Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Stanislav Zítra má svátek Státní svátek

Tohle je Vlasta Redl, ale obrazně řečeno - se stejně otevřenou náručí ho přivítalo pražské obecenstvo

Tak jako měli fanouškové fotbalové Sparty svého VLASTU Buriana, fanouškové Slavie Bicanova parťáka VLASTU Kopeckého, fanouškové brněnské hokejové Komety VLASTU Bubníka, mají fanouškové českého folku (a nejen folku) už dobrého čtvrt století svého VLASTU Redla. Bylo to v předposlední březnový čtvrtek jasně poznat u Kulturního domu Vltavská v Praze, kde se scházeli lidé nejrůznějšího věku a zejména pak v podzemním sále, kde bylo plno a mezi natěšenými diváky bylo i plno známých tváří (nebo v případě rádií známých hlasů).

Celý článek...


Přiznám se, že pamatuji doby, kdy by to, myslím, nikoho ani nenapadlo. Hranice žánrů byly pevné a téměř nepřestupitelné. Stačilo, aby se na trampském festivalu objevila elektrická kytara nebo bicí – a nevole byla na světě. A spojit folkaře se symfonickým tělesem ?..!

Poprvé jsem zažil něco podobného ve Vleticích, kde Zdeněk Kovařík pořádal Hraní do lesa. Hradišťan měl takový úspěch, že obecenstvo, které sedělo na zemi v travnatém amfiteátru, nechtělo moravské muzikanty vůbec nechat odejít. Jura Pavlica to vyřešil tím, že si pozval posilu – plný autobus zlínské filharmonie. Přišla padesátka hudebníků a hudebnic většinou v černém a když spustili s Hradišťanem Modlitbu za vodu – diváci řičeli nadšením.

Podruhé jsem seděl v třeboňském zámeckém parku, společně s Jihočeskou filharmonií koncertovali Nezmaři a připravili posluchačům skvělý zážitek, který ostatně zachytilo i existující cédéčko.

Celý článek...

Vlasta Redl

Ano, navazuji hned na minulý týden a na slova šéfredaktora Fedora Skotala: kdo si myslí, že ho nemáme rádi, ať to ani nečte !

Týden začneme ve městě, které stojí v pěkné rovině a dostalo se i do znárodnělé písně – v Kolíně. Uprostřed města je náměstí, které pamatuje koncerty slavné Kmochovy dechovky i dirigenta pana Vostrčila, který se stal slavným hercem Formanových filmů. Skoro v rohu je nepřehlédnutelná radnice s černobílou sgrafitovou fasádou a hned vedle ní svítí modrá písmena Městského společenského domu, v jehož prvním patře je útulný skoro čtvercový sálek s podiem a v předsálí neméně útulný bufet s průhlednými šálky na dobrou kávu a pohlednou obsluhou.

Toto prostředí se dva dny stalo domovem budějovických Nezmarů, kteří po skvělé zkušenosti se svým repertoárem v podání Jihočeské filharmonie v třeboňském zámeckém parku uspořádali v Kolíně společný koncert s místní komorní filharmonií. Jak to dopadlo si přečtete v pondělí a jak to vypadalo vám přiblíží fotografie Františka Heřmana.

Celý článek...

Jerry Pupál Vecka zkouší rýžování zlata v Coloradu

(Předmluva ke knize J.P.Vecky Al Packer z pohledu prospektora)

Jako další téma své nové knihy z oblasti literatury faktu si Jerry Vecka, který žije v Coniferu v americkém Coloradu, zvolil po osobě cestovatele a polárníka Jana Eskymo Welzla kontroverzní a dohady obestřenou postavu prospetora Alfreda Packera. A protože s tímto jménem je spojena řada dosud uspokojivě nevyřešených otázek, ale i jistá, lidským druhem neakceptovatelná úchylka, věnuje se podrobněji i tomuto aspektu - a to kanibalismu.

Celý článek...


NOVOROČNÍ

„ Jak na Nový rok, tak po celý rok“ pravil Dany a vystrčil z celty malíček, aby vyzkoušel sílu mrazu. Vedle spočívající spacák, zamuchlaný v celtách, ani nedutal, jen z otvoru pravidelně stoupaly obláčky zmrzlého dechu.

„Kolem mínus dvaceti“, hlásil Dany, „ co budeme dělat ? „

Jinovatkové obláčky se zvolna rozplývaly v zasněžených větvích a neodpovídaly.

„Budeme dneska vůbec vstávat ?“

„ Mně je dobře a teplo“, ozval se Smrčkův dutý hlas ze spacáku.“ Já tu zůstanu. Ale poslyš, nejde sem někdo ? „

Celý článek...


S Ruth jsem se letmo seznámila na Jamboree ve Strakonicích v roce 2004. Zanedlouho jsme se opět setkaly na Banjo Jamboree v Časlavi. Mezi řečí jsme zjistily, že obě máme boty z toulavých psů a zřejmě i stejnou krevní skupinu...Ruth byla nadšená z českých skupin, nejvíc se jí líbila Druhá tráva. Tak jsem ji představila Robertovi Křesťanovi a Luboši Malinovi – kterého se nesměle zeptala, jaké jejich cédéčko by jí doporučil. Tehdy padla volba na Best & Last. Hned si je zakoupila a hrála pořád dokola v autě.

Celý článek...


První částí termínu Sauerkraut Cowboys je německé jméno pro zeleninovou složku vepřo-knedlo-zelo, ta druhá odkazuje na Divoký západ. Nejen tímto pojmenováním muzikoložka Ruth Ellen Gruberová vystihuje svůj obdiv pro český bluegrass, jehož jméno pomáhá šířit v USA.

Píše o revitalizaci židovské kultury po pádu železné opony, ale fascinuje ji hudba, která u nás měla funkci společenského, proamerického manifestu. Spisovatelka Ruth Ellen Gruberová překládá písně Druhé trávy Roberta Křesťana, přednáší o českém bluegrassu v Nashvillu a také je autorkou termínu Sauekraut Cowboys pro evropské opojení Divokým západem.

„Když byly v Německu americké jednotky, armádní radio vysílalo country i jazz a ovlivnilo místní publikum. Dnes country získává nové fanoušky a Američané objevují bluegrass z Česka“, řekla R.E. Gruberová.

Celý článek...


Bob Dylan fatálně ovlivnil první generace našich folk-singerů. Ovšem nejen je - Dylanovy písničky přebíraly i hvězdy hlavního proudu populární hudby. Z těch dodnes nezapomenutých připomeňme Waldemara Matušku, trio Golden Kids i samotného Václava Neckáře… Rebelující Dylan by se divil všemu tomu pozlátku

Ani jsme tehdy netušili, že „rebelové“ naší trampské písně nebyli ve světě osamoceni. Na nashvillské hudební scéně se pomalu, ale jistě objevovaly první příznaky velkých přeměn sedmdesátých let. V celém průběhu šedesátých let se zde postupně formoval a ustálil „nashville sound“ - country obdoba uhlazeného středního proudu zábavné hudby, vyjadřující hudební odpověď myšlení a hodnot velké části střední generace na léta nejistoty při vzniku rock´n´rollu a jeho pozdějšího přerodu v celou oblast rockové hudby.

Celý článek...

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7148347

Melanž

  • Dubnoví oslavenci II

     

    *22. 4. 1936 - Glen Campbell, americký zpěvák z pomezí popu a country, největší hity měl v 60. a 70. letech. V roce 1958 se stal studiovým muzikantem v Los Angeles. Na desku si ho pozvali Rick Nelson, The Beach Boys, Merle Haggard, The Monkees, Elvis Presley, Frank Sinatra, Dean Martin, The Mamas & the Papas a mnozí další. Glen ovšem čekal, kdy se mu podaří prosadit se jako zpěvák a čas nastal v roce 1967 s hitem Gentle on My Mind a o rok později a I Wanna Live. Od té doby se vyskytoval v televizních show, filmech vedle filmových velikánů a vůbec, dokázal svou kariéru dlouhodobě zužitkovávat, jenže koncem osmdesátých let došlo k problémům s drogami, devadesátá léta byla všelijaká, ale v roce 2002 se znovu octl v hitparádách s remake jednoho svého starého hitu - Rhinestone Cowboy. Ovšem problémy s alkoholem měl i v té době. V roce 2005 byl uveden do síně slávy Country Music.

     

    *23. 4. 1936 Roy Orbison (85 let), americký písničkář, průkopník rock and rollu, který ovšem zasahoval i do jiných žánrů. Více v článku na naší hlavní stránce v den Royových nedožitých narozenin.

     

     

    *25. 4. 1951 Zdeněk Merta (70 let), hudebník a hudební skladatel. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno, za partitury muzikálů Babylon a Svět plný andělů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hraje šansonový muzikál Nahá múza, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie Ptákoviny (politická satira Jiřího Žáčka na motivy Aristofanovy hry Ptáci). Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení Casanova (scénář a režie Juraj Jakubisko), ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu (libreto Karel Šíp) Ferdinand a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu La Roulette. V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě (dir. C. Richter, rež. S. Moša) - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojty Dyka. Věnuje se také hudbě filmové, v posledních letech spolupracoval na filmech Summer with Ghosts, Hranaři, Probudím se včera nebo Zločin v Polné. Napsal tři knížky – Pražská svatba a jiné erotické povídky, Křížem krážem a Hudba je zázrak. Příležitostně publikuje v různých periodikách. Patří mezi výrazně všestranné hudebníky – mezi jeho poslední aktivity patří autorská i producentská spolupráce se Zorou Jandovou. Spolupracoval také s Hanou Hegerovou, Petrou Černockou a dalšími interprety. 

     

    *26. 4. 1941(80 let) Jan Antonín Pacák, akademický malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, hudebník, multiinstrumentalista; syn architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách). Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959 -1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii, výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70 knihám); v letech 1988-1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979-1990). Působil rovněž jako pedagog. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku). Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA). J. A. Pacák byl nejen výtvarník, ale i hudebník – multiinstrumentalista: hrál na dechové i strunné nástroje  - flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, basovou kytaru, autoharfu – a bicí a percussion; veřejnosti byl nejznámější jako bubeník skupiny Olympic (1965 – 1971) se kterou nazpíval i několik písní (Strejček Jonatán, Anděl a já, Bon Soir, Madmoiselle Paris – tato píseň měla mít původně jiný rytmus a aranžmá, Petr Janda nakonec ustoupil Pacákovi a píseň dostala známou valčíkovou podobu), hrál dixieland, jazz, beat, rock, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka; o jazzu a beatu připravoval i pořady pro Čs. rozhlas.(Wikipedie)

     

     

    * 30. 4. 1961 Jaroslav Dušek (60 let), je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem, vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den (podle učení Australanky Jasmuheen).

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz