Duo My tři

Pódium festivalu Vyšehraní se rozeznělo tóny kytar v rukou muzikantů, náležejících k platformě zvané Zašití písničkáři. Letošní desátý, tedy jubilejní ročník festivalu Vyšehraní, dal Zašitým písničkářům do vínku dar v podobě místa konání koncertu. V rámci oslav svého jubilea totiž přesunul celý koncert z malé scény na hradbách na hlavní pódium letní scény NKP Vyšehrad. Původní obavy  z velikosti scény vystřídala v očích -  zejména těch mladších umělců -  čirá radost z toho, že si mohou vyzkoušet jaké to je hrát na velké scéně, na velký zvuk, světla a být uvedeni moderátorem do potlesku publika místního miniamfiteátru.

Zleva Stanislava Koucká Nodlová a Marty Dimmerová

Jak je u „zašiťáků“ zvykem, o průvodní slovo večerem se postarala Stanislava Koucká Nodlová a nutno dodat, že se svého úkolu zhostila se ctí. Uprostřed večera poté přidala k dobrému i recitaci svých básní, ba dokonce zazpívala a zahrála na kytaru. Důkaz toho, že když to nevzdáš a bojuješ, tak nakonec máš šanci i zvítězit. Toho večera bylo mnohé k vidění a nerad bych v následujících řádcích na někoho zapomněl. Pokud se tak stane, předem se omlouvám, není to žádný naschvál.

Vojta Kiďák Tomáško

Velmi mile mě překvapily svým uměleckým výkonem sestry Vytiskovy z dua Quaoar, Hynek Kočí, Duo My tři (tentokrát opravdu vystoupili tři), Disneyband  anebo třeba i skutečnost, že si přišel zahrát Vojta Kiďák Tomáško, i když měl v rámci festivalu následující den samostatný recitál. Každý, kdo ten večer hrál, dal ze sebe maximum, co měl v dané chvíli k dispozici a vřelé publikum to náležitě bouřlivým potleskem po zásluze umělo ocenit.

Zleva Luboš Stráník a Tomáš Berka

Zašití písničkáři se do Prahy sjeli z celé republiky. Stráníci dokonce zrušili svoji účast na narozeninové oslavě a jeli hrát pro festivalové publikum, jako správní rozsévači krásných písní a hřejivé nálady. Musím se přiznat, že ani já jsem neodolal Lubošově výzvě a „zkřížili“ jsme v několika písních svoje kytary. Jirka Šámal opět předvedl hru na Hang drum. Je to zanícený propagátor tohoto „divnonástroje vypadajícího jako UFO“ a doprovodil svoji hru i zpěvem známé lidovky Ej padá, padá rosenka. Zážitek, že si vylijete kafe z kelímku na nohu, pokud ho zrovna držíte v ruce. Krása.

Karel Malcovský

Celý večer zahájil Karel Malcovský velmi důstojným přednesem svých písniček. Trochu s ostychem se naopak přiznám, že jsem se při společném vystoupení Petra „Bubáka“ Bubláka a Oldy Novotného s jeho spolem ve sdělení jejich písní ztratil, nicméně Bubákův kytarový výkon a hlasový projev rozzářil scénu jasným modrým bluesovým světlem, takže bylo vlastně vše v nejlepším pořádku.

Petr Bublák, Olda Novotný & spol- foto Pavel Kotrc

David Alfik Deweter (praotec a zakladatel Zašitých písničkářů) letos oslavil 35. narozeniny a tento večer, jako by byl nejen oslavou písničkářství,  jeho narozenin, ale hlavně jeho geniálního nápadu zformovat Zašité písničkáře v jeden šik a ukázat druhým, jak se dá užívat života s kytarou v ruce. Jeho vystoupení odstartovalo druhou polovinu večera, určenou těm zaběhlejším tvářím písničkářské scény, sadou snílkovských písní z jeho autorské dílny.

Duo Tornádo

Po něm na pódium vtrhlo tornádo, tedy Duo Tornádo. Dvě dámy zralého věku, s kytarou v ruce a syrovými hlasy v hrdlech,  uvedly svým vystoupením publikum do varu. Komu čest tomu čest, smíchu a tleskání do rytmu bylo vrchovatě, a co na tom, že kytary neladí a tančit u mikrofonu je z důvodu trampské etiky zakázáno. Po již zmíněných Stránících a gladiátorském kytarovém souboji Berka – Stráník, přišel na řadu opravdu skvostný vrchol večera.

Petr Rímský

Petr Rímský se svými přáteli, tvořícími dokonale sehraný kvartet, přišel představit publiku jak písně z nového, a vlastně jediného autorského alba „Zákon o zachování lásky“, tak ty legendární, které známe ještě z osmdesátých let, z dob Porty v Plzni, a kterými jsme my zručnější kytaristé lámali srdce našich vyvolených dam. Jediné, co jeho vystoupení scházelo, bylo hluboké jasné noční nebe s padajícími hvězdami a sedící poloprůsvitné víly s harfami na hradbách Vyšehradu. Ano, tak to bylo silné a emotivní zakončení tohoto večera Zašitých písničkářů.

 Stalo a událo se toho večera mnohem víc, ale to by tento článek měl deset stran. Mám pro vás lepší nápad. Pokud někde narazíte v programu na Zašité písničkáře, neváhejte ani chvilku. Zažijete večer plný neotřelých performancí, imaginací a hlavně smíchu, ze kterého se točí hlava. A pokud to bude jen trochu možné, tak příští rok na Vyšehraní na shledanou. 

(T.B.)

Foto Jirka Esser