Na svůj neuvěřitelně v pořadí již 240. večer písní táborových ohňů se legendární brněnské trampské kapele Ozvěna, ověnčené mnoha cenami, podařilo pozvat opravdu unikátního hosta, Čechokanaďana  Radka Reda Tížka.

Tradice těchto večerů se datuje už od roku 1978. Kapela tedy existuje již 35 let  a s výjimkou Forzajta, který se k nim přidal před  10 lety, a vystřídal tak Martina |Klemšu, pořád ve stejném obsazení: Petr "Pitt" Vyhlas - zpěv, 12 strunná kytara, Michal "Žralok" Čech - zpěv, baskytara, kytara, obě děvčata Pavla "Fazola" Dvořáčková i Milena"Čita" Čechová zpívají a hrají na kytary a zobcové flétny,  Pavel "Forzajt" Pavlík– s nádherným basem obsluhuje  kytaru a bendžolínu.

Trampská kapela Ozvěna - zleva Pavel Forzajt Pavlík, Pavla Fazola Dvořáčková, Petr Pitt Vyhlas, Milena Čita Čechová, Michal Žralok Čech

Měla jsem sice den předtím odjet, ale nemohla jsem si nechat ujít, abych zažila Reda na prvním oficiálním koncertu. S nostalgií jsem si vzpomněla, že právě s ním a dalšími kamarády jsem přesně před půl stoletím poprvé na podiu vystupovala i já. Bylo to na trampském večeru v Hradčanech. Bohužel si ani jeden z nás už nepamatujeme, jak se to naše hudební těleso tehdy jmenovalo. Zato mám ještě ale schovanou historickou fotku.

Naše hudební těleso na soutěži v Hradčanech v roce 1963. Red Tížek v horní řadě zcela vpravo, Lilly Pavlak v horní řadě vlevo.

Na úvod  Ozvěna zazpívala tři krásné, pro mne ještě neslyšené Žralokovy písničky, a pak pozvali na jeviště svého vzácného hosta Reda.

Red zahájil písní Dálky, bludný dálky, a pak se rozvykládal o svém pohnutém životě. V hledišti bylo pár pamětníků, kteří si ho pamatovali z kapely Hurdis.  Pro tu vlastně skládat písničky začínal. Nejvíc jeho písní ale vzniklo až v Kanadě.V roce 1983 emigroval se svou Zdeničkou napřed do Rakouska, a pak dál do Britské Kolumbie. Do Vancouveru ho zlákali kamarádi Fony a Lampa, kteří tam odešli již dva roky před tím. Pověděl  nejednu zajímavou historku a na velkém plátně uprostřed jeviště byly promítány diáky z Kanady.

Radek Red Tížek

Většinu těch míst jsem navštívila, tak jsem se o to víc ponořila do vzpomínek…Někteří si broukali s sebou Tak pozvedneme číš, nechme songy hrát, či Horký kanadský léto – píseň, ke které ho inspirovala kdysi četba  knihy Rok na kanadské vsi. Složil ji dávno před tím, než ho vůbec napadlo, že tam někdy v budoucnu bude žít…Každopádně před pár lety natočila některé z jeho písní skupina C&C s názvem Kordillery a jistě je někteří z diváků slyšeli od nich.

Redáka slyšet živě zpívat je unikum. Když jsem se s ním setkávala v Americe nebo Kanadě se semtam  nechal umluvit na pár písní. Ale slyšet  ho hrát v jednom kuse víc než hodinu,  jako my ten večer,  se jen tak někomu nepodaří. Písničky jedna hezčí než druhá.

Slyšeli jsme i jednu z jeho prvních, Mark Twain, kdy podle  lodnického zvolání  si dal přezdívku známý spisovatel. Píseň poprvé zazněla na Portě v roce 1976. Večer plynul jako ta voda -  až moc rychle. Konečně jsem poprve slyšela celý jeho  Sen o Lampovi, který přede mnou ještě  nikdy nedozpíval...Nebyla jsem jediná, komu u ní kapaly slzy...

Red, Čita a na plátně Luboš Lampa Dvořák

Dole pod článkem je nahrávka z tohoto jedinečného koncertu, tak neváhejte si ji poslechnout...Toto záslužné dílko se podařilo kamaradovi White Sallymu.

V druhé polovině se  Ozvěna předvedla v celé své slávě. Zazněly jak jejich starší hity, tak mnoho  (aspoň pro mne)   nových písniček s nádhernými vokály. U nejedné z nich mi naskakovala husí kůže. Slyšeli jsme i Nadraží, které získalo autorskou Portu již v roce 1980, Dona Diego si s nimi opět zazpíval celý sál. Ozvěna zkrátka UMÍ ! Kdo tam nebyl, má čeho litovat.

Díky Ozvěno ! Přeju vám ještě nejmíň dalších 240 úspěšných večerů !!!

 Foto Lilly Pavlak