Václav Neckář a Marta Kubišová

Ačkoliv výstava nazvaná Obrazy ze Zlatého pobřeží, instalovaná v kavárně pražského Paláce Lucerna, byla otevřena již začátkem druhé poloviny března, teprve po Velikonocích se konala její dodatečná oficiální vernisáž. Autorem vystavovaných obrazů je Jan Schneider, který odešel na cestu bez návratu před pouhými patnácti měsíci. Kulturní veřejnost ho však zná především jako nezapomenutelného textaře, poetu, prozaika, ale i jako nekompromisního novináře Svobodné Evropy. Dvacítka vystavených sytě barevných obrazů dýchá jižním sluncem španělského pobřeží, slanou vůní moře a romantikou přístavních uliček. A také duší básníka...

Jan Schneider (na snímku zcela vlevo) ve společnosti Václava Neckáře, Kamily Moučkové, Dagmar Havlové, Marty Kubišové a Jana Neckáře

Jan Schneider je původem Jihočech. Na jihu Čech prožil svá klukovská léta a od svého návratu z emigrace na začátku 90.let žil pak v Třeboni, kde nyní zůstala i jeho manželka Libuše. Ta také v součinnosti se Supraphonem iniciovala zmiňovanou výstavu, doprovázenou navíc i slavnostním křtem trojalba „Musím dál zpívat“, věnovaného Schneiderovi jako textaři, novináři a také tvůrci dodnes aktuálních literárně-hudebních rozhlasových pořadů. Najdete zde písničky se Schneiderovými texty zpívané M.Kubišovou, E.Pilarovou, V.Neckářem, H.Vondráčkovou, W.Matuškou, K.Gottem, J.Lauferem, ale také M.Chladilem, J.Zímou, P.Sedláčkem, J.Čeřovskou, R.Cortézem, L.Hermanovou atd. O funkci kmotra se tentokrát dělili Václav Neckář s Martou Kubišovou, Tomášem Padevětem, který měl sestavení a zajištění obsáhlé nahrávky na starosti, a za Jihočechy pak mojí maličkostí.

Kmotři - zleva Tomáš Padevět, Hanka Hosnedlová, Václav neckář, Marta Kubišová a Jaroslavy Panýrková

V doprovodném programu, který skvěle moderovala Jaroslava Panýrková, naživo zazpíval Václav Neckář a z filmového plátna pak strhující Eva Pilarová a Marta Kubišová. Ze zvukového záznamu, který poskytl také hudební redaktor českobudějovického rozhlasu Jiří Kasal, slyšeli přítomní i hlas Jana Schneidera v jeho zřejmě posledním nahrávaném rozhovoru. Svou vzpomínkou na nezkrotného bohéma, občas vzpurného, ale zároveň empatického Honzu Schneidera přispěl i Jan Neckář, Marta Kubišová, herečka Kateřina Macháčková a mimo mikrofon pak celá řada jeho kolegů a přátel, kteří zaplnili kavárnu do posledního místečka. Nechyběl mezi nimi Honzův kolega Eduard Krečmar, Pavlína Filipovská, Miloš Skalka, Míša Prostějovský, Marie Vrbová a další.

Kateřina Macháčková a Václav Neckář

Marta Kubišová a Marií Vrbovou

„S Honzou Schneiderem jsem se poprvé setkal v plzeňské Alfě v roce 1964 a od té doby trvalo naše přátelství. Napsal pro mne i první písničku Jen tak a potom celou řadu dalších, účinkoval jsem v jeho pořadech. Byli jsme v kontaktu také v době jeho exilu, dokonce jsem ho párkrát navštívil ve Španělsku, kde měl domek u moře, nebo později v Třeboni. A byl jsem za ním i v nemocnici v Praze, krátce před jeho odchodem. Moc mi chybí, ale zůstaly mi po něm alespoň ty písničky, které psal přímo pro mne,“ uvedl Václav Neckář a v podobném duchu si připomněl oblíbeného textaře i jeho bratr Jan.

„Vzpomínáme na Honzu s láskou a s potěšením, že jsme měli tu možnost a čest ho znát,“ shrnula v závěru Marta Kubišová své dojmy, s nimiž se nepochybně ztotožňovala i většina příjemně potěšených přítomných.

(Výstava v pražské Lucerně potrvá do 6.dubna a na podzim bude pak uvedena v Českých Budějovicích.) 

Foto: Hanka Hosnedlová