Pražský Jananas, úvodní skupina večera - Jaromír, Jana, Jan

To východočeské město nemá jen proslulý festival, spojený se jménem Bedřicha Smetany, nemá jen půvabné náměstí, které obháčkovává podloubí třeba jako to telčské, nemá jen Smetanův dům či zámek, který znají muzikanti i diváci z celého světa. Nemá jen sousoší s deskou, oslovující především starší občany této republiky, protože si bere na paškál někdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého. Má také Kotelnu, což je od roku 1994 hudební klub a předtím to byla skutečně kotelna, vyrábějící teplo pro nedaleké sídliště.

V téhle Kotelně bylo plno a především mladého publika, protože litomyšlská skupina Věneband tady křtila své první cédéčko Všem králům. A protože hlavní autorce a sólistce Janě Věnečkové je teprve osmnáct a její sestra Iva je ještě mladší, není divu, že na parketu byli jejich spolužáci a další omladina, která vytvořila to, čemu se u fotbalu říká „dvanáctý hráč“.

Večer začal krátkým sestřihem z historie kapely a vyvolával salvy smíchu, protože Jana začala vystupovat s houslemi, když jí bylo devět a Ivě za klávesami (které tehdy ovládala jen jednou rukou) bylo šest…Veškerou energii tenkrát musel z podia rozdávat taťka Josef Věneček s kytarou, ale v té době si obě malé slečny určitě ani neuvědomovaly, jak je to bezvadné, když táta s mámou je vedou k muzice.

Předkapela Jananas (Jana Infeldová, Jaromír Fulnek a Jan Vávra) to rozbalila nejen chytrými a čitelnými texty a výraznou muzikou, ale vlastně přispěla k tématu jak je dobře, když rodiče už od přednatálního stavu berou své příští potomky do víru hudby – jako to bylo u Jany Infeldové . První písnička byla o zmrzlině, což bylo v horkém prostředí od Jananasu velmi příjemné, poslední písničku si s nimi zahrála na housle i Jana Věnečková a Honza Vávra konstatoval, že by se v tu chvíli snad měli jmenovat Janajananas…

Autorka, zpěvačka, houslistka, mandolinistka- Jana Věnečková

A přišli na podium oslavenci. Trojnásobná vítězka Folkového kvítku a osobnost Dětské porty Jana byla na podiu postavou nejmenší, Iva ji přerostla už někdy před třemi roky, ale jinak mohou mít rodiče radost z obou. Za bicími si zahostoval Jan Jovbak, z trojice mužské části Věnebandu byl nejvyšší trumpetista Jan Krásný, který ovládal celou škálu perkusí, včetně nejnovějšího xylofonku, baskytarista Petr Lenoch je opakem svého jména a taťka Věneček zůstal s kytarou (a většinou i s Janou) energetickým centrem celého seskupení.

Jana s Ivou sice tvrdí, že ten talent na zpívání mají po rodičích ( taťka k tomu dodal, že maminka Jana se ale hrozně stydí), ale k písničce Chrám štěstí si pozvaly paní profesorku Kalousovou-Hockovou, k níž chodí cizelovat své hlasy a bylo jasné, že jim paní profesorka má co předávat.

Na křest přišla i maminka, které Jana veřejně poděkovala, že to s nimi vydržela a šampaňským osvěžené album putovalo vzduchem do rukou nejšťastnějšího z roztleskaných diváků a fandů. Přídavek Volný pád nestačil, tak Věneband přidal na závěr i Zažloutlé psaní a když jsem sledoval Janu, jak vyšívá na housle a k tomu zpívá, maně jsem si uvědomil, že taková Iva Bittová je zhruba dvakrát starší a udělala znamenitou díru do světa. Takže Jana – i když (asi) chce být po maturitě spíš studentkou architektury než muzikantkou – má před sebou docela slušnou budoucnost.

Cédéčko „ Všem králům“ posíláme do světa – Iva, taťka, Jana

Foto: Ivan Krejza