Čas běží tak, že si ho vlastně ani nevšímáme. Naštěstí jsou příznaky, které jej doplňují a vlastně vyjadřují. Rodí se děti, umírají nám kamarádi, mění se barva vlasů nebo vlasy vůbec mizí. Kalek je obec nad Chomutovem, kterou prochází potok, zároveň tvořící hranici mezi Českem a Německem. Nejviditelnějším „kalendářem“ je kopec za vsí, na jehož vrcholu je kostelík. Po válce se tu točil tehdy velmi populární film Uloupená hranice, pak tu bylo hraniční pásmo a kostelík chátral. Když tady Luboš s Verunkou Stráníkovi uspořádali na louce pod silnicí, kde Kalek už končí, první muzikantský potlach, byl kostelík smutnou pastouškou se špatnou střechou, do cihel vymláceným vnitřkem a vzrostlými stromy, které rostly i z hrobů kolem hřbitůvku, jenž kostelík obklopuje, jak se tak dělávalo.

Letos měl potlach už číslo 12 a bylo to znát. Nejvíc právě na tom kostelíčku. Střecha už je nějaký pátek nová, do dáli svítí bílá omítka, hřbitůvek má nové oplocení, vnitřek už je zase kostelem a všechno nasvědčuje tomu, že v prosinci se nebude hrát jen u Drexlerů, což je ten pohostinný dům přes silnici nad hrací loukou – ale přímo v kostele.

Dvanáctý Potlach u Stráníků začalo rodinné trio Jerry a dcery, doplněné kontrabasistou Standou Vobrem, který takhle doplňoval před lety rodinnou kapelu Rudy Koblice zvanou Verumka. Nebyl to tenkrát nějaký něžný název jeho zpívající dcery, které se říká Jamajka, jméno kapely vzniklo z populárních poživatin – velkého rumu a kafe.

Petr Brousil si přivedl svoje Bejlí – a zase to bylo překvapení, protože kromě Davida Deutsche, který seděl na bedně, do níž bubnoval, jak se na perkusistu patří, vyšíval na akordeon Mario Biháry, který kdysi takhle exceloval se Zuzkou Navarovou.Nádhera.

Tři muzikanty vystřídaly tři muzikantky, které si říkají A je to. Dáša Pařízková, Hanka Řeháčková a Hanka Nedvědová si postavily kousek od podia stan, Dáša s Hankou Nedvědovou naladily kytary (Hanka Řeháčková nemusela, protože kromě zpěvu hraje na perkuse) a předvedly, jak vidí svět holčičíma očima.

Místo konání - pozemek farmy U Drexlerů - Kalek

Petr Rímský - velmi milý host

Strunovrat - Jitka a Petr Šotovi

Z obce Veleň u Prahy přijela skupina Městská, jejímž mluvčím byl kapelník Jarda Budil, posílená o patrně nejvyššího mandolinistu u nás Frantu Dvořáka, který si radši sedl, aby hlavou neprorazil střechu, a dva studenty pantomimy. Valika Radzová si pantomimu vynahradila zpěvem, Tomáš Kasprzyk energickou hrou na bodhrán.

Po nich přišla manželská dvojice Jitky a Petra Šottových, kterým uvádějící Míra Ošanec už na krajském kole Porty radil, že by se mohli jmenovat Šotolina, ale neprošlo to, a tak si říkají Strunovrat. Říkali si tak i na Kalku, třebaže třetí do party Saša Frei chyběl.

Panelákoví fotři měli na českoněmeckém pomezí premiéru a byla to bomba. Při první písni - hymně Panelákových fotrů – nejdřív posluchačům spadla brada, ale když pochopili, co jim to ti pánové slovutných občanských povolání v pozašívaných teplákách a spoustě dalších převleků a fórků předvádějí, vytvořili skvělé prostředí a nechtěli Fotry vůbec pustit z podia.

Staří známí – Hluboké nedorozumění – tedy přišli do správné nálady a protože při potlaších obvykle zní trampská hymna Vlajka a zapaluje se oheň – bylo to tak i na Kalku. Hymnu s nimi zpívalo i publikum a mezi čtveřicí žen, které přinášely k hranici pochodně a oheň zapalovaly, byla i paní starostka. Luboš Stráník pak do plamenů přidal i zelený věnec a chvilka naprostého ticha patřila všem kamarádům, kteří už s námi u tohoto ohně být nemohou.

Panelákový fotr - Jarda Budil - alias strýček Pompo

skupina Mirek v akci - Stráníci a Míra Ošanec

A zatímco plameny požíraly hranici, z podia zazněly trampské písně náramné skupiny EKGM, jejichž ohlas znovu rozezpíval publikum a nesl se po stráních kaleckého údolí, nahoru k bílému kostelíku i na druhou stranu, kde se na německých vrškách tyčí obří větrníky.

A přišlo další překvapení: písničkářský bard Petr Rímský, který po letech vydává dvoucédéčkové album , nadchl posluchače nejen třípísničkovou ukázkou z alba, nejen brilantní hrou na kytaru, ale i přídavkem dvou písničkářů z doby, kdy se tomu zdaleka tak neříkalo: Ezopa a brabence s nim zpívali všichni , určitě mají na co vzpomínat a už zanedlouho se jistě budou pídit po tom albu.

Přišel čas, aby zahráli i Stráníci, aby Míra Ošanec vyměnil mikrofon za kytaru, aby si diváci vychutnali nového basistu skupiny Pavla Liptáka a aby Míra tradičně oznámil divákům, že to není žádná skupina „Stráníci a Míra Ošanec“, ale že poslouchají skupinu „Mirek“. Došlo i na samostatné hraní Luboše a Verunky a Míra, aby to vykompenzoval chechtajícímu se publiku, pozval si Páju Liptáka s elektrickou kytarou, Petra Maršíka z Mrakoplaše s basovkou a předvedli také okénko náramné muziky. Skončili samozřejmě zase všichni a atmosféra gradovala navzdory počasí, které po hřejivém slunečném odpoledni přineslo po západu sluníčka slušnou zimu. Jenže diváci se zkoncentrovali u dohořívající pagody a na jevišti to rozpálili Slávek Janoušek s Lubošem Vondrákem, kteří korunovali potlach svými písničkami a v závěru vystoupení si pozvali i Mrakoplaš ( takže se na podium skoro ani nevešli) a tohle skvělé sdružení také potlach dohrálo a zakončilo.

Slávek Janoušek a Luboš Vondrák - zase jako kdysi ...

Jeník Dobiáš - moderátor

Slavnostní chvilka při zapalování ohně - vzpomínka na Kida, Jahodu a Losnu

Foto: Jirka Esser