Lamželezo Franta Kocourek
PABĚRKŮ LÁSKY HLAS
INZERÁT
Bylo už dost nevlídno,když jsme na podzim 1973 putovali po slováckých kotárech, a tak nás jednoho večera přilákala bludička ohně. K našemu překvapení jeho strážce byl sám a vůbec přitom nepřipomínal trampa – na sobě tesilky, kovové brejličky. Ale ochotně souhlasil s naším hostováním, podělil se o své zásoby a v tichu noci se rozpovídal.Mohlo mu být tak dvacet, přesto znal nejednu moudrost táborového ohně a nejen jeho. Řeč přišla i na život našich vrstevníků. Nikdy potom jsem se nesetkal s takovou vírou v mezilidské vztahy. Byl jen smutný z toho, že stále méně mladých lidí se umí opravdu bavit. Byl to nádherný večer.
Jedním z iniciátorů akce byli The Plastic People of the Universe
Čeští hudebníci se postavili na stranu vězněné skupiny Pussy Riot, jejich názorů a jejich práva svobodně názor vyjádřit. Koncert s názvem "Už zase zavírají muzikanty", iniciovaný skupinami Plastic People a Už jsme doma proběhl v pražské Lucerně Music baru.
České skupiny "The Plastic People of The Universe" a "Už jsme doma" se rozhodly uspořádat koncert na podporu uvězněných hudebnic. Obě skupiny nezapomněly, jak čelily v dobách totality perzekuci ze strany mocenských orgánů a nacházejí paralelu v nynějším soudním stíhání členek skupiy Pussy Riot.
Stráníci zahajovali
Folkový kvítek začal druhou desítku svých konopištských finále a to letošní zase stálo za to. Začalo sice způsobem, odpovídajícím prvnímu zmrzlému muži, ale Pankrác se tentokrát zachoval gentlemansky a od docela hustého deště a zimy po ránu a dopoledne, se během dne vypracoval až k modré obloze, sluníčku a i když teplo vypadá jinak (v závěru koncertu už se zpěvákům kouřilo od úst), hlavní bylo, že nepršelo a na obloze se občas začernaly jen dvojice tažného motoráku a taženého větroně.
Znalci world-music mi laskavě prominou ten titulek. Měl jsem asi napsat fúze.
Ale slova jsou potvory kulaté a snesou všechno.
Už sám název působí dost zběsile Afro Celt Sound System!
Afro-keltský?
Neuvěřitelné se stalo skutkem. :-)
Cituji z pramenů: „Hudební skupina, v jejíž hudbě se mísí taneční rytmy (trip-hop, techno, trance atd.) s vlivy keltské a africké tradiční hudby.“
Znalci world music určitě věděli, že se jedná o superskupinu v rámci tohoto žánru. Já šel na koncert otevřený jako dveře do lokálu. Nikdy není pozdě uslyšet dobrou muziku.
Gustav Brom
Před léty jsem psal o veřejné rozhlasové nahrávce skvělého big-bandu Gustava Broma. Šikovný a obchodně zdatný kapelník pozval do studia americkou jazzovou zpěvačku Betty Davis. Hvězdičku, s kterou se potkali někde v západoněmeckém jazzovém klubu, ale pro nás tehdy úkaz. V textu jinak pochvalného článku jsem se nevyhnul spojení "černá Betty". Soudruhy, jimž jsem pravda ležel v žaludku, jsem byl okamžitě nařčen z rasismu. Jsem nejen rasista, ale i tramp a chuligán. Tato formulace mne pak v kádrových materiálech provázela až do listopadu ´89. Tramp a chuligán.
Julius Kalaš Zdeněk Šmíd Karel Effa
† 13. 5. 1967 JUDr. Julius Kalaš, vystudoval práva na Karlově univerzitě; skladbu studoval na pražské konzervatoři u J. B. Foerstra a Jaroslava Křičky a na mistrovské škole u Josefa Suka; odroku 1948 půsovil na FAMU v Praze jako profesor hudby a zvuku ve filmu; hudba k 40 filmům (Císař a pekař, Katakomby, Lidé na kře, Páté kolo u vozu, Vzbouření na vsi, Z českých mlýnů), operety (Láska nezná hranice (1934), Bílá paní (1941), Komediant (1943), Valašská nevěsta (1953), Dovolená s Andělem (1954) a Mlynářka z Granady (1954); skladatel více než 150 písní (hudba Dýchej z hluboka - text K. Hrnčíř, hudba Hawai kouzla zbavená - text K. Hrnčíř, Na divoké Vltavě - text J. Káš, hudba Recept na trampskou píseň - text J. Káš (1932);; zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů
Jezero Franz Lake v Salida, Colorado
Koukám ráno z vokna a čumím. Sluníčko září z modrý voblohy. Letím ven a beru na vědomí, že nepřítel všech rybářů neúřaduje! Totiž nefouká. A je nebeskej klídek. Dana servíruje dvojitou kávu a já strkám pruty do auta společně s veškerým nádobíčkem a řetězem na chycené ryby. (Někdy se stane, že je k nepotřebě!) Vyrážíme na jih k městečku Salida a po ujetí sto mil (160 km) jsme tam.
Lítám s kamerou a fotím. Z toho důvodu nesekám, když berou. (dobrá výmluva, že jo?) A tak nebejt Dany, tak nevím, jak colorádskej pstruh chutná! Stejně, když neberou, tak je stále něco k vidění. Například čerstvě napadanej sníh na třech colorádskejch velikánech.