapeš do dlažby, jindy blátem jdeš.

Dva roky tu zůstaneš s přírodou svou milou

Po létech si vzpomeneš, žes poznal tu pravou.

ŹÁDNÉ BLUDY !

V MS v rubrice TO jsem se dočetl o akci nazvané „Pod vlajkou Bludného kořene“. Poslal jsem přihlášku a věru jsem nezaváhal. Sešli jsme se v ideálním počtu dvanácti. Prošlapali jsme pořádný kus Žďárské vrchoviny a kromě toho se našel čas i na posezení u ohně s kytarou.Dvakrát zašlo slunce za obzor a museli jsme se rozloučit. Kromě canců nám zůstaly vzpomínky na příjemně strávené víkendové dny i pár dokumentárních fotografií.Pevně věřím, že o takových akcích nás budeš Táborový ohni informovat i nadále a budou tak moci vznikat stále nová a nová přátelství.




ZVĚSTI

● Díky pochopení MNV a lesní správy v Hradištku mohl vzplanout slavnostní oheň staré osady Utah na počest sedmi křížků šerifa Tomáše Vápeníka. Mezi třemi stovkami gratulantů byli kamarádi nejen z Prahy a Čech,ale až z Bratislavy a dokonce i z Lipska. V programu nechyběli Jarda Štercl ani člen opery ND Bohumil Vích a mnoho dalších.

● Miloše Konáše jsme v našem zpěvníčku označili za autora hudby k písničce Létavice – a on napsal text. Omlouváme se a možná, že jednou zkusí psát i hudbu.

● Údolí oddechu uspořádalo k uctění památky předválečného přeborníka FDTJ a trampských osad v hodu diskem a koulí a za okupace odbojového pracovníka Františka Tůmy jeho 20. memoriál ve vrhu koulí.Zúčastnilo se 49 závodníků a deset tříčlenných družstev. V jednotlivých kategoriích vyhráli inž. Behenský, Lapáček a Dandy Dvořák. Obnovený lehkoatletický pětiboj žen vyhrála Dvořáková.