Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Maxmilián Zítra má svátek Ferdinand

Karel Horký a Pavel Foltán ve studiu.

Že to hned úvodem vypadá tak trochu jako z učebnice dějepisu pro základní školy? Ale ono to tak nevypadá – ono to tak je. Snad jen, že nějakých těch dvacet let už nemusíte řešit buď dráty na čáře, či výjezdní doložku do Jugošky a tak nějak podobně. Asi tak nějak podobně, jako to naši předkové nemuseli řešit ani před necelým stoletím, anebo už před třemi sty lety… Zdá se ale, že něco tu přetrvalo i přes všechny ty věky. Zdá se, že časy se mění, ale že něco zůstává. Zdá se, že důvody k exulantství české inteligence tu stále jsou. („Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale…“, jak praví klasik českých klasiků.)

Nám pamětníkům, ale i mladším ročníkům, orientovaným na české hudební mapě, je jméno Daniel Forró – neboli občansky Karel Horký – velmi dobře známé a z paměti nevymazatelné. Jeho muzikální kořeny jsou v rodné Jihlavě, aneb jak on sám důvěrně říká v „Mahlerstadtu.“ Karel Horký dosáhl popularity už na přelomu 70. a 80. let minulého století („… to letí, to letí …“) na jihomoravské hudební scéně, kde byl – tehdy ještě coby student skladby u profesora Piňose na JAMU v Brně a před tím pochopitelně i jako absolvent konzervatoře – klávesákem brněnské art-rockové sestavy Progress 2, v níž hrál zhruba dvě sezóny a poté asi stejnou dobu působil ve fúzovní formaci Bronz, s nimiž koncertoval a za tu dobu i nahrál dohromady asi deset gramofonových desek - od singlů až po elpíčka.

Pak už ale tento prostor nemohl stačit rozvoji hudební osobnosti typu Karla Horkého - vrozenému žánrově nezaškatulkovatelnému rozměru i nespoutatelně kosmopolitní perspektivě. Jeho (hudebně sice „klasicky“, ale ohledně tehdy ještě nové techniky a nových technologií v podstatě průkopnicky) globálně rozvíjenému talentu a intelektu. A pochopitelně nemohl stačit ani jeho filosofickému gruntu s evidentním hudebně-vědeckým štiftem a tomu odpovídajícími schopnostmi. Otázkou je, zda i možnostmi. Takže už někdy v polovině zmíněných 80. let zakládá Karel Horký vlastní projekt s názvem Forrotronics, stojící na artificiální hudbě s praktickým využitím všech možností elektroniky a výpočetní techniky.


Tou dobou se mu začíná přezdívat i Mr. MIDI – a není divu: Mimo jiné je i firemním hráčem firmy Yamaha a vyhledávaným guru studiové magie. Ale působí i jako autor a producent scénické hudby, třeba k divadelním hrám, např. v tehdejším Divadle bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno, známé hlavně svými akvizicemi z oblasti muzikálové branže). V průběhu 90. let pak působí i jako pedagog JAMU, když zde – na své alma mater – obohacuje genetický rozměr brněnské akademické avantgardy i o ducha Forrotronics - a i tím vrací své škole i celé společnosti to, co mu do té doby dala. Při tom se jedna z jeho tehdejších studentek z Japonska stala jeho pozdější manželkou (tedy v reálném čase i současnou – aby bylo kuloárově úplně jasno)

A tahle zdánlivě nenápadná osobní věc po nepříliš dlouhé době rozhodla nakonec o tom, že se (rozený Jihlavan a domestikovaný Brňan) Karel Horký alias Daniel Forró přiženil do Japonska, kde se nedaleko města Nagoja usadil, a kde už několik let žije a s manželkou Čieko vychovává dceru a syna. Mě osobně jeho exil kdovíjak nepřekvapil, protože se dlouho známe - už z vysokoškolských časů. A kolem přelomu tisíciletí jsme spolu také několik let působili coby lektoři rockových kursů. Takže jsme po večerech probrali i nejedno téma ze života… Co mi ale od té doby ještě víc vrtá hlavou? Jádro pudla té historicky tuzemské tradice – v čem to xakru vězí, že tahle zemička, coby velkokapacitní líheň talentů a farma na špičkové fachmany ne a ne udržet si doma to nejcennější? Právě to nejcennější, co vždycky měla a (doufejme, že snad) zatím ještě pořád má – ty svoje Mozky a ty svoje zlatý český ručičky. A je šumafuk, jestli je to muzika, sport, plastická chirurgie a tak dále. A k čí škodě? Tož tak.

Karel Horký – coby nyní už několikaletý Čechojaponec – však na svou starou vlast myslí. A i přes tu dálku už doma předvedl, že stále tvoří, a že se duch Forrotronics dá skloubit mimo jiné i s tradiční japonskou kulturou. Ale při jeho předchozích dvou letmých misích nešlo jenom o muziku, ale šlo i o kulturní rozměr a tradici v širším smyslu. Tak třeba i s přispěním kontaktů z jeho okruhu se asi tak před dvěma lety dostal na zámek Horšovský Týn pravý a nefalšovaný samurajský meč - origoš jako Brno, a to poněkud přes Vídeň - jak jinak tady, že („kousek po kousku jak ve starým Rakousku…“)

Také letos v červnu povede Karlova několikadenní cesta přes Bratislavu, Krakov a Zakopané na Moravu i do Čech, kde se Karel Horký objeví při následujících kulturních a společenských příležitostech:

* 4. 6. od 19:00 hodin v Kapli Božího těla – vystoupení s japonským tenoristou Noritaro Dei, který učí japonštinu na olomoucké universitě (a s Karlem Horkým vystupoval v Tokiu už před dvěma lety) – téma recitálu je nasnadě „Japonsko a Morava v hudbě“ a po vystoupení bude s protagonisty i beseda na dané téma;

* 11. a 12. června mají Karel a Čioko v plánu rozhovor s Martou Kubišovou pro jejich časopis „Club Daniel“;

* 13. 6. v 19:00 hodin provede Karel Horký sólový klavírní a (Daniel Forró) varhanní recitál v sále ZUŠ na náměstí v Telči;

* 14. 6. od 17:00 hodin v jihlavské knihovně pak bude Karel Horký přednášet o Japonsku.

V rámci svého „výletu“ se Karel Horký jistě setká i s členy svého fan-klubu třeba v Brně, nebo v Boskovicích i v Praze, odkud 16. června s Čioko odlétají přes korejský Soul nazpět do Japonska. (Ten let jim teda nezávidím – a že my muzikanti jsme z profese na cesty zvyklí). No a já vám to všechno teď slepičím hlavně proto, že pokud budete tou dobou zrovna někde poblíž Olomouce, Telče, anebo Jihlavy, tak máte dost dobrou příležitost vidět a slyšet, co dělá, hraje a co si myslí sice nepřemedializovaná, ale doopravdická osobnost naší kultury. Osobnost netrpící ani náznakem celebritidy a těch podobných syndromů.

A na závěr líbějí vodpustit (třeba vzhledem k tomu, že někdo to rád horké, anebo že trocha bulvárie nikoho nezabije ) ještě malá perlička – Karel mi jistě promine: Už to bude bratru počítáno dobrých 30 let i kil, co jsem jednou přišel ke Karlovi na návštěvu do jeho tehdejšího podnájmu v Žabinách (pozn. pro příznivce country - jestli mě paměť neklame, tak tenkrát Karel kamarádil s Věrou rozenou Šolínovou, provdanou Martinovou, co tehdy studovala kytaru u prof. Sádlíka na konzervatoři v Brně – podobně, jako třeba Miloš Dvořáček a jiní). Karla jsem zastihl s nářadím v ruce nad rozkuchaným Moogem, což tehdy ve „východní zóně“ byly kultovní klávesy nadmíru velmi vzácně ojedinělé. Tehdy jsem střeva polyfonního Mooga viděl na vlastní oči v reálu a takhle zblízka úplně poprvé. A to jenom díky tomu, že se krátce před tím při koncertu legendární slovenské kapely Collegium Musicum její klávesák a protagonista Marian Varga poněkud rozehrál, takže ten jeho Moog hned po koncertě skončil v opravě – u Karla Horkého…

Pavel Foltán


(Foto: Forró archiv)


Foto týdne

Jste náš host číslo

8922217

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz