Dnes má svátek Ivo Zítra má svátek Zbyšek

Když bylo Janu Nerudovi padesát, titulovali ho „ctihodný kmete“. Miki Ryvola přivítal 12.dubna sedmdesátku a já ho pořád a asi navždycky vidím jako kluka – jako dychtivého, nadšeného, ctižádostivého kluka, který toužil zanechat za sebou čitelnou stopu a vytvořit si svůj zvláštní mikrosvět podle vlastních představ a pravidel. Obojí se mu navzdory všemu, možná díky jeho vytrvalosti a zarputilosti, možná i díky spoustě neuvěřitelných náhod a osudových konstelací, podařilo. Nepochybně ovšem taky díky tomu, že potkal haldu správných lidiček právě pro svou velkou hru.

Prvním konkrétním krokem k vytvoření takového specifického společenství bylo založení trampské osady Zlatý klíč. Stalo se tak v ono památné datum 20.února 1956 – kdy Mikimu, který tenhle nesporně taktický tah společně s Pedrákem (jinak Jindřichem Pitrou, později skvělým kytaristou) tehdy v Kladně podnikl, nebylo ještě ani čtrnáct. Ale už tehdy mu bylo jasné, že tramping bude patřit k jeho životním krédům. Ovšem skutečný život Zlatému klíči vdechla až parta z bechyňské keramické průmyslovky, kam Mirko Ryvola na podzim onoho roku jako student nastoupil. Je až neuvěřitelné, že okolnosti sestrkaly do jednoho ročníku téhle výtvarně zaměřené školy tolik kluků a holek naladěných na stejnou strunu. A dalším malým zázrakem je bez diskusí i skutečnost, že tahle parta až na výjimky spolu vydržela dodneška – celých 56 roků! Její výjimečnost už v oněch kontroverzních padesátých letech stvrzuje i to, že se k ní přidal nejen Mikiho brácha Wabi, ale i řada dalších velice zajímavých osůbek. A pokud se tihle lidičkové nestali přímo členy osady, stali se alespoň jejími přáteli s celoživotní záruční lhůtou. Asi nemusím ani dodávat, že mnozí z nich jsou uznávanými osobnostmi kulturního světa. Bohužel mnozí jak z osadního kruhu, tak z jejich kamarádů dostali už povolávací rozkaz do trampského nebe. „Zeď nářků“ na Fort Hazardu by o tom mohla vyprávět.

Bujaré veselí Hoboes

"Pár lidiček" na Fort Hazardu

Bratři Ryvolové

Mikiho, ačkoliv se dlouhé roky živil jako výtvarný redaktor v nakladatelství, si už asi nikdo nedovede představit bez kytary. A právě muzika byla dalším polem, na kterém si Miki, jeho brácha Wabi a vlastně celý Zlatý klíč udělali svou pověst. Nezvratným faktem zůstává, že se společně s Kapitánem Kidem zapsali do historie jako průkopníci moderní trampské písničky. Zní to hodně honosně a možná i školometsky, ale vsadila bych se, že když Miki v roce 1961 skládal svou první písničku - Poslední míli, na taková velká tvrzení vůbec nemyslel. Na rozdíl od účasti v soutěži trampských písní o čtyři roky později, na jejímž prvním večeru v Lucerně se Zlatý klíč představil už jako trampský sbor s půl druhou desítkou členů. A vyhráli! Stejný rok potom stojí v křestním listě skupiny Hoboes, která se z tohohle maxisdružení vyprofilovala. Tehdy Mikiho, Wabiho a Pedráka doplňovali ještě Míra Navara a Hanka Homolková-Křížková, řečená Bandita, kteří ovšem z původního školního bechyňského kádru nevzešli. Porty se Hoboes zúčastnili poprvé v přelomovém roce 1968 a odvezli si tenkrát z Ústí nad Labem třetí místo. Sestava skupiny se v průběhu času měnila, své místo v ní našly například úžasné zpěvačky Jarka Vrbová a Marcela Koťátková-Hadravová, které už obě zpívají u nebeských ohňů, ale Miki a Wabi v ní zůstávali – až do konce.

Miki sice nebyl ve své písničkové tvorbě tak produktivní jako Wabi, má na kontě něco přes půl stovky písní, ale jejich hudební stránka je technicky propracovanější a náročnější a texty by většinou mohly stát zcela samostatně jako skvělé básně. Z jiných se staly doslova hity – stačí připomenout Bednu od whisky, Mrtvej vlak, Jarní kurýr, Bál v lapáku apod. A pokud jste nečetli Mikiho Toma Kečupa a psa Vorčestra, tak jste přišli o moc, protože právě tam je velice čitelný jeho osobitý druh nadsázky a specifického humoru. Ostatně vždycky jsem si velice užívala i jeho dalších textových věcí, jako byly třeba články v trampských časopisech a rubrikách.

Dalším mezníkem pak jednoznačně bylo pořízení Fort Hazardu, který vznikl z osamělého statku v lesích na jihu Čech. Tam přivedla Zlatý klíč nejen obliba jihočeských trampských lokalit, ale také fakt, že podstatná část osady z jihu pocházela. Fort Hazard se stal Mekkou trampské muziky a tenhle statut si drží dodnes. Pro Mikiho, jak opakovaně tvrdí, je to druhý domov a osada pak rodinou. Jeho společenství přežilo totalitu, pohřbené naděje z osmašedesátého roku, nečekaná překvapení odhalená sametovým kotrmelcem i následný podnikatelský boom.

A teď, v tomto roce, společně oslaví i své kulaté narozeniny – těžko uvěřitelnou sedmdesátku! K tomu jim přeju nejen to, aby si života užívali ve zdraví a pohodě, ale aby jim tahle parta vydržela navěky, aby její štafetu převzaly jejich děti a pak i vnuci a aby nikdy nezanikla báječná myšlenka toho dychtivého kladenského kluka s velkou a krásnou duší, plnou nevyčerpatelných nápadů a ptákovin...

Scéna jako z Butch Cassidyho - Miki na Hazardu

Hoboes na Portě v Litomyšli 1973

Nejen na Portách, ale hlavně na Hazardu

Hoboes ve studiu při natáčení svého prvního LP

Před vystoupením

Miki na Hazardu

Foto: František Heřman a Zuzana Heřmanová

Foto týdne

Jste náš host číslo

9623985

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz