Asi se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale letos uplyne přesně pětatřicet roků od data, kdy se na hudební scéně poprvé objevila jihočeská skupina SEMTAM. Za dobu  existence jí prošla celá řada muzikantů a pro mnohé z nich se stala účinným odrazovým můstkem. Jmenujme třeba namátkou Pavlínu Jíšovou, Jardu Matějů, Míšu Hálkovou, Pepu Hlavenku, Jirku Smrže, Honzu Kuliše, Milana Tripese, Tondu Hlaváče, Pavlínu Braunovou, Luboše Maškaru a další. Jiní se zase pod křídla SEMTAMu opakovaně vraceli jako do bezpečného přístavu.

Žalmanova narozeninová koncertní šňůra k jeho sedmdesátinám, které má v úmyslu slavit po celý rok, byla odstartována ve druhé polovině března v Písku. Pokračovala pak v pražské Lucerně v den oslavencových narozenin a poté v rodných Českých Budějovicích. Sál byl útěšně nabitý, dokonce se musely přidávat i dvě řady židlí a obsazená byla i místa na balkonech.

Dějiny trampingu jsou vlastně dějinami českého národa za minulých sto let. Je v nich vše – nabytá svoboda i její opakovaná ztráta, prosperita i krize, budování a zapomínání demokracie, drobné lidské osudy, selhání, kolaborace, ale i velká hrdinství. Tramping se totiž některým ze způsobů dotkl každého z nás.
Kdy ale přesně vznikl? Na tuto otázku nebude jednoduchá odpověď.

Má to být poslední oficiální setkání trampů z celého světa  i ze staré vlasti. Krajané mu neříkají poslední, ale závěrečný. Uzavírá tradici, kterou v kanadském Yukonu otevřel v červenci 1978 původně pražský tramp Wimpy Nebeský, od roku 1967 žijící v zámoří. Jenže už ted se ozývaJÍ hlasy(dolehlo k nám z Kanady) že X. celosvětový potlach nemusí být poslední, a tedy ani závěrečný.

Lubomír Lampa Dvořák na snímku Zdeňka Mičíka z roku 1973

Z Vokounova trampského kalendária

* 3. 4. 1976 Jan Hlaváč – publicista (publikace Ráno bylo stejný, 2005 – beletrizované biografické vyprávění P. Lohonky - Žalmana)  

† 4. 4. 1996 Jaroslav Štercl – Slepička (T. O. Ztracená naděje) – divadelní a filmový herec (hlavní role ve filmu Šlechetný cowboy Sandy, 1964) hrál i v kultovním filmu Limonádový Joe (1964), komik, muzikálový a operetní zpěvák a trampský textař (píseň Má nejkrásnější Praho – text spolu s Rozvaldem, hudba O. Petránek),

Ve svých 91 letech je legendární francouzský šansoniér, zpěvák, hudebník a herec  Charles Aznavour  jednou z největších žijících osobností světové hudby. Zpívá v osmi jazycích, za svou osmdesátiletou kariéru složil přes 1.000 písní, nahrál desítky alb, jichž prodal přes 100 milionů kopií. Je označován za “nového romantika, Napoleona šansonu, francouzského Franka Sinatru, nebo malého muže se smutnýma očima, který do francouzské hudby přinesl nostalgii, melancholii i dříve tabuizovaná témata”.

Václav Neckář a Marta Kubišová

Ačkoliv výstava nazvaná Obrazy ze Zlatého pobřeží, instalovaná v kavárně pražského Paláce Lucerna, byla otevřena již začátkem druhé poloviny března, teprve po Velikonocích se konala její dodatečná oficiální vernisáž. Autorem vystavovaných obrazů je Jan Schneider, který odešel na cestu bez návratu před pouhými patnácti měsíci. Kulturní veřejnost ho však zná především jako nezapomenutelného textaře, poetu, prozaika, ale i jako nekompromisního novináře Svobodné Evropy. Dvacítka vystavených sytě barevných obrazů dýchá jižním sluncem španělského pobřeží, slanou vůní moře a romantikou přístavních uliček. A také duší básníka...

Byl konec ledna tohoto roku a na chvíli napadlo tolik sněhu, že by se televizní přenosák nedostal k lesnímu divadlu v Řevnicích. Wabi doporučil interiér karlínského Charlestonu, chodíval sem dvacet let. Atmosféra amerického klubu z dvacátých let minulého století. Taky bych sem chodil, kdybych bydlel naproti.

Nečekaně otevřenou zpověď uvidíte v pátek 1 dubna od 21.30 na programu ČT1. Wabi Daněk ale současně říká, že se už nechce vracet do minulosti. Chce se dívat dopředu.

Šestnáct z devatenácti původně přihlášených soutěžících si o druhé březnové sobotě vyzkoušelo akustiku studiového sálu českobudějovického rozhlasu při krajském kole Porty s výborným zvučením zkušeného Marka Svobody. S účastí diváků to tentokrát bylo sice slabší, zato celkové hodnocení soutěžících vyšplhalo na žebříčku kvality o několik příček výše. Možná nárůst úrovně byl i neplánovaný dárek ke kulatému výročí této neformální hudební soutěže, která to letos dotáhla až na padesát svíček na narozeninovém dortu. Ale kdo to rozhodně neměl letos vůbec lehké, byla porota. Já osobně bych poslala do dalších postupových kol minimálně třetinu z těch, kteří se o tuto poctu letos ucházeli.