Soutok mocných řek Yukon a Klondike

Mývala Kennedy píše z Yukonu

Tak jsme tady na Yukonu první! Bohužel nikoliv na olympiádě, ale jako nejstudenější místo planety. Nechali jsme za sebou Antarktidu (ta je o dva stupně teplejší), Sibiř i Aljašku ... Pobroukávám si písničku: "My čekali jsme jaro/ však zatím přišel mráz/ tak strašlivou zimu/ nezažil nikdo z nás...“, ale dalších pár slov o tom, že se z mraků sypal sníh, ve mně vyvolá jen úšklebek. Tady, když je pořádná zima, tak je modré nebe bez mráčku a bezvětří. Kouř stoupá zvolna přímo vzhůru a vypadá to, jako by každý dům byl pověšený z oblohy na provázku.  No asi to nebylo na Yukonu ...

Odešla Alena Kennedy, trampka a nadaná spisovatelka, jejíž osud se uzavřel na severu Kanady v yukonském Klondiku  

Sedím u psacího stolu, zapaluji další pamětní svíčku a listuji v objemném fasciklu tiskovin a dopisů od Mývaly (Alenka Kennedy), kamarádky a trampky z kanadského Yukonu. Před několika hodinami jsem se dozvěděla o tom, že vzdala svou pozemskou pouť a odebrala se na nebeskou stezku. Ještě pár hodin před smrtí mi ale v noci ze šestého na sedmý duben poslala řadu mailů se svými obvyklými osobitými minikomentáři. Ani zdaleka jsem netušila, že jsou poslední... Až teď, v tuhle přesmutnou chvíli, mi bolestně došlo, že už nikdy od ní nedostanu ani mail, ani dopis nebo vzkaz, že je to konec – navždy a bez výjimek... A tak se moje zarmoucená duše vrací ke vzpomínkám, z nichž mnohé zákonitě vybledly, ale všechny ty řádky na bílém papíře je dokážou zase alespoň na chvíli vzkřísit k životu a vdechnout jim kouzlo minulosti.

Lawrence Ferlinghetti

Jednou z dějinných etap, která mne nejvíce poznamenala, byla nezapomenutelná, převratná šedesátá léta. Vedle naděje na pozitivní změny a nové vlny v české kultuře to byli také takzvané květinové děti – hippies, hlásající lásku bez obručí, a neopomenutelná beat generation. Beatníci tehdy silně ovlivnili i můj pohled na literaturu, hudbu, výtvarné umění... Byl v nich oheň, vzpoura a nový vítr, bořili zaběhané mýty a zatuchlé konvence, přinášeli nový vítr do plachet doby. K nim patřil nesporně i básník, malíř a nakladatel Lawrence Ferlinghetti, se kterým se svět navždy rozloučil 22.února letošního roku. Bylo mu neuvěřitelných 101 let.

Miki Ryvola

Miki Ryvola je od letošního června zapsán v povědomí jihočeské kulturní veřejnosti coby předchůdce i následovník Cimrmanův, jenž (na čas poněkud odsunuv své hudební, literární, stavitelské a jiné činnosti) proslul nyní zejména výrobou keramického ptactva. Umělcův věhlas na poli výtvarném  způsobila ptákovina, která nese zřetelný rukopis mírně škodolibého, ale přece jen spíš dobromyslného humoru nezmarského.

Z rozlehlého archívu publicisty a výtvarného teoretika i praktika Josefa Kobry Kučery, zakládajícího člena redakce tohoto časopisu.

"Redakci našeho týdeníku podařilo se získat větší počet původních cowboyských písní z Divokého západu a z mexického pohraničí. Tyto písně byly jejím sběratelem vyposlechnuty a zaznamenány přímo na místě – u táborových ohňů,v bunkhousech, uprostřed corralů. Bylo to jistě vůbec po prvé, kdy tyto písně – slova i nápěv – byly naneseny na papír. Až do té doby se pouze tradovaly, pouze se zpívaly a šířily se jen od úst k ústům.

Australská buš a v ní František se svou ženou Vilkou

Narodil se před dost dlouhou dobou na Starém Brně. Na Oltecu. Tato okolnost může být v životě člověka významná. Poznali jsme se začátkem šedesátých let na čundru, začínal opravdu brzo, ale mužové na Oltecu dospívali rychle, své o tom věděli především brněnští kriminalisté. No a pak jsme se potkali o patnáct let později.

Pětasedmdesátka je věk, u kterého rozhodně už stojí zato se na chvíli zastavit a ohlédnout zpátky. Tím spíš, když je toto ohlédnutí lemováno, jako v případě české folkové legendy Pavla Žalmana Lohonky, nesčetným množstvím písní, koncertů a nahraných alb. Oproti svým sedmdesátým narozeninám, jimž Žalman věnoval téměř celoroční turné po republice, letošní půlkulatiny musely být vinou neustále se rozpínajícímu covidu řešeny v naprosto odlišném gardu. Ale ani tentokrát nepřišli Žalmanovi posluchači a příznivci o očekávanou porci jeho písničkové nadílky a jakési stručné hudební bilance.

Dnes v noci překročila návštěvnost tohoto portálu hranici sedmi milionů. Redakce Music Open vznikala v průběhu roku 2010, vesměs z řad zkušených novinářů, které pojila další okolnost – volná návaznost na festivalový deník Portýr. Před těmi jedenácti lety to byli unikátní Honza Dobiáš (Mladý svět, Melodie, Čs. televize, TV Nova i TV Prima), publicista a kurátor Josef Kobra Kučera (Zálesák, Škrt, And You…), tvůrkyně grafické tváře a scénáristka Jana Skotalová, novinářka a spisovatelka Hanka Hosnedlová, fotograf František Heřman a další. Připojili se publicista a muzikant Ivan Doležal (např. Porta znamená brána), mezinárodní bluegrassová činitelka Lilly Pavlak ze Švýcarska, ve Skalistých horách v Coloradu žijící muzikant a spisovatel Jerry Vecka a řada dalších. Od roku 2014 je Music Open trvale archivován Národní knihovnou České republiky.