Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Kateřina Zítra má svátek Artur

Žluté růže a Olga Matušková zahajují muzeum

Waldemar Matuška – třebaže má na vyšehradském hřbitově hrob s deskou, kterou mu navrhl kamarád Kristián Kodet – je tady pořád s námi a dosvědčily to i dvě události, kterými jsme si připomněli Waldovy ( už tohle pojmenování, pod kterým ho všichni znají, o něčem svědčí) nedožité osmdesátiny.


V neděli 1. července se zaplnilo divadlo Ta Fantastika do posledního místečka lidmi, kteří se většinou znali a především měli rádi Waldemara Matušku a jeho písně. A protože jsme v Čechách, stala se i věc nevídaná, protože většina návštěvníků přicházela do divadla za doprovodu sokolských dechovek a uprostřed usměvavých a mávajících Sokolů a Sokolek všeho věku, kteří svým pochodem na Staromětské náměstí nejen slavili 150. výročí své organizace, ale zvedli koutky i všem, kteří přicházeli oslavit 80. narozeniny člověka, který svým uměním nezarmoutil snad nikoho v téhle zemi.

„V pravé poledne“ dostal název koncert, kterým si mohli všichni přítomní připomenout, že Walda by měl osmdesát let. KTO taky začali jednou z Matuškových velmi známých „ Kvete mák a slunce pálí“ – jenže která z Waldových písniček není hodně známá ! A přidali „ Zrádné banjo“, které připomnělo začátky téhle kapely, která pak se stala neodmyslitelnou součástí většiny písniček Waldemara Matušky a posléze i Olgy Blechové, zanedlouho Matuškové.

Olina taky záhy přišla na podium, aby s Petrem Třebickým moderovala dění na jevišti, vždyť i proto přijela z Ameriky i s mladým Waldíkem, o kterém všichni říkají, že tatínkovi vypadl z oka. A protože Walda, jak známo, měl moc rád lidové či národní písničky, zazpívala si hned na úvod s KTO taky už roky pořádný hit našeho hudebního pokladu – „Aby nás Pánbůh miloval“.

A přicházeli další Waldovi kamarádi, kteří na něho vzpomínali a většinou to byly taškařice, protože o ty u Waldy nikdy nebyla nouze. Karel Štědrý, Kristián Kodet, Václav Postránecký – ten řekl krásnou větu, že dokud poslední z nás bude na Waldu vzpomínat, bude zpěvák pořád s námi. A před přestávkou Olina zazpívala i s anglickou verzí krásnou píseň Den jde spát, neboli Day Is Hard.

V druhé půli koncertu už se rozezpívali i diváci, ale ztichli po velkém potlesku na přivítanou Heleně Vondráčkové, která udělala radost Waldovou oblíbenou písní z Noci na Karlštejně „Lásko má, já stůňu“ a byl to zážitek.

Tentokrát asi víc než kdy jindy byly funkční a někdy dojemné obrázky, které se po celou dobu koncertu promítaly na velkém plátně v pozadí jeviště, které posloužilo i k video záznamu z jednoho Waldova amerického koncertu a podtrhlo skutečnost, že ve Fantastice byl Walda skutečně přítomen.

Dva dny po koncertu se v Jaroměři-Josefově otvíralo Muzeum Waldemara Matušky. Místo rozjásaných Sokolů v Praze přišla do Josefova průtrž mračen, ale na kráse celé akce pod střechou Vojenského muzea to neubralo.

Waldík,Miroslav, Olga, M. Frost, F. Hacker / za ním J. Valajanis/

Miroslav Frost při zahajovacím projevu

Mezi hosty pochopitelně nechyběla Olga Matušková s Waldíkem a jeho nevlastním bratrem Miroslavem, ani Jana Bobošíková, která zasponzorovala práci výtvarníka Petra Nováka na Waldově bustě a především člověk, který si celou akci vymyslel a jako letitý fanda Waldemara, kterého slyšel poprvé ve svých šestnáci letech, dodal většinu vystavených exemplářů – Miroslav Frost.

Po jeho úvodním slově zahráli dva členové KTO - kytarista František Hacker a foukačkář Jean Valajanis – Žluté růže z Texasu a všichni společně, co se jen vešli do posledního sálu muzea vedle Waldova piana, si zazpívali Sbohem lásko.

V muzeu je vedle spousty fotografií, plakátů, desek, CD, DVD, VHS také například první Waldova kytara nebo oblek, ve kterém přijímal ocenění od prezidenta Klause a jak řekla Olina – ještě spousta věcí je v krabicích na Floridě, které časem muzeu propůjčí.

Když jsme s Frantou Heřmanem z čerstvého muzea odjížděli, říkal jsem si, že Miroslavu Frostovi se podařily jednou ranou dva velmi prospěšné zásahy: vytvořením Waldova muzea zdokumentoval nebývalou šíři umělcova záběru, včetně té neokázalosti, pro kterou ho lidi mají rádi – a současně nalezl velmi smysluplné poslání části historické budovy, která dlouho sloužila jen jako jakési skladiště.

Přál bych si, aby k té spoustě ukazatelů v Jaroměři přibyly i šipky kudy k Muzeu Waldemara Matušky, protože radost i dojetí, které byly vidět na Olině Matuškové, si myslím prožije každý, koho Waldovy písně oslovily.

Olga Matušková

Dojatá Olga s Waldemarovými syny

Návštěvníci s Olgou u desek a přístrojů

Dana Hackerová, busta W.M., Miroslav Frost

Průhled do sálů Matuškova muzea

Žluté růže na Waldově piánu

Waldemar Plch (vlevo) je velká brněnská celebrita. Možná byl tehdy v šedesátých letech trochu otisk staršího Waldemara, nicméně vyvinul se ve výtečného zpěváka, který má svou kapelu, někdy taky zpívá s Los Brňos, po léta organizuje v největším moravském městě Country opery, se starším Waldemarem se stali nakonec takovými přáteli, že byl zván do Matuškových Luceren nebo i na společná vystoupení na brněnskou slavnou Šelepku. Walda Plch byl souputník a kamarád dalších unikátních brněnských zjevů – siláka Franty Kocourka a Zlatého slavíka Rudiho Kovandy.

Foto: František Heřman

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6737035

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz