Karel Horký a Pavel Foltán ve studiu.

Že to hned úvodem vypadá tak trochu jako z učebnice dějepisu pro základní školy? Ale ono to tak nevypadá – ono to tak je. Snad jen, že nějakých těch dvacet let už nemusíte řešit buď dráty na čáře, či výjezdní doložku do Jugošky a tak nějak podobně. Asi tak nějak podobně, jako to naši předkové nemuseli řešit ani před necelým stoletím, anebo už před třemi sty lety… Zdá se ale, že něco tu přetrvalo i přes všechny ty věky. Zdá se, že časy se mění, ale že něco zůstává. Zdá se, že důvody k exulantství české inteligence tu stále jsou. („Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale…“, jak praví klasik českých klasiků.)

Marsyas

Rozhovor s dr. Lubomírem Houdkem, ředitelem nakladatelství Galén.

Jak jste přišli na staré nahrávky Marsyas?

Mám je léta rád a štvalo mě, že některé věci nebyly vydány, zejména nebyla zachycena jejich akustická a asi nejsilnější podoba. Několik let jsem čekal, protože to vypadalo, že desku vydají jiná vydavatelství. To se vleklo, poté usnulo, pak mi zavolal Oskar Petr: Nikdo s tím nic nedělá, nechceš to udělat ty? Okamžitě jsme se domluvili, on připravil dramaturgii a pak začalo shánění nahrávek a zejména práv na některé písničky. U některých coverů jsme bohužel neuspěli. Při výběru vlastních písniček si Zuzana s Oskarem vybrali většinou verze, které se jim zdály nějak nejpovedenější svojí náladou, verze, které měly nějaký švih, i když třeba nešlo o nejlepší technickou kvalitu. Z toho jsme pak dvojdesku poskládali, Pavel Karlík ve studiu SONO čaroval se třicet let starými nahrávkami, Luděk Kubík s Karlem Halounem udělali úžasný obal… no a vyšlo to.

Olympic v roce 1969. V popředí Pavel Chrastina, za ním zleva Jan Antonín Pacák, Ladislav Klein, Petr Janda, Miroslav Berka. Snímek je z hudebního filmu režiséra Jiřího Vanýska Cesta, která vede nikam.

Roky běží a přibývá těch, kteří si mohou říkat „ Co jsem na světě, hraje Olympic!“ Tahle kapela, která vyhrála tři Zlaté slavíky v době, kdy tyhle ceny se jmenovaly ještě zlaté a tři České slavíky v době nedávno minulé, natočila šestnáct dlouhohrajících desek ( taky nejdřív LP, pak CD) a jako jedna z mála rockových seskupení se letos dožívá padesáti let.

Scéna ze slavného filmu Limonádový Joe podle předlohy Jiřího Brdečky

Letní open air festival United Islands České spořitelny má nabitý program hudebními lahůdkami. Pořadatelé dál zvedají laťku a třetí červnový víkend opět promění pražské centrum v největší přehlídku neokoukaných kapel. Ve dnech 21. - 23. června budou v Praze koncertovat kultovní holandská taneční kapela Kraak & Smaak, rakouští trip hopeři Sofa Surfers, překvapivě temná anglická kytarovka O Children, úspěšná portugalská kapela Diabo Na Cruz, svěží španělský electro-soul Fuel Fandango, klezmer na všechny způsoby od izrealských Boom Pam nebo dubstepová dvojka Jazzsteppa. K tomu dalších téměř sto projektů z domácí i mezinárodní scény a více než 90 kapel a djů v rámci čtvrteční Klubové noci a to vše tradičně se vstupem zdarma.

Královehradečtí Kantoři vznikli v roce 1970, sjezdili půl světa, získali spoustu ocenění, natočili za 42 let existence 11 alb ( z toho sedm cédéček, ta předchozí ještě byla elpíčka ) a čtyřikrát za tu dlouhou dobu vyměnili podstatnou část svého obsazení. Ačkoliv se to zdá k nevíře, v Malostranské Besedě, pražské Mekce této hudby, hráli naposledy v roce 1979… Takže již dvacet let klávesistka a kytaristka současných Kantorů Eva Černíková mohla usmívajícímu se publiku sdělit, že když jeden z otců zakladatelů Honza Filip hrál naposledy v Besedě, ona a také druhá žena v souboru flétnistka Martina Vejrová ještě chodily na základku…

Novoměstská radnice v Praze 2 na Karlově náměstí je národní památkou. Památná je hlavně tím, že tu proběhla 1. pražská defenestrace. Aktuálně tu ale v sobotu proběhl Jazz and rock festival 2012. Slavnostní troubení na věží ve dvě hodiny odpolední jsme si s ženou Růženou odpustili a tak jsme až krátce po třetí, za reprodukovaného dívčího swingového zpěvu, vstoupili na radniční dvůr a usadili se na zahrádce kavárny spravované legendárním restauratérem, stínovým ministrem Strany mírného pokroku v mezích zákona pro hospody a hospodářství Josefem Kočovským.