G-runs'n Roses s Tomem Bodenmannem

Sedmadvacátý ročník tohoto nejstaršího švýcarského festivalu se letos konal 17. srpna. Pořádá jej každoročně domácí  kapela Bluegrass Family, bydlící v  půvabné vesničce Stetten. Bylo výjimečně krásné a horké počasí a v nádherném prostředí na pasece uprostřed lesa  příjemný chládek  Zúčastnilo se  tradičně  pět skupin.

Bluegrass Family

Program zahajovala ve dvě odpoledne pořádající kapela Bluegrass Family. Následovala italská skupina Bluedust. Nejen pro mne premiéra. Do očí nám hned padly dvě známé tváře z bývalé formace Bluegrass Stuffu kolem Massima Gattiho. Kytarista , zpěvák a komik Perry Maroni, přezdívaný “ italský  Lester Flatt”  se sametovým hlasem  a banjista Dino Barbe. Zbývající tři jsem viděla poprvé. Na mandolinu hraje perfektně monroe stylem Josh Villa, na kytaru Tony Spezzano a na basu Marco Centemeri. Pánové  kromě vynikajícího tradičního bluegrassu předvedli pestrou paletu svého repertoáru. Nechybělo ani pár italských písní. Byla radost je poslouchat.

G-runs'n Roses

Hodně vody uplynulo v blízké řece Reuss od roku 1994, kdy se na tomto festivalu představila poprvé také česká kapela Monogram. Od té doby se jich tam vystřídala celá řada. Letos to byli již podruhé G-runs’n Roses. Měli tam z dřívějška hodně příznivců, v čele s fanouškem číslo 1 Tomem,  banjistou a synem patriarchy Bluegrass Family Finna Bodenmanna.

Nejen místní krásky se kolem nich motaly již před vystoupením, ale sotva vylezli na podium, vrhla se na ně invaze vos, kterých tam letos bylo požehnaně. Největší chuť měly na Ralfa (po vystoupení se mi svěřil, že si v autě polil tričko pivem a to vosy nejraději). Statečný Ralf ale  boj s nimi vyhrál, a tak skončili svůj set bez žihadel a obecenstvo bylo nadšené. Nepřítomného Milana Marka důstojně zastoupil Zdeněk Jahoda, který si zavzpomínal na to,  jak tam hrál poprvé ještě jako teenager.

Stringcaster

Poslední v odpoledním setu nastoupila na scénu holandská  skupina Stringcaster, hrající převážně rockabilly,country a hillbillie kousky,  a to příšerně nahlas. Nejeden z diváků prchal dál od podia. Já to přežila jen se špunty v uších…Ke konci se naštěstí trochu ztišili a pěkně to tam roztočili.

Následovala přestávka na večeři. O žaludky muzikantů i diváků se tam stará místní ženská organizace a hlavně jejich dortíky a jiné moučníky jsou pověstné. Ale i ostatní jídlo bylo výborné. Piva se tam moc nevypije, zato kvašený jablečný mošt, něco na způsob našeho burčáku. Kdo to pije poprvé se pak diví, z čeho se mu motá hlava….

MoonRise

Večer zahájila mladá a nadějná kapela MoonRise, kolem Toma Bodenmanna a jeho přítelkyně Ruth Wägerové.. Vystupují většinou jako trio, ale teď byli čtyři , na pár písní si přizvali hosta , houslistku Malu. Hráli spíš modernu, bluegrassu ani moc ne, Tomovy kompozice ve stylu Jense Krugera a jiné experimenty. Je to vlastně druhá generace  Bluegrass family. Kolem podia se točila i ta třetí, vnoučata a jejich malí kamarádi pod dohledem babičky Marlies Boninové - kytaristky a hlavní zpěvačky. O budoucnost švýcarského bluegrassu je snad postaráno…

Ostatní kapely zahrály svůj večerní set v pořadi Bluedust, Bluegrass Family, G-runs’n Roses – tentokrát se soumrakem již bez vosí asistence. Při posledních Stringcaster -  i když od odpoledne již značně zkrotli -  jsme  odjížděli domů. Bylo to tam fajn, už se všichni těšíme na příští rok. Kterápak česká kapela se tam objeví ?

Foto: Lilly Pavlak