Pětasedmdesátka je věk, u kterého rozhodně už stojí zato se na chvíli zastavit a ohlédnout zpátky. Tím spíš, když je toto ohlédnutí lemováno, jako v případě české folkové legendy Pavla Žalmana Lohonky, nesčetným množstvím písní, koncertů a nahraných alb. Oproti svým sedmdesátým narozeninám, jimž Žalman věnoval téměř celoroční turné po republice, letošní půlkulatiny musely být vinou neustále se rozpínajícímu covidu řešeny v naprosto odlišném gardu. Ale ani tentokrát nepřišli Žalmanovi posluchači a příznivci o očekávanou porci jeho písničkové nadílky a jakési stručné hudební bilance.

Přesně dva dny před jeho březnovými narozeninami uvedla ČT Art více než dvouhodinový program, věnovaný Žalmanově výročí, jeho životní cestě a zejména pak tvorbě, která oslovuje již celé generace.

Po úvodním dokumentu Naslouchám tichu země, který vznikl již před pěti roky, následuje aktuální záznam koncertu z pražského Semaforu, natočeného sice bez diváků, zato ale stejně pestrého a zajímavého jako koncertní vystoupení před nabitými sály. Kromě jiného je v tomto programu představeno zbrusu nové album Žalmana a jeho Spolu, které osobně a s potěšením pokřtil Jiří Suchý. Album s evokujícím názvem Všechno je teď vznikalo již v loňském roce v českobudějovickém studiu a obsahuje patnáct nových autorských písniček ze Žalmanovy dílny. Na některých z nich se částečně podílel i Petr Novotný, dlouholetý spoluhráč a kamarád z jeho doprovodné kapely. Příjemným překvapením jsou jak písničky samotné, tak jejich aranže i zajímavé technické postupy natáčení. A třebaže jsou knihkupectví a prodejny hudebnin zavřené, nezůstanou zájemci o novinku s prázdnýma rukama. Nové CD lze totiž od data Žalmanových narozenin získat přes internet, formou e-prodeje, třeba jako součást zkompletovaného dárkového balíčku včetně knih či jiných nahrávek, jejichž společným jmenovatelem je Žalmanova osoba. „A jakmile bude možné zase hrát na pódiích před živým publikem, budeme prodávat nové album i během těchto koncertů,“ dodává optimisticky autor. I jemu, stejně jako jeho spoluhráčům živý kontakt s posluchači nesmírně chybí.    

Foto Petr Vitoň

Žalmanovy přemýšlivé texty, které nezůstávají jen na povrchu lesklých slůvek a zbytečných metaforických bublin, mají neobyčejnou sílu osobitých výpovědí, ale zároveň jsou i citlivým obrazem životních příběhů, malovaných štětcem niterných prožitků a emocí. Jak sám říká, nápadů má stále spoustu, ať už v podobě uceleného námětu nebo dílčích střípků několika veršů či útržků melodie, ale teprve, když uzraje správná chvíle, obléká je do konečného slušivého kabátku písničky. Nezřídka se však vrací už i k hotovému dílku, aby je doplnil či dodatečně poopravil, až konečně odpovídají jeho představám. A teprve pak jim Žalman dovolí, aby se vydaly mezi posluchače a nacházely pootevřená dvířka do jejich vnímavých duší.

Stále pendluje mezi rodnými Českými Budějovicemi a Prahou, podle toho jak to jeho práce momentálně vyžaduje. A těší se, že snad už brzy bude moci tyto dva body svých cílených cest rozšířit o třetí – a to o místo s jeho chatou pod hradem Buben v západních Čechách, kde uprostřed přírody tak rád tvoří. Na rozdíl od Bermudského trojúhelníku, v němž se lodě ztrácejí, ten Žalmanův trojúhelník spíš zaplňuje hladinu jeho života stále novými a novými lodičkami pohodových písniček, navigovaných kompasem srdce.

Úvodní foto Michal Maňas