Dvacet pět tisíc trampů, tuláků, zálesáků, countryových, kotlíkářských a folkových muzikantů poslouchá poezii Hraběte, Corza etc. A ani nedýchají…Větší počet diváků měl v římském cirku jenom císař Nero. Tady jsme ale na Portě a recituje konferenciér (tenkrát se ještě neříkalo speaker), který uvádí Portu od prvního ročníku v roce 1967, Mirek Kovářík.

Zajela jsem za úžasnou muzikou a úžasnými kamarády na potlach u Stráníků na Kalek, na kozí farmu k Drexlerům. Známe se s Lubošem bratru 35 let – tenkrát byl štíhlý, mladý, krásný a začínající… muzikant. Mezi námi vládne takové to kamarádství, kdy vůbec nevadí, že se dlouho nevidíme ani neslyšíme a pak se sejdeme a v klidu navážeme na poslední hovor před několika lety a máme pocit, že jsme se viděli naposledy včera.

Když se sejde správný dřevo, pár drátů, něco železa a mistrovské ruce, může vzniknout dobrá kytara. To je ale jen zrození. Kytara potřebuje žít. Potřebuje další ruce, které ji uvedou v život. Potřebuje někoho, kdo se do ní zamiluje, bude si ji hýčkat a hlavně, hlavně na ni bude hrát. A dobře hrát.

JUDr Kamil Klečka-Káma napsal na Facebook, proč se přidal ke skupině bratří Ryvolů a jsou to slova, která by se měla měla psát do kůry! (do)

Nestor slovenského bluegrassu kapela Krok

Víkend po Banjo Jamboree jsem měla na vybrání asi pět akcí. Rozhodla jsem se pro Bluegrassový večerfest v Horné Porubě na Slovensku. Byla jsem tam  někdy před lety, když se ještě festival konal v kulturáku a moc se mi tam líbilo.Vyrazila jsem z Brna v pátek autobusem do Ilavy, tam bleskově přeskočila na další místní. Silnice skončila, autobus se otočil a na mne už tam mávali slovenští kamarádi aby mne uvítali kalíškem slivovičky.

CO  MÁM

Stojím na nástupišti a čekám na vlak. Lidi kolem se po mně otáčejí  a divně koukají. Když mně bylo patnáct, říkali – puberťák. Když mně bylo dvacet, říkali – vagabund. Dneska, když je mně třicet, se otáčejí. Až mně bude čtyřicet, budou si ťukat na čelo. A přitom jsem nikoho nezabil, nic neprovedl a taky nechodím v lednu v tričku s krátkým rukávem. Mám jen kanady, tornu a na kalhotech semtam bláto z okolních kopců. A taky voním kouřem z táboráků.

TOM, Ústi nad L. (Mladý svět 10/1978)

Rozhovor s Jiřím Adamcem, režisérem, který vraždil herečky

Kdy tě poprvé napadlo, že bys mohl být režisér?

Když jsem zjistil, že herectví je sice hezké povolání, ale že to nebudu dělat dobře.

Vedro je nepochybně i Karlu Gottovi 

Tropy zalehly Česko, z čehož se do jisté míry raduji, protože jsou-li zde, nemusím za nimi tam. Ani bych nemohl, práce zhoustla a dosáhla tropické intenzity, není-li tedy toto konstatování pitomost. Nicméně chci vás z našeho příštího obsahu upozornit na autentickou vzpomínku Karla Gotta z roku 1968, jak ho kolegové z ČKD, kde byl elektrikářem, vzali na čundr. Na potlach. Zaslal nám ji plzeňský aktivista, kamarád a spolupracovník Petr Náhlík řečený Vokoun. Vychází v úterý 30. července a stojí za povšimnutí.

† 1. 8. 1998 Štefan Smolák – Starý Vlk , redaktor trampské rubriky Pod modrou oblohou ve slovenském deníku Ľud

* 5. 8. 1953 Petr Vránek – Rysák (T. O. Berg Vagabund, poté T. O. Lumbermen) – kreslíř, grafik, humorista, Trapsavec, šéfredaktor trampského časopisu Tchoř; signatář Charty 77; publikace Chechták č. 2., Zimní táboření, Avalon 1998; ilustrátor publikace Tramping na řece Jihlavě, 2008;