Eddie Jobson a John Wetton při koncertech na domácí půdě
Kapelu tvoří muzikanti, kteří prošli skupinami zvučných jmen, jako jsou King Crimson, Roxy Music, Uriah Heep a Yes, nebo doprovázeli jiné hvězdné muzikanty, například Franka Zappu, Garyho Moorea nebo Johna McLaughlina.
Mezi takzvanými superskupinami vyčnívá jeden starší, progresivně rockový projekt, který si dal krátké jméno U.K. Ačkoli tahle skupina působila jen v letech 1977 – 1980, zanechala po sobě tři desky a ovlivnila nespočet muzikantů, například Yngwieho Malmsteena, který zařadil skladbu In the Dead of Night na své album Inspiration z roku 1996, kterým vzdával hold svým hudebním idolům.
Kapelu založili v roce 1977 baskytarista a zpěvák John Wetton, známý z působení v King Crimson, Roxy Music, Uriah Heep nebo The Family, a bubeník Bill Bruford (King Crimson, Yes, Genesis). John Wetton si do kapely vybral klávesistu a houslistu Eddieho Jobsona, který si v té době vysloužil ostruhy v kapelách Curved Air, Roxy Music a u Franka Zappy. Bill Bruford na druhou stranu přivedl talentovaného kytaristu Allana Holdswortha (Soft Machine, Gong).
První a eponymní deska vyšla v roce 1978 a na to, jak byla experimentální a neortodoxní, se dostalo velmi vysoko na žebříčcích jak v Británii (43. místo), tak ve Spojených státech ( 65. místo). Jistě tomu napomohla hvězdná sestava, ale nejen to. Přestože album nabídlo originální a pestrou směs progresivní hudby, bylo zároveň i poslouchatelné a přístupné širší vrstvě posluchačů.
Během následujících turné ale uvnitř kapely začaly narůstat názorové třenice. V U.K. se utvořila dvě křídla – jedno (John Wetton s Eddie Jobsonem) chtělo hrát více pro lidi a směřovalo spíše k popovému proudu, zatímco druhé (Bill Bruford s Allanem Holdsworthem) se chtělo přiklonit víc k jazzové hudbě. Vše vyvrcholilo v roce 1978, na jehož konci byl Allan Holdsworth z kapely vyhozen pro názorové rozdíly. Krátce po něm se rozhodl z vlastní vůle odejít i Bill Bruford. U.K. se rozhodli dál pokračovat bez kytaristy a na uvolněné místo bubeníka angažovali bubenického maestra Terry Bozzia, kterého Eddie Jobson znal ještě z působení u Franka Zappy. Trio se pustilo do skládání nového materiálu a v březnu 1979 vypustilo do světa desku Danger Money, která se ve Spojených státech vyšplhala na 45. příčku žebříčku Billboard. Převážnou část roku strávila kapela na společném turné se spřízněnými Jethro Tull. V září vychází respektovaná živá deska Night After Night, kterou U.K. natočili v červnu v Japonsku.
Po skončení turné, místo aby se odebrali do studia a pracovali na nové desce, se nicméně kapela rozchází. John Wetton a Eddie Jobson se neshodli na dalším vývoji. Zatímco Wetton chtěl kratší skladby, Eddie Jobson tíhnul k delším a propracovanějším kompozicím.
Přes volání fanoušků a několikerou snahu o obnovení kapely, zejména na konci devadesátých let, se očekávaný comeback uskutečnil až v roce 2011, kdy se dala dohromady poslední sestava kapely Wetton, Jobson a Bozzio. Pro evropskou část turné se nicméně v sestavě U.K. objeví australský talentovaný kytarista Alex Machacek, který hraje s Jobsonem již pátým rokem. Na bicí se potom představí protřelý bubeník Gary Husband, známý z působení s Level 42, Gary Moorem nebo Johnem McLaughlinem. Pro všechny skalní fanoušky kapely U.K. byl pražský koncert nezapomenutelným zážitkem.
Sál pražského Lucerna Music Baru byl oblepen plakátky upozorńující publikum že: No Photo, No Smoking, No Recording. Přesto, nebo právě proto bylo možno zahlédnout v publiku svítící displaye mobilních telefonů a miniaturních videokamer. Muzikanti nechtěli být rušeni, ale techniku nelze zastavit. Na druhou stranu striktní zákaz kouření způsobil, že v sále bylo dýchatelno, což někdy nebývá. Nicméně koncert potěšil nejen skalní fanoušky, kterých bylo poměrně dost (podle projevů již při prvních tónech jednotlivých skladeb), ale i početnou skupinu posluchačů, majících rockovou muziku v oblibě.
I v Lucerna Music Baru mají koncerty U.K. svoji atmosféru
Foto: František Heřman