Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Maxmilián Zítra má svátek Ferdinand

Pražský Jananas, úvodní skupina večera - Jaromír, Jana, Jan

To východočeské město nemá jen proslulý festival, spojený se jménem Bedřicha Smetany, nemá jen půvabné náměstí, které obháčkovává podloubí třeba jako to telčské, nemá jen Smetanův dům či zámek, který znají muzikanti i diváci z celého světa. Nemá jen sousoší s deskou, oslovující především starší občany této republiky, protože si bere na paškál někdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého. Má také Kotelnu, což je od roku 1994 hudební klub a předtím to byla skutečně kotelna, vyrábějící teplo pro nedaleké sídliště.


V téhle Kotelně bylo plno a především mladého publika, protože litomyšlská skupina Věneband tady křtila své první cédéčko Všem králům. A protože hlavní autorce a sólistce Janě Věnečkové je teprve osmnáct a její sestra Iva je ještě mladší, není divu, že na parketu byli jejich spolužáci a další omladina, která vytvořila to, čemu se u fotbalu říká „dvanáctý hráč“.

Večer začal krátkým sestřihem z historie kapely a vyvolával salvy smíchu, protože Jana začala vystupovat s houslemi, když jí bylo devět a Ivě za klávesami (které tehdy ovládala jen jednou rukou) bylo šest…Veškerou energii tenkrát musel z podia rozdávat taťka Josef Věneček s kytarou, ale v té době si obě malé slečny určitě ani neuvědomovaly, jak je to bezvadné, když táta s mámou je vedou k muzice.

Předkapela Jananas (Jana Infeldová, Jaromír Fulnek a Jan Vávra) to rozbalila nejen chytrými a čitelnými texty a výraznou muzikou, ale vlastně přispěla k tématu jak je dobře, když rodiče už od přednatálního stavu berou své příští potomky do víru hudby – jako to bylo u Jany Infeldové . První písnička byla o zmrzlině, což bylo v horkém prostředí od Jananasu velmi příjemné, poslední písničku si s nimi zahrála na housle i Jana Věnečková a Honza Vávra konstatoval, že by se v tu chvíli snad měli jmenovat Janajananas…

Autorka, zpěvačka, houslistka, mandolinistka- Jana Věnečková

A přišli na podium oslavenci. Trojnásobná vítězka Folkového kvítku a osobnost Dětské porty Jana byla na podiu postavou nejmenší, Iva ji přerostla už někdy před třemi roky, ale jinak mohou mít rodiče radost z obou. Za bicími si zahostoval Jan Jovbak, z trojice mužské části Věnebandu byl nejvyšší trumpetista Jan Krásný, který ovládal celou škálu perkusí, včetně nejnovějšího xylofonku, baskytarista Petr Lenoch je opakem svého jména a taťka Věneček zůstal s kytarou (a většinou i s Janou) energetickým centrem celého seskupení.

Jana s Ivou sice tvrdí, že ten talent na zpívání mají po rodičích ( taťka k tomu dodal, že maminka Jana se ale hrozně stydí), ale k písničce Chrám štěstí si pozvaly paní profesorku Kalousovou-Hockovou, k níž chodí cizelovat své hlasy a bylo jasné, že jim paní profesorka má co předávat.

Na křest přišla i maminka, které Jana veřejně poděkovala, že to s nimi vydržela a šampaňským osvěžené album putovalo vzduchem do rukou nejšťastnějšího z roztleskaných diváků a fandů. Přídavek Volný pád nestačil, tak Věneband přidal na závěr i Zažloutlé psaní a když jsem sledoval Janu, jak vyšívá na housle a k tomu zpívá, maně jsem si uvědomil, že taková Iva Bittová je zhruba dvakrát starší a udělala znamenitou díru do světa. Takže Jana – i když (asi) chce být po maturitě spíš studentkou architektury než muzikantkou – má před sebou docela slušnou budoucnost.

Cédéčko „ Všem králům“ posíláme do světa – Iva, taťka, Jana

Foto: Ivan Krejza


Foto týdne

Jste náš host číslo

8922359

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz