Žalmanova narozeninová koncertní šňůra k jeho sedmdesátinám, které má v úmyslu slavit po celý rok, byla odstartována ve druhé polovině března v Písku. Pokračovala pak v pražské Lucerně v den oslavencových narozenin a poté v rodných Českých Budějovicích. Sál byl útěšně nabitý, dokonce se musely přidávat i dvě řady židlí a obsazená byla i místa na balkonech.

Na pódiu se střídaly formace, které Žalmana v průběhu let doprovázely, i hudební hosté v roli gratulantů – jako třeba Pavlína Jíšová a její dámský kvartet. Diváci měli možnost slyšet Žalmanův první spol s Tondou Hlaváčem a Pavlínou Jíšovou, tentokrát ale o nějakou tu desítku let starší. Příjemným bonbonkem bylo nesporně vystoupení Lenky Slabé, která přiletěla až z Kanady. A že jí to stále zpívá, dokázala několika písničkami, které bez zkoušení vysekla s doprovodem Jardy Matějů, Vojty Zíchy a Petra Novotného.

Nečekané překvapení připravil Žalman svým příznivcům ve druhé polovině večera, když v několika skladbách vystoupil s big bandem mladých hudebníků. Bylo zvláštní slyšet známé písničky v poněkud přitvrzené formě a s doprovodem bicích, kláves a dechů. A nemohu říci, že by se mi to nelíbilo. I když pochopitelně srdeční záležitostí  pro mne a většinu jeho souputníků zůstávají právě staré Žalmanovy hity v klasické podobě z lety prověřeného písničkového šuplíčku. Ale jak sám Žalman říká, člověk nemá ustrnout, musí pořád hledat nové cesty a nebát se i riskovat, že zvolená cesta bude třeba slepá. 

V rámci pěkně gradujícího večera byla na pódiu pokřtěna Žalmanova knížka s názvem 70 jar, písniček a povídání. A zároveň se křtu dočkalo i ještě tiskem vonící CD s titulem Cestující muž, s patnácti novými Žalmanovými písničkami. Obě novinky se na koncertě i prodávaly a zájem byl nesporný. Na obou projektech se ve výtvarné roli podílel také Žalmanův kamarád, spoluosadník z Hvězdy jihu a také spolužák z učení – Chechťour (Josef Bruckmüller). Většina dárků byla oslavenci sice předána mimo jeviště, ale Pavlínin dárek v podobě snáře zažil světla reflektorů, stejně jako v papírovém vozíčku umístěná čtyři lahvová miminka s utajeným obsahem od anonymních dárců.

Jediné, co jsem postrádala, byla Žalmanova prezentace jako sólového písničkáře. Zcela určitě by si také tahle jeho životní etapa (i při jeho skromnosti) zasloužila v dramaturgii koncertu prostor aspoň na dvě, tři písničky. A pak bych nejen já přivítala, kdyby se moderátor více věnoval osobě Žalmana a jeho kapely než vyprávění vtipů a recitaci veršů, byť z osvědčené dílny slavných básníků. Vždyť hlavní postavou dne byl právě Žalman - čerstvý sedmdesátník s neopomenutelnou a víc než pestrou muzikantskou minulostí. 

Klasický závěr se všemi účinkujícími na forbíně byl pak krásnou a dojemnou tečkou za báječným písničkovým večerem a myslím, že Žalmanovi rodáci nezklamali ani jako publikum. Vždyť u některých jsem při závěrečné písni Nezacházej slunce, kterou sborem zpíval i sál, viděla zalesknout v oku i nějakou tu slzičku...

Foto: www.zalman.cz