Na Folkovém kvítku na Konopišti zahrál mimo jiných i Vlasta Redl
Květen začíná prvním májem. Za minulého režimu se psal s velkým P, od rána hrály dechovky v rozhlase i na ulicích. Letos byla – aspoň v Praze - dost velká zima, na Petříně nebyly fronty zamilovaných, ale před naším domem začal kvést bílý šeřík, takže bylo k uvěření, že je jaro.
Loňská Porta začínala koncertem, který měl být oslavou osmdesátin Kapitána Kida, ale nakonec byl vzpomínkou na tohoto barda, spisovatele, trampa a jednoho z těch, co stáli u zrodu Porty. Letošní 47. Porta končila koncertem Stráníků a jejich hostů a opět to byl skutečný svátek muziky. Jak dlouhá léta stálo v hlavičce festivalového zpravodaje Portýr: „Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka“.
47. ročník Mezinárodního festivalu Porta v Ústí nad Labem započal 23. května v parku na Severní Terase, pokračovat se mělo v exteriéru na Větruši. Bohužel však se zataženým a chladným čtvrtkem padlo rozhodnutí, že se koncerty z Větruše budou muset přesunout pod střechu, do Kulturního domu v centru města.
Veselá parta na trailu. Zleva Radek Rakus, vzpomínaný Michal Hrdý, Honza Vyčítal, Jan Plivník Jedlička. Jeden guru, dva kreslíři, jeden muzikant. Srandy kopec.
* 1. 6. 1933 Ing. Václav Emingr – Měch (T. O. Staří kamarádi, Medník, 1932), publicista Pacifik Expres, Portýr (1970); hráč na balalajku, svazák
* 1. 6. 1973 Jaroslav Pagáč – Jaroos, redaktor Folktime, publicista, Zlatý Trapsavec 2005
Už bylo skoro ráno a my stále ještě seděli v tichnoucím sálu hostince v Pustovětech kousek od Křivoklátu. Kladenský swingař Franta Tichý zvaný Bohém, brněnský swingař Žanek Němeček, na pódiu si rozbaloval spacák Vladimír Horák zvaný Rejža, který když se narodil, swing k nám teprve dorážel, tolik je mu let. A pak ten nenápadný a nestarý kamarád z Plzně začal hrát tuto písničku. Pepa Kὂnig zvaný Píďa, úspěšný plzeňský obchodník sportovním zbožím.
Mrzlo. Hospoda na předměstí měla ještě zavřeno a v řeznictví se mi čekat nechtělo. Pokusil jsem se na chvilku posadit na lavičku a číst si noviny, ale ani pikantní příhoda o tom, jak útočník Baroš ukázal po příletu na Ruzyň cestujícím a novinářům svá tanga, mě nezahřála. Naplněn soucitem se všemi bezdomovci světa jsem tedy raději vstoupil do dílny pneuservisu a zeptal se mladého vousatého mechanika, jestli mohu počkat uvnitř, než mi nasadí zimní pneumatiky místo letních. Kvůli tomu jsem ostatně tak brzy ráno vyrazil do světa.
Neobyčejně cenný počin se podařil rozhlasovému vydavatelství Radioservis vydáním četby vybraných částí z knihy Madeleine Albrightové Pražská zima. Perfektní přednes herečky Dany Syslové provází posluchače závěrečnými lety první republiky, obdobím protektorátu a druhé světové války i poválečným vývojem ve světě a v Československu, kde rok 1948 znamenal další velkou změnu.
Legendární americký bluegrassový banjista Bill Keith
V roce 1967 napsal do redakce týdeníku Mladý svět jedenatřicetiletý bývalý učitel a nyní redaktor Čs. rozhlasu, jakýsi Zdeněk Svěrák z Prahy 4, legrační text o nechtěných překlepech. Projevuje se v něm ona později národu dobře známá autorova hravost a jaksi radostně zkreslený pohled na realitu. V Mladém světě tehdy pracoval nebo už nepracoval Ladislav Smoljak, který z MS přešel do nakladatelství Mladá fronta. Rozhodně ale v MS pracoval Honza Dobiáš, který tuto radostnou hříčku objevil a připravil k publikování. Vyšlo na našich stránkách v pondělí, vraťte se k tomu!
Vážená redakce,
obracím se na Váš list s žádostí o pomoc při popularizaci své myšlenky, kterou se zabývám již sedm let. Jedná se o využití jazykových novotvarů vzniklých nedopatřením při psaní na psacím stroji. V květnu 1964 a poté dvakrát v roce 1966 (únor a listopad) jsem se pokoušel spojit se s Ústavem pro jazyk český, kde však nemají pro věc pochopení a spatřují v mé činnosti div ne podivínství. (s. Bachman )