Jezero Franz Lake v Salida, Colorado

Koukám ráno z vokna a čumím. Sluníčko září z modrý voblohy. Letím ven a beru na vědomí, že nepřítel všech rybářů neúřaduje! Totiž nefouká. A je nebeskej klídek. Dana servíruje dvojitou kávu a já strkám pruty do auta společně s veškerým nádobíčkem a řetězem na chycené ryby. (Někdy se stane, že je k nepotřebě!) Vyrážíme na jih k městečku Salida a po ujetí sto mil (160 km) jsme tam.

Lítám s kamerou a fotím. Z toho důvodu nesekám, když berou. (dobrá výmluva, že jo?) A tak nebejt Dany, tak nevím, jak colorádskej pstruh chutná! Stejně, když neberou, tak je stále něco k vidění. Například čerstvě napadanej sníh na třech colorádskejch velikánech.

V pohoří Sawatch (někdy i Saguache) se nachází patnáct čtrnáctitisícovek. To jsou kopečky, které mají přes čtrnáct tísíc střevíců (stop, pozn.red.) k nebi. Něco jako 4268 metrů. (dělil jsem číslem 3.28) Toto pohoří dominuje krajině západně od silnice US 24 a to z Ledvillu do Salidy. Horám dominuje Mt. Elbert 14, 433 (4400 m) a je to nejvyšší hora v Coloradu. A tam jsme, kdysi, dokonce i vylezli. Až na samotný vršíček. Tenkrát Dana i já jsme byli podstatně svěžejší. Výstup vzal šest hodin, kde se nám naskytl úžasnej rozhled, ale, záhy se dostavil i nepříjemný pocit podchlazení. A tak honem zpátky do doliny. Přesto, že den byl slunečnej, tak nahoře lez‘ severák do morku kosti. Odbočil jsem, tak zpět k jezeru.

Tři velikáni v pohoří Sawatch. Shavano Peak, Mt. Antero a Mt. Princeton.

U jezera Franz, které bylo stále z poloviny zamrzlé jsme nahodili pruty. A nic. Přesto, že na jaře berou nejlíp. Tak chodím vokolo a fotím krajinu. Potkal jsem srnku a fotím jak na mně čumí a kontroluje jestli mám na rameni flintu, anebo ne. Říkám ji nahlas: „Neboj, lovím jen s kamerou!“ Asi mi rozumí, protože stojí a nechá se fotit.

Neboj! Flintu nemám, jen kameru.

Nahoře na modrém nebi provádí pilot akrobatické kousky, tak jsem ho vzal taky. I komunikační boudu pro město Salida. Kopec označili písmenem S aby bylo všem jasný, že jsou u města. Dole za jezerem je pozůstatek po zlatý horečce v Coloradu. Nechali tam trčet (asi na památku) vysoký komín bývalé tavírny zlaté rudy. A tam chtěl, kdysi, sám mister Packer tavit narubanou zeminu. Tam ji zamýšlel vozit z pohoří Komára, kde prej měl zlatej důl. Bohužel, už to nestih‘.

Komunikační stanice a písmeno S. Pro město Salida.

A tak ten polozamrzlej Franz Lake nevydal rybičku. Vadí? Nevadí! Ten čundr se počítá a pobyt na „zdravím povětří“, jak tvrdil sám Eskymo Welzl.

Ještě jsme se stavili u dalšího jezírka. Jmenuje se Sand Lake. (Pískový jezírko.) Tam u přítoku se praly husy s kačenama o kus žvance. Co jako voda přinese. Jezírko je napájené (zrovna jako Franz Lake) řekou Arkansas River. Řeka proslavená pstruhem German Brown (německý hnědý) a navštěvovaná muškaři. Příští měsíc v květnu se vylíhnou Mayfly’s a na tyto mušky pstruzi naletí. Jenže, když jako naletí, tak se nemusí obávat rozpálený pánve, neboť musí bejt okamžitě – a jemně – ponořeni znovu do řeky. Zákon zvaný Catch and Release. Chytni a pusť.

Jsme zase doma v Coniferu a plánujem čundr k dalšímu jezeru. Moji zvědové hlásili, že jezero Green Mountain Reservoir je kompletně rozmrzlé. Takže počkáme na bezvětří – což je v Colorádu rybářů svátek – a vzhůru k přehradě Zelené hory. Jezero se nachází mezi městy Dillon a Kremmling pod horami Eagle Wilderness. (Divočina orlů) a hned u obce Hennney, kde žije můj „ledovej zvěd.“ Už se nám stalo, že jsme ujeli 100 mil a ejhle, jezero pokryté ledem a nikde ani skulinka pro šňůru s háčkem.

Zdravíme - Pupál a Dana