Hudební fenomén jménem electro swing již netřeba v Čechách představovat. Vyprodané koncerty fenoménu Parov Stelar Band dávají tušit, že tento žánr slaví velký úspěch i u nás. Možná jste ale ještě neslyšeli o zpěvačce jménem Alice Francis, která se v Praze poprvé představí 7. listopadu v Lucerna Music Baru. Proč právě ona stojí za pozornost?

PŘEBORY  V GRAMOTNOSTI

Byli jsme s kamarádem na víkendovém  vandru a zrovna jsme započali s přípravou snídaně, když se proti nám vyřítil člověk v doprovodu svého asi sedmnáctiletého syna. “Okamžitě uhaste ten oheň! Máte vůbec občanské průkazy ?!“ spustil na nás a aby své řeči dodal korunu, zvučně poznamenal, že jestli neuposlechneme, zavolá na nás příslušníky VB. Podařilo se mu pokazit nám chuť k jídlu, tak jsme zalili oheň budoucí polévkou a šli pryč. Zajímalo nás, co si asi myslel jeho syn, který mlčky přihlížel.

Duo My tři

Pódium festivalu Vyšehraní se rozeznělo tóny kytar v rukou muzikantů, náležejících k platformě zvané Zašití písničkáři. Letošní desátý, tedy jubilejní ročník festivalu Vyšehraní, dal Zašitým písničkářům do vínku dar v podobě místa konání koncertu. V rámci oslav svého jubilea totiž přesunul celý koncert z malé scény na hradbách na hlavní pódium letní scény NKP Vyšehrad. Původní obavy  z velikosti scény vystřídala v očích -  zejména těch mladších umělců -  čirá radost z toho, že si mohou vyzkoušet jaké to je hrát na velké scéně, na velký zvuk, světla a být uvedeni moderátorem do potlesku publika místního miniamfiteátru.

Strunovrat - zleva Petr Šotta, Dita Petříčková a Saša Frej

Kousek od Čáslavi jsou Svojšice, kde vznikl v osmdesátých letech zdá se mi pořád ještě nedoceněný festival Svojšický slunovrat. A kousek od Svojšic jsou Slatiňany, odkud pochází Helena Vondráčková, z místního hřebčína spousta krásných koní a do Slatiňan patří také skupina Strunovrat, která vyhrála druhé základni kolo letošního již jedenáctého ročníku hudební soutěže Notování.

František Dostál

Díky činorodému pražskému fotografovi Františku Dostálovi se rozšíří téma života v přírodě i ve sbírkách respektované  Moravské galerie v Brně. A to prostřednictvím černobílých fotografií, které František v poslední době galerii věnoval. Zachycují totiž trampské dění z Údolí Bílých skal a z potlachu této staré, ale stále ještě aktivní osady. 

Minnesengři na samém počátku 70. let: zleva Ivan Zicha, Pavel Žalman Lohonka, s perkusemi Jan Borkovec, Eva Zichová, kapelník Pavel Anděl Pokorný

První vystoupení Minnesengrů na Portě ´69 v Ústí nad Labem, jedno z jejich prvních veřejných vystoupení vůbec. Bomba. Přidrzlý Honza Borkovec v roli spíkra přechází v těsně vypasované košili forbínu zprava doleva, drmolí jako dee-jay a vůbec se nepodívá do publika. Za ním čtyři mladí lidé, které tady nikdo nikdy neviděl, ale kteří přednesli něco, co okamžitě posunulo hranice rodícího se českého povědomí o folku na sáhy daleko. Také tu kategorii vyhráli, za nimi skončil třeba i Spirituál kvintet. Přinesli mocnou inspirační vlnu – jako Minnesengři začínal hrát kdekdo, pokud to tedy uměl.

Natáčení seriálu České televize Zvláštní znamení touha, 70. výročí T.O. Rowers na Bílém potoku. Připravuje se rozhovor s bratislavskou skupinou Pekaringo. Druhý zprava jubilující kapelník Pedro Benča; vedle bohužel většinou zakrytá jeho krásná a podnikavá žena Andy.

* 2. 10. 1948 Olga Matušková (dříve Blechová), zpěvačka, vokální trio Krystalky (s Jiřinou Menšlovou a Ivetou Rezkovou), později Potatos, duo s Ivetou Rezkovou, od roku 1972 zpívala s Waldemarem Matuškou a od roku 1973 s KTO; emigrovala s W. M. v roce 1986

Prvního října 1931 se narodil Jiří Suchý.

Mí vrstevníci asi přiznají, že z jejich hlediska tady byl Suchý vlastně vždycky. Když jsme na začátku šedesátých let začali chodit do školy, už existoval Semafor a písničky dvojice Suchý – Šlitr si zpívali naši rodiče i prarodiče. A dokonce, když jsme na konci šedesátých let devítiletku opouštěli, byl už Tulipán ve školní učebnici hudebky.

Kousek od Staré Paky je nedaleko železniční trati ( to aby se tam dalo jezdit vlakem) chalupa našeho kamaráda Vládi Mikulce. Za chalupou je stodola, která se postupně stala  „folkovou stodolou“, protože dobré čtvrt století se tam pořádají koncerty a v tlustých knihách hostů lze najít jména většiny náramných muzikantů, kteří už tam hráli. Mezi těmi, kteří se podíleli na tváři těchto folkových záležitostí  se  nemalou měrou zasloužil Vladimír Vlasák – redaktor Melodie, kulturní rubriky Mladé fronty, zpravodaje Jonáš klubu, přispěvatel i do tohoto portálu, ale především do mnoha jiných titulů, autor obsáhlé a obsažné knihy Folkaři atd.