Marsyas

Rozhovor s dr. Lubomírem Houdkem, ředitelem nakladatelství Galén.

Jak jste přišli na staré nahrávky Marsyas?

Mám je léta rád a štvalo mě, že některé věci nebyly vydány, zejména nebyla zachycena jejich akustická a asi nejsilnější podoba. Několik let jsem čekal, protože to vypadalo, že desku vydají jiná vydavatelství. To se vleklo, poté usnulo, pak mi zavolal Oskar Petr: Nikdo s tím nic nedělá, nechceš to udělat ty? Okamžitě jsme se domluvili, on připravil dramaturgii a pak začalo shánění nahrávek a zejména práv na některé písničky. U některých coverů jsme bohužel neuspěli. Při výběru vlastních písniček si Zuzana s Oskarem vybrali většinou verze, které se jim zdály nějak nejpovedenější svojí náladou, verze, které měly nějaký švih, i když třeba nešlo o nejlepší technickou kvalitu. Z toho jsme pak dvojdesku poskládali, Pavel Karlík ve studiu SONO čaroval se třicet let starými nahrávkami, Luděk Kubík s Karlem Halounem udělali úžasný obal… no a vyšlo to.

Říká se, že to byla docela práce, protože některé nahrávky byly uloženy kdesi ve sklepě…

Práce to byla, protože nadšenci sběratelé měli mnohdy nahrávky různé kvality. Když měli ještě pásky, šlo to, horší byly různé amatérské digitalizace a to je skoro vždy průšvih. Ale měli jsme i štěstí. Například jsme chtěli, aby druhý disk představil první album kapely, ale s necenzurovanými texty a v té nejčistší podobě dvě kytary a tři hlasy (i když ve dvou písních hraje Honza Hrubý na housle). A Vladimír Misterka měl v archivu právě skvělé nahrávky z Pardubic z roku 1978, kdy tato sestava kapely již pomalu končila.

Určitě to nebyla první deska, které jste pomohl na svět. Které byly ty před tím?

Těch už máme více, nejméně tři desítky. Ono to začalo tak, že úplně na začátku jsem chtěl vydat knihu písňových textů Vladimíra Merty, začali jsme na té knížce pracovat, sice ještě pořád není dokončena, ale v mezičase jsme se dohodli vydat vlastně první české pořádné vydání jeho alba Ballades de Prague z roku 1968, které natočil ve Francii. Vydali jsme knihu o sdružení Šafrán, na oslavu vydání jsme udělali koncert téměř všech jeho členů po třiceti letech od festivalu v Pezinku, z koncertu vyšlo DVD a už to jelo. Mapuji vlastně lidi, které mám rád, Vladimíra Mertu, Vlastu Třešňáka, Honzu Buriana, Jiřího Dědečka, Jaroslava Hutku atd. atd. Jako úplná novinka dnes vyšla sbírka písňových textů Jiřího Zycha pro Petra Lutku, knížka se jmenuje Zběsilé balady a její součástí je i CD s nahrávkami 24 písní. Setkání s Jiřím Zychem si považuji, je to pro mne jedno z nejkrásnějších osobních setkání v českém folku.

Galén je přece nakladatelství zejména zdravotnické a lékařské literatury – jak to?

Galén je v první řadě nakladatelství, věnujeme se již dvacet let převážně zdravotnické literatuře, ale děláme i beletrii, populárně vědeckou literaturu a memoáry, které se nějak točí kolem medicíny. Já vlastně pořád čekal, kdo konečně vydá různé knihy či desky městských písničkářů, nic se nedělo, tak jsme to začali dělat sami. A zdůvodnil jsem si to prostě: Hudba léčí, ne? Jiřímu Dědečkovi jsme vydali knížku, Honzovi Burianovi, Jiřímu Černému, pak vyšla Klimtova monografie o Krylovi, Bezrův rozhovor s Vlastou Třešňákem, na to se nabalovaly další a další, až z toho vznikla edice Olivovníky, jakási pocta řadě skvělých lidí. Nejde zdaleka jen o Šafrán, vždyť Jiří Suchý, Václav Havel, Karel Hvížďala, Vojta Lindaur, Michal Bystrov a další členy tohoto sdružení nebyli, ale jsou to lidi, které máme s redaktorem Honzou Šulcem prostě rádi.

Chystáte něco dalšího z muziky?

Máme rozdělanou celou řadu věcí. Dokončujeme další svazek Hutkových spisů, jeho mimořádně zajímavé prózy z exilu, román Dopisy Ivanovi nebo provokativní prózu Dvouseta, točíme nové desky Vladimíra Merty i Petra Lutky, Vlasta Třešňák se na natáčení pomalu chystá, připravujeme pečlivé reedice, například Mertovo album z roku 1970 Pravda o Marii, kompletní vydání Hutkovy desky Vandrovali hudci s dosud nevydanými písněmi z archivu brněnského rozhlasu a dokončujeme i Vlastův legendární Koh-i-noor s bonusy. Vyjde brzy CD Jiřího Šlupky Svěráka Stará píseň, nachystali jsme první domácí vydání Soukupova alba Radio z produkce Pallasova vydavatelství Šafrán 78, rozšířené vydání Karáskovy první desky Řekni ďáblovi ne a na dalších věcech průběžně pracuji.

Foto: František Heřman