Sedmdesátá léta, legendární sestava Marsyas ještě před Oskarovou emigrací. Zleva Petr Kalandra, Zuzana Michnová, Oskar Petr.

Pondělí 14. května bylo v Malostranské Besedě pěkně živé. Křtilo se totiž dvoudeskové album legendární skupiny Marsyas. Z původní sestavy byl na podiu jen Oskar Petr, protože Petr Kalandra tu už mezi námi není a Zuzana Michnová přijet nemohla, ale kapela Petr Kalandra Memory Band a řada hostů nadchla zaplněný sál, který toho hodně pamatuje a tentokrát byl vyklizený pro stojící publikum a měkká křesla zůstala spořádaně složena v muzikantské šatně. Míra Kuželka hned na začátku koncertu omluvil Zuzanu a nabídl velkorysé vrácení vstupného těm, kdo sál opustí, ale myslím, že toho nevyužil nikdo, protože plno bylo nejen před podiem, ale i v přilehlé místnosti s barem.

Kapela spustila Starou loď, Dům z obilí, Slunce a déšť a rozjel se mejdan, který trval i s přestávkou dobré tři hodiny. Basová kytara svými hlubokými tóny rozechvívala nohavice, posluchači záhy zpívali i s muzikanty „ O já tě znám“ a když přišel na levé křídlo Oskar Petr s kytarou, bylo to jako když pořádně přiložíš do kotle. Tahal výšky a zanedlouho k němu přišel Vláďa Merta, který nedržel kytaru, a tak zpíval sbory a oběma rukama dirigoval mnohohlasé sdružení pod podiem.

Oskar Petr

Pak to vypadalo, že chvíli muzika nebude, protože přišel další host – Mirek Kovářík – a začal Hrabětovu báseň z roku 1964, ale netrvalo moc dlouho , Oskar Petr začal recitátora podmalovávat tichou hudbou a za chvíli se přidali i další. Obrovský aplaus a nekončící ovace přiměly Mirka Kováříka k ještě jedné básni, tentokrát z roku 1956 od Allana Ginsberga o šedé slunečnici v překladu Jana Zábrany a byl to takový zážitek, že jediným smysluplným řešením byla přestávka.

Po přestávce přišel znovu Vláďa Merta, tentokrát s kytarou a zazpíval píseň Kerry, kterou kdysi složil právě pro Zuzanu Michnovou.

Překvapením – a to pořádným, nejen proto, že nebyl na plakátech, ale především tím, co předvedl – byl černý Američan Willy James. Nejprve hrál a zpíval sám, pak přišla celá kapela i s Oskarem Petrem , Willy kromě svého energického hlasu a hry plné energie ukázal i jak umí zpívat fistulkou a potlesk a volání a hvízdání ho doprovázely po jeho vystoupení až do šatny.

Už bez Willyho zpívala kapela Hrníček z pápěří, aby si aspoň takhle vynahradili nepřítomnou Zuzanu a Míra Kuželka ohlásil poslední písničku proslavené čtveřice Crosby, Nash, Stiles a Young – ale s tím nikdo v Besedě nesouhlasil, a tak přidávali a poslední písničku si s nimi zazpíval i boulivě vyvolávaný „ Olin, Olin, Olin“ Nejezchleba.

Byl to parádní večer a pravdu měla Karolína Kalandrová, která při křtu prohlásila, že by z něj měl jistě radost i táta.

Petr Kalandra Memory Band

Foto: Archiv Marsyas a František Heřman