Brněnské Divadlo Klauniky pořádá ve dnech 17. a 18. července v Lipnici nad Sázavou Folkový a divadelní festival QUIJOTOVA ŠEDESÁTKA. Festival se koná při příležitosti 25. výročí legendární inscenace Don Quijote de la Mancha, s nímž se snoubí také kulaté výročí jejího tvůrce a představitele rytíře Dona Quijota.

Tomáš Berka

Byl pátek, pršelo a v pražských tramvajích panovala nervózní nálada z nadcházejícího víkendu. Zvoní telefon, volá mi Stáňa. Všichni vědí, že nerad zvedám telefon, jsem-li vnitřně soustředěn na nějakou pro mě  důležitou věc. Vzhledem k tomu, že mě již chvíli okopávala jedna španělsky mluvící turistka a já přemýšlel, jak se jí pomstít, zvedl jsem ten hovor a hlasitě jsem zařval do mobilu té turistce u ucha „ahoooj, to jsem rád, že voláš …“.

Robert Křesťan a Druhá tráva

Nenápadně vzniklý, původně jednorázový festiválek FolKaliště se konal letos už potřetí a jistě ne naposled. Po dlouhých deštích, doprovázených na mnoha místech i povodněmi, už mnoho lidí nevěřilo, že existuje i hezké počasí. Navíc ani předpověď nebyla zcela kladná. O to příjemnější překvapení zažili ti, co se nelekli a vyrazili na Chalupu Na Bělici.

Jmenovat se za minulého režimu Ztracená naděje a být k tomu ještě trampská osada, to nebyl dobrý nápad. Nicméně zvolená hovorová zkratka jména naší první trampské osady má i symbolický rozměr. Na Ztracenku se dostanete buď sítí lesních cest od Slap, nebo pěšky čtyři kilometry stoupající a padající lesní  pěšinou, po které se nikomu nechce. Ztracenka. Málokterá daleko mladší trampská nebo chatařská osada má tolik soukromí, jako právě ona. A na ztrácení nadějí už dávno zapomněli.

Stáli jsme na skále vysoko nad přehradou, která ve skalnatém kaňonu zachovává tvar původního toku Vltavy. Dole pod námi na druhém břehu je Ztracenka, pár chat vykukujících z lesa a zvuk kontrabasu; od mládí vím, že se nese nejdál. Karel Slach pomalu švenkl kamerou doleva. Dvě stě metrů nad dnešní Ztracenkou byla ta původní, na břehu Svatojánských proudů, dnes desítky metrů pod hladinou.

Pavel Žalman Lohonka, Robert Křesťan a Jaroslav Samson Lenk. Všechny tři můžete potkat  na festivalu Slunce ve Strážnici

Robert Křesťan si na svůj den v programu Festivalu Slunce ve Strážnici vybral tyto skupiny a hudebníky: Trapery, Poutníky, Pavlínu Jíšovou, Pavla Bobka, Tonyho Trischku a samozřejmě Druhou trávu, se kterou v posledních 22 letech křižuje nejen Česko, Slovensko a další státy Evropy, ale každoročně i festivaly a kluby v USA.

Do Strážnice jsem si pozval ty kapely a muzikanty, kteří se mnou léta sdílejí a provozují mé hudební a textařské výplody po pódiích, tedy Partu a Hop trop. Trošku ze sentimentu jsem probudil na pár koncertů Máky a Cimbál classic proto, že s tak velkým banjem (míněn je cimbál, pozn.red.) jako obsluhuje Dalibor Štrunc je opravdu paráda si zahrát. No a pro vzájemné letité sympatie Folk team a HB Stop. Myslím, že by to mohl být usměvavý a pestrý večírek.

Mořeplavec Richard Konkolski

* 3. 7. 1958 RNDr. Viera Večeřová – Ribana, básnířka, Trapsavec; publicistka – průvodce Kam na víkend: Severní Morava I. Jeseníky, Olomoucko, Opavsko, 2007

* 5. 7. 1903 JUDr. Karel Pavlík – pseudonymy Karel Tobis a Dr. V. Tolarský , úředník pražského magistrátu; dramatik, autor operet, libret k operetám a filmových scénářů, zpěvák a textař – písně (text Synku můj - Hudba Al. Jolson, text Tam kde řeka svoji píseň šeptá - hudba Jim Cowler, text Zapadlo sluníčko - hudba Pip Faltys); pseudonym Dr. V. Tolarský užíval společně s dalšími libretisty – Špilarem, Mírovským a Rohanem pro texty publikované v zahraničí;

 Paní Nagyová dělala napřed prodavačku v kantýně fabriky Chodos, kde jsem také pracoval.  Kvůli Chartě 77 jsem musel odejít z Karlových Varů na Sokolovsko. Na příkaz Státní bezpečnosti jsem nikde jinde nedostal práci. Za politiku si už netroufli tolik zavírat a tak měl býtpoužit § 203 – příživnictví. Odmítl jsem se vystěhovat do Rakouska a tak jsem dostal nádenickou práci ve firmě Chodos v Chodově.