V+W tentokrát obráceně - Jan Werich a Jiří Voskovec

Jednoduché V ve slavné značce V+W má narozeniny 19. června a my máme proč je slavit, i když oslavencův popel zčásti leží vedle Werichova popela na pražských Vinohradských hřbitovech, zčásti v Atlantickém oceánu, nejspíš u Long Islandu, kde byl Atlantiku svěřen. Říká se ( tedy v Čechách určitě, ale patrně i jinde), že nic není náhoda, a tak nepřekvapí, že další ze slavných dvojic naší kultury – Jan Vodňanský – se narodil sice o řadu roků později, ale také 19. června. Už překvapivější je skutečnost, že malý Jeník Vodňanský viděl slavný film V+W Pudr a benzin už v osmi letech a že už tehdy si řekl, že by se s panem Voskovcem chtěl potkat. A to se také stalo, i když mezitím uplynula spousta let. Ale aspoň mohl jet do Ameriky jako polovička významné a výrazné dvojice Vodňanský – Skoumal, a tak se potkali vlastně dva kolegové.

V řepském kulturním centru Průhon, kde je doma Klub Werichovců, došlo k další slavnosti. Po křtu desky Poslední forbína se záznamem většiny z rozhovoru Voskovce s Werichem ve Vídni v roce 1974, po nesmírně zajímavé besedě s Libuší Rudincovou, která režírovala dokument Můj otec Jiří Voskovec a jeho promítnutí v nezkrácené verzi, přinesla Naďa Dvorská ze Supraphonu čerstvé cédéčko s názvem Jiřímu Voskovcovi k narozeninám.

Nechci teď vypisovat, co všechno na stříbrném kotoučku je, protože vám chci dopřát radost z překvapení a nečekané zážitky při poslechu hlasu, který většina z nás zná jen z občasného vysílání filmu V + W pro pamětníky, protože americký film Dvanáct rozhněvaných mužů, kde jsme mohli po letech vidět Jiřího Voskovce v zaslouženém sousedství s řadou slavných herců amerických, byl samozřejmě dabovaný.

Ale vrátím se do Průhonu. Nejen Naďa Dvorská, Karel Koliš a autor výtvarné části Stanislav Dvorský vyprávěli o okolnostech vzniku desky. Jan Vodňanský vzpomínal na návštěvu u Jiřího Voskovce v New Yorku a četl z Voskovcových dopisů, které mu slavný krajan poslal. Znovu se stalo to ohromující zjištění, s jak nádhernou češtinou pracoval člověk, který vydělával peníze na živobytí v angličtině, či lépe řečeno v američtině.

A protože by bylo kruté nenechat zaplněný sál ochutnat aspoň krůpěj z poháru nového cédéčka, zazněl v Řepích Voskovcův hlas a bylo to nádherné.

Ostatně nebyly to všechny zážitky, které křestní podvečer přinesl. Lubomír Šterc (v předvečer svého svátku) zahrál na klavír kytičku Ježkových melodií a Jan Vodňanský – v závěru a v přídavcích i s Hanou Navarovou – zazpívali několik Vodňanského písní a byl to dárek jistě nejen pro posluchače, ale i pro zpěvákova úctyhodného předchůdce.